Na nedávné charitativní fotbalové exhibici sportovních hvězd v Dobřanech poblíž rodné Plzně se objevili i sourozenci Markéta a Jakub Jeřábkovi, vynikající házenkářka a hokejový obránce. Ačkoliv Jakub to s fotbalovým míčem umí, představil se jen v roli nehrajícího trenéra týmu Bez frází. „Jako asistent trenéra, hlavním koučem byla Barbora Černošková,“ upřesnil s úsměvem třiatřicetiletý odchovanec a dlouholetý hráč plzeňské Škodovky, který si zahrál KHL a NHL. Teď Jeřábek válí v Třinci a byl u minulých dvou titulů Ocelářů. U toho nejčerstvějšího za zvláštních okolností.
close
info
Zdroj: hcocelari.cz
zoom_in
Jakub Jeřábek si na ledě užívá zisk mistrovského titulu.
Zkraje března v předposledním kole základní části extraligy totiž Jeřábek po nešťastném souboji se soupeřem utrpěl vážné zranění - otevřenou zlomeninu holenní i lýtkové kosti. Podstoupil operaci, následovala zdlouhavá rekonvalescence a postup Třince do semifinále slavil klíčový bek týmu ještě s berlemi. Na brusle se postavil až koncem dubna zrovna při korunovaci Ocelářů po vítězství v sedmém finále nad Pardubicemi. Ale jen zlehka popojížděl a operovanou nohu musí stále šetřit.
Jaký je aktuálně váš zdravotní stav?
Hojení a všechno okolo vypadá dobře. Samozřejmě je pro mě teď hlavní, aby se noha i všechny svaly kolem daly do kupy. Nechci dělat žádné předpovědi, ale všechno jde dobře.
Je to úleva?
Snažil jsem se být od začátku pozitivní. Tím, že Třinec postupoval dál a stále se hrálo, jsem na to nemusel tolik myslet. Byl jsem nastavený tak, že musím makat a letní příprava pro mě začala hned, jak se to stalo.
Vážné zranění vás ale připravilo o tažení Ocelářů za dalším titulem. To muselo být zklamání.
Samozřejmě, že bylo. Nebudu říkat, že ne. Ale člověk musí brát věci tak, jak jsou.
Pomáhala vám podpora blízkých, spoluhráčů, trenérů?
Podpora od všech byla maximální, až by to člověk nečekal. Hned jsme si také stanovil jasný cíl, že beru pozici maskota mužstva, podporovatele. Chtěl jsem být s týmem až do konce sezony a ten byl nádherný.
Oslavy titulu jste si už mohl užít naplno, že?
Myslím, že všichni na to nezapomeneme. Ten příběh byl fantastický (Třinec urval tři série na sedm zápasů, ve čtvrtfinále vyřadil České Budějovice, semifinále se Spartou otočil k postupu od stavu 0:3 na zápasy a finálovou bitvu s Pardubicemi rozhodl v sedmém utkání). Jsem šťastný, že jsem si to mohl prožít s kluky.
Kvůli zranění jste přišel i o možnou účast na mistrovství světa. Sledoval jste šampionát?
Sledoval. V době turnaje jsme ale byli na dovolené, pak jsme navštívili sestru v Dánsku a až finále šampionátu jsme sledovali doma. Měl jsem z toho husí kůži. Klukům jsem také hned psal, zvlášť Dominiku Kubalíkovi. Hrál fantasticky.
Jenže kdybyste byl zdravý, mohl jste být třeba součástí národního týmu a slavit zlato.
Nevím, jestli bych od trenérů pozvánku dostal. A jestli jsem během mistrovství něco cítil, tak možná zdravou závist. Bylo krásně vidět, že si kluci věří a jak mezi nimi funguje ta správná chemie. Takže ať už byly mé pocity jakékoliv, tak jsem mohutně fandil a všem ten úspěch přál.
Věřil jste, že finále se Švýcarskem klapne a Česko ovládne hokejová euforie? Jak jste vnímal výkony národního týmu?
Když jsem se během mistrovství bavil s Dominikovým bráchou Tomášem, říkal jsem, že všechno má svůj vývoj a že si Dominik schovává góly na důležité momenty. A také to tak bylo. Myslím si, že za tím obrovským úspěchem je ale i pozitivní přístup celého týmu a neskutečný gólman.
V celku českých šampionů byla řada hráčů z extraligy. Je to pro vás motivace třeba pro příští sezonu?
Samozřejmě, že je, ale moje největší motivace pro teď je dát se zdravotně dohromady, abych mohl trénovat naplno a dostal se zpátky. Takhle daleko nemyslím.
Dá se už říct nějaký přibližný termín, kdy se vrátíte na led?
Nedá. Nechci ani spekulovat, jestli stihnu začátek nové sezony. Ale i kdyby ne, nic se nestane. Dám hodně na doktory a realizační tým, co máme v Třinci.
