„K hokeji mě v patnácti přivedl táta, který hraje od mala,“ vzpomíná Krouparová na devadesátý osmý a nadšení z Nagana. „Začala jsem jezdit na extraligu do Plzně a zjistila, že existuje i ženský hokej,“ říká gólmanka. Než se postavila mezi tyče, pět let hrála v obraně. „V Plzni jsem byla brankářskou dvojkou, pak jsem šla na hostování do Prahy,“ popisuje. Nakonec šel hokej kvůli práci stranou, ale když se po tři čtvrtě roce, kdy nebyla na ledě, ozvaly z Poběžovic, za které chytá i její otec, neváhala. „Zranila se jim brankářská jednička, a i táta musel do nemocnice, tak jsem nabídku přijala,“ vypráví sympaťačka.
Hrát s chlapama ji baví. „V ženském hokeji jsou velké výkonostní rozdíly. Výjimkou není šedesát zákroků za zápas, a to je šílené. Tady mi to chlapi pohlídají a i ta hra jinak vypadá,“ pochvaluje si zkušenost z DNHL.
Při své premiéře ještě cítila zápasový deficit a Poběžovice prohrály s Rakonem B vysoko 1:7. „Rakon má šikovné útočníky, kteří si umí podržet puk. Dostávali se snadno přede mne, a když vypozorovali, že chodím brzo na zem, sypali mi to do vinglu,“ popisuje Jitka mač. Ve druhém zápase se setkala s německou hokejovou školou. Waldmünchenští baroni na ni pálili od modré. „Tohle nastřelování má každý brankář rád, pěkně se rozchytá,“ říká o zápase, jenž skončil remízou 2:2. V sobotu Poběžovice s Krouparovou v brance těsným vítězstvím 1:0 asi definitivně zhatily naděje Trhanova na třetí místo v lize. „Kluci hráli výborně odzadu, nestalo se, že by mi tam zůstal osamocený útočník, takže jsem ani nemusela moc křičet,“ směje se a chválí svoje spoluhráče.
Dobré pocity ze zápasů ji přiměly znovu brát hokej vážně. „Na ženskou ligu už ambice nemám, ale kdyby se ozval některý z týmů domažlické ligy, vzala bych to,“ přiznává.
