Obránce Tomáš Dujsík je jednou z výrazných letních posil hokejové Škody Plzeň. K týmu Indiánů se ostřílený zadák připojil hned v úvodu kondiční přípravy. Nebylo to ale jen tak.
„V Plzni jsem byl dvakrát předtím a cesta byla vždy v pohodě. Teď jsem chytil asi šest objížděk a jel jsem přes pět a půl hodiny. Hezky strávené odpoledne,“ vyprávěl Dujsík.
A další den vám začal letní dril. Jaké jsou tréninky v Plzni?
Výživný. Už předtím jsem z několika stran slyšel, že to bude náročné a zatím to splňuje očekávání. Již otvírák byl slušný. První část – hřiště, rozcvička, delší kruháček a na to druhá, delší výběh na Homolku.
Škodovce jste se upsal na tři roky. Co vás na západ Čech přitáhlo?
V Olomouci jsem byl šest let a člověk občas potřebuje změnu. A i když zájemců bylo více, z Plzně jsem cítil největší zájem. Oslovila mě klubová koncepce. Pak už nebylo o čem, byl jsem rozhodnutý. Plzeň je sportovní, hokejové město, ideální volba.
Jenže mezi Kohouty jste měl své jisté a teď se musíte sžít s novým prostředím, týmem.
Ještě se sice pořád rozkoukávám, všechno je nové a bludištěm je pro mě zatím i kabina. (úsměv). Ale nervózní z toho nejsem, spíš cítím nadšení. Strašně jsem se do Plzně těšil.
Přesto, že Škodovka v minulých sezonách svedla s Olomoucí hned třikrát nelítostné bitvy v předkole play-off? Nezůstal ve vás z těch časů nějaký nepříjemný moment?
To vůbec ne. Co je v zápase, to ode mě vždycky zůstane na ledě. Vůbec nic si s sebou nenesu.
Jak na střety s Plzní vzpomínáte?
Byly to urputné bitvy, řežba. Občas sice padlo hodně gólů, ale většinou to byla tahanice o jednu branku, boj o každý centimetr ledu.
Nakolik znáte své nové spoluhráče?
Skočil jsem do toho rovnýma nohama a fakt nikoho z kluků neznám. Z extraligy možná jako soupeře, jednou jsme se kdesi potkali se Šlajsíkem (Janem Schleissem). Jinak se teprve seznamuji. V kabině mě usadili vedle Houdyho (Michala Houdka) a z druhé strany jsou dveře, takže v pohodě.
S jakými ambicemi jdete mezi Indiány?
Věřím, že mám týmu co nabídnout a udělám maximum, abychom Plzeň vrátili do těch pater, kam patří.
Čím k tomu chcete přispět?
Považuji se za všestranného obránce, který umí zahrát do obrany i do útoku. Doufám, že pomůžu na obou stranách kluziště a dokážu vyztužit zadní řady. Cílem je hrát v extralize zase nahoře.
Změna týmu s sebou nese i stěhování. Už jste se stihl v Plzni zabydlet?
Ještě úplně ne. Byt budu mít k dispozici až od června. Teď ještě týden přebývám sólo na ubytovně hned vedle zimního stadionu, aklimatizuji se. Pak přijede moje druhá půlka (úsměv) a zabydlíme se.
Plzeňští fanoušci jsou při zápasech pověstní bouřlivou podporou svému týmu a nevolí vůči soupeřům. Těší vás, že je nyní budete mít na své straně?
Zajímavá otázka. I v Olomouci panovala bouřlivá atmosféra a v plech aréně to dobře znělo. Tím to pro mě zase tak velká změna nebude. Ale určitě se na to těším. Diváci jsou v Plzni hned za střídačkou a věřím, že jejich podporu ucítíme.
Vnímáte jako Brňák, který dlouho hrál za Olomouc, rivalitu mezi Moravou a Čechy?
Já osobně ne. Ani když jsem před časem hrál rok ve Varech, tak jsem to zvlášť nevnímal. Samozřejmě po mém přestupu do Plzně nějaké vtípky padly, že se mi změní přízvuk a podobně, ale to k tomu patří.
Než jste Škodovce kývl, probíral jste to s někým? Třeba s olomouckým parťákem Pavlem Musilem, který v Plzni před nějakou dobou hrál?
Samozřejmě jsem se poptával kluků na Plzeň a vím, že Pavka (Musil) tady působil. A dostal jsem samé dobré reference. On byl ale jeden z těch, který mě varoval, že příprava je tady ostrá. Ale já jsem trénoval pět let individuálně a jsem na tvrdší tréninky připravený.
Proč jste nyní zvolil společnou přípravu s týmem?
Jsem tu nový a chci být samozřejmě co nejvíc s kluky, abychom se poznali. Ale některé věci doplním po svém, jsme tak domluvení s kondičním trenérem.
Máte i svého?
Poslední tři roky v Olomouci jsem pracoval s Petrem Nátěstou z FyzioMove. Mám za sebou pár zranění, ale tam se o mě perfektně postarali a srovnali mě. Teď už to člověk jen udržuje, jsem spokojený.