Od famózního triumfu českých hokejistů na zimních olympijských hrách v Naganu záhy uplyne pětadvacet let.

Hold triumfu na Turnaji století, který v roce 1998 pobláznil Česko, vzdá páteční exhibiční zápas tuzemských hokejových legend s výběrem Slovenska v pražské O2 Aréně. Na střídačce domácího týmu se objeví i olympijský vítěz z Nagana a trojnásobný mistr světa Jaroslav Špaček.

„Mám špatné koleno. Při jízdě na kole, v golfu mě to nelimituje, ale na ledě je to horší. Brzdy, změny směru mi nedělají dobře, takže už nechodím hrát ani za staré pány,“ vysvětluje 49letý rodák z Rokycan, někdejší excelentní obránce, který jen v NHL včetně play-off odkroutil 941 zápasů. Nyní však hlavně trenér a v plzeňské Škodovce manažer mládeže.

close Jaroslav Špaček na snímku vlevo spolu s Martinem Strakou info Zdroj: hcplzen.cz zoom_in Jaroslav Špaček na snímku vlevo spolu s Martinem Strakou

O Naganu se toho už hodně řeklo i napsalo. Je něco z desetidenní cesty na olympijský trůn, co jste ještě nikomu nesdělil?
To nechtějte vědět (smích). Spíš jsem v údivu, jak to uteklo. Člověku to přijde, že to bylo včera, ale uběhlo pětadvacet let. Což je hrozný i krásný zároveň.

Zvlášť poté, co vám předtím unikl kvůli zranění start na mistrovství světa 1997, ozdobený bronzem?
Spravil jsem si chuť a ta sezona byla nádherná – zlato z Nagana, následně s Färjestadem titul mistra Švédska a pak už NHL.

Kvůli olympiádě se tehdy poprvé zastavila NHL a utkaly se největší hokejové hvězdy té doby. Jaké to bylo?
Parádní. Byl jsem mladý, první rok ve Švédsku, a i naše kluky, co byli v zámoří, jsem znal jen zběžně. Natož ty z ostatních týmů. O to víc mě potěšilo, že mi trenér Ivan Hlinka dal důvěru. Hodně mi pomohlo, že v nároďáku byl z Plzně i Martin Straka (nyní generální manažer HC Škoda). Ale že vyhrajeme olympiádu, to by mě nenapadlo ani v nejbujnějším snu.

Kdy jste začali věřit, že můžete urvat zlato?
Asi po čtvrtfinále s Američany. V první třetině jsme dělali hrozné chyby, a nebýt Hašana (Dominika Haška) v bráně, tak jsme prohrávali 0:5 a bylo hotovo. Jenže díky Hašanovi to bylo jen 0:1. O pauze vládly v kabině emoce, ale v závěru přišel Ivan Hlinka, uklidňoval nás a nabádal, abychom hráli náš hokej. A to nás nakoplo. Pak už jsme jeli naplno až do konce turnaje. Uspěli jsme i proto, že v týmu jsme měli výrazné osobnosti, které se vyrovnaly největším hvězdám soupeřů.

Až se na exhibici sejdete, které momenty ze zlaté olympiády budou nejvíc na přetřesu?
Těžko říct. Spíš je škoda, že se nás z naganského týmu sejde jen pár. Pět let zpátky jsme na setkání, které připravil svaz a jeho tehdejší prezident Tomáš Král, byli téměř všichni. Teď se potká směs kluků reprezentantů ze zlatého období, ale i tak to bude krásný večer jak pro fanoušky, tak pro nás.

Legendami obestřený byl i letecký návrat vítězného českého týmu z Nagana domů. Údajně jste si stěžoval na váznoucí distribuci piva.
Roznáška piva v letadle byla na plzeňské poměry skutečně pomalá. Let byl dlouhý a pivo téměř žádné. Jenže my jsme na to s Martinem Strakou vyzráli. Od stevardek jsme ukořistili každý vlastní karton a měli ho schovaný pod sedačkami. Dlouho jsme to ale neutajili, takže pak kluci chodili pro pivo k nám (smích).

Let tak byl asi divoký, že?
Trochu (úsměv). Zvlášť závěrečné čtyři hodiny letu byly veselejší a v salonku, kde s námi byl i trenér Ivan Hlinka, to žilo. Nakoukla tam žena jednoho z tehdejších ministrů a pěkně to schytala. Pak jí vyhuboval i manžel, proč tam lezla.

Jak reagovala posádka vládního speciálu?
Byly chvíle, kdy nám kapitán Petr Jirmus vzkazoval, abychom ubrali, že má problém udržet letadlo ve vzduchu (úsměv). Ale jinak nádhera. Neskutečná byla i cesta z letiště Prahou. Všude stovky rozjásaných lidí s vlajkami, návštěva u prezidenta Václava Havla a pak zaplněný Staromák. Úžasné vzpomínky.

Rezonuje úspěch v Naganu mezi mladými hokejisty?
Většina z těch mladých v čase Nagana ještě nebyla ani na světě. Ti kluci znají spíš současné hvězdy, Pastrňáka, možná Jardu Jágra a tak. Spíš se zastaví rodiče a řeknou, že to byly krásný zážitky. A je na nich, zda o tom vypráví i svým dětem.

Vzpomínky na Nagano 1998

13. února: Česko – Finsko 3:0 (0:0, 1:0, 2:0). Branky: 30. Patera, 45. Reichel, 49. Růžička.

15. února: Česko – Kazachstán 8:2 (1:0, 3:2, 4:0). Branky: 4. Straka, 24. Beránek, 33. Ručinský, 38. Růžička, 41. Ručinský, 50. Patera, 53. M. Procházka, 58. Hamrlík – 28. Kamencev, 40. Koreškov.

16. února: Česko – Rusko 1:2 (0:0, 1:0, 0:2). Branky: 32. Reichel – 44. Bure, 44. Žamnov.

18. února – čtvrtfinále: Česko – USA 4:1 (0:1, 3:0, 1:0). Branky: 29. Růžička,30. Jágr, 37. Ručinský, 60. Dopita – 17. Modano.

20. února – semifinále: Česko – Kanada 2:1 sn (0:0, 0:0, 1:1 – 0:0). Branky: 50. Šlégr, rozh. nájezd Reichel – 59. Linden.

22. února – finále: Česko – Rusko 1:0 (0:0, 0:0, 1:0). Branka: 49. Svoboda.