V roce 1947 se naši hokejisté stali v Praze mistry světa. Po vzoru reprezentantů Zábrodského, Konopáska, Roziňáka a dalších vynikajících hráčů vzrostl mezi mladými zájem o hokej i v Domažlicích. Začátky hokeje v našem městě byly velmi skromné. Hokejové hřiště si parta hokejistů vytvořila na nedalekém jezeru za městem.

Jak vzpomíná pan Bezvoda: „Čekalo se, až Jezero zamrzne a napadne trochu sněhu, abychom mohli vytvořit mantinely. O sníh jsme opřeli dvacet centimetrů vysoká prkna, aby se odrážel puk. Když nastala obleva, muselo se čekat, až voda prkna přinesla zase zpět ke břehu. Někdy byla hokejová sezona delší, někdy krátká, podle počasí."

První hokejisté byli tehdy Bezvoda, Paštika, Konopík, Nachtman, Bohman, Winzig, Kovařík, Schmidhamer, Pouzar. Trenéři byli Vojtěch Peroutka a Jan Altman, zvaný Čibuk, který také mnoho hokejových zápasů musel odpískat. Počátkem padesátých let byla situace daleko lepší.

Hokejisté získali místo na kluziště v areálu Střelnice. V místech dnešních tenisových kurtů si hokejisté svépomocí zhotovili mantinely z metrových prken, které obstaral na pile pan Altman. Pak už se to podobalo hokejovému hřišti. O hokej nastal větší zájem a do Domažlic přicházeli hrát chlapci i z venkova. Na tehdejší dobu tady bylo dost kvalitních hokejistů. Hokej hráli v zimě i známí fotbalisté, např. Joža Fronk, Standa Kavalír, Jan Bohman a Jan Štýbr. To byli takové ty začátky hokeje. V šedesátých letech se pak na západní straně fotbalového stadionu vybudovalo nové kluziště. František Bezvoda byl výborný hokejista, dobře technicky vybavený, proto byl povolán do ligové Plzně na tréninkové hodiny na zkušenou. Z jeho angažmá však sešlo, jelikož dojíždění do Plzně bylo tehdy dost problematické.

Ve svých 88 letech se pan Bezvoda těší dobrému zdraví. Hokej mu přirostl k srdci, a tak nevynechá žádný televizní přenos.
Za všechny hokejové fandy přeje pevné zdraví ⋌Milda Fiala