Neuspěl s odvoláním, ani poté s dovoláním k Nejvyššímu soudu, a tak se obrátil na Ústavní soud. Ve své stížnosti zpochybňoval závěry soudů, kritizoval soudní znalce a především tvrdil, že partnerku usmrtil po vzájemné dohodě. Oba dle něj totiž byli nemocní, neměli žádnou životní perspektivu, proto se nelze divit, že se dohodli na "společném odchodu z tohoto světa". Ústavní soud (ÚS) to ale označil za zjevně nevěrohodné a Špačkovu stížnost odmítl. Vzhledem k jeho věku tak znamená verdikt v podstatě doživotí, neboť výstup z vězení má mít v 89 letech.

Zdroj: Deník/Milan Kilián

Špaček zločin spáchal ráno 4. dubna 2022 v bytě v Lanškrouně. Jak ve svém nálezu konstatoval předseda senátu Ústavního soudu Josef Fiala, po předchozí rozvaze, že usmrtí svou družku, ji napadl ve spánku kuchyňským sekáčkem na maso. Poté, co žena vstala z postele a snažila se utéci, ji pronásledoval a pokračoval v útoku dalšími zásahy sekáčkem do hlavy a dalších částí těla. Později zaútočil kuchyňským nožem, kterým družku třikrát bodl do oblasti přechodu krku a levého ramene, poté partnerku rdousil, dokud se nepřestala bránit a jevit známky života.

„Způsobil jí třináct sečných ran do obličejové a vlasové části hlavy, dvě sečné rány do levé ruky, čtyři sečné rány do pravé ruky, které svědčily pro obranu poškozené před útokem, tři bodné rány v oblasti přechodu krku a levého ramene a jednu sečnou ránu na pravé noze, dále nejrůznější zranění v jiných částech těla. Jednotlivá poranění sama o sobě nebyla bezprostředně smrtící, ale vedla ke smrti oběti nejdříve po deseti minutách od vzniku prvního zranění, zejména svou mnohočetností a postupným rozvojem významné krevní ztráty a úrazového šoku při masivním krvácení ze sečných ran,“ uvedl Fiala.

Jiří Glänzner u Okresního soudu Plzeň-sever.
Nedal si říct, v 74 letech tak ´chronický řidič´ půjde do vězení

Špaček podle pardubického krajského soudu vraždu spáchal zvlášť surovým a trýznivým způsobem. Uložil mu trest odnětí svobody v délce 23 let, k jehož výkonu jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Vrchní soud v Praze zamítl Špačkovo odvolání jako nedůvodné, Nejvyšší soud pak usnesením jeho dovolání odmítl jako neopodstatněné. Obrátil se proto na Ústavní soud.

„Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti zpochybňuje skutková zjištění obecných soudů. Uznává, že vraždu spáchal, lituje jí však. Dále tvrdí, že soudy dostatečně neprověřily jeho motiv a zpochybňuje délku trvání útoku. Někteří svědkové údajně uváděli nepravdivé skutečnosti,“ uvedl Fiala a s tím, že plzeňskému vězni se dále nelíbí způsob, jakým znalci z oboru psychiatrie a psychologie přezkoumali jeho zdravotní stav. Je přesvědčen, že v jeho případě nebyly splněny podmínky k uložení výjimečného trestu.

„K motivu pak uvádí, že byl s družkou na jejím usmrcení předem domluven, oba totiž byli nemocní, neměli žádnou životní perspektivu, proto se nelze divit, že se dohodli na "společném odchodu z tohoto světa". Dále stěžovatel polemizuje s hodnocením některých důkazů. Tvrdí, že vyšetřující policisté byli proti němu zaujatí apod. Stěžovatel opakuje, že je schopný resocializace. Trest, který dostal, je v podstatě doživotní,“ doplnil Fiala.

Jan T. u Krajského soudu v Plzni.
Zabiju syna, vyhrožoval, pak miminko unesl. Teď tvrdí, že by mu neublížil

Ústavní soud však došel k závěru, že všechny tři soudy, které ve věci rozhodovaly, postupovaly tak, jak měly. Podmínky pro uložení výjimečného trestu dle něj byly naplněny. „Pokud stěžovatel tvrdí, že družku usmrtil vlastně na její žádost, je to již jen s ohledem na popis skutku zjevně nevěrohodné. Jak k tomu výstižně poznamenal Nejvyšší soud, (marná) obrana oběti proti brutálnímu útoku stěžovatele a její pokusy o útěk, stejně jako celkový popis vraždy rozhodně nesvědčí verzi stěžovatele, že šlo o usmrcení na žádost, či se souhlasem oběti,“ konstatoval předseda senátu.

ÚS proto stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.