„Ještě jsme to nevzdali, ale s každým týdnem klesáme na mysli víc a víc. Než mít jen komorní obřad, to raději svatbu odložíme,“ prohlásil 28letý rodák z Plzně, se Škodovkou extraligový šampion, účastník dvou světových šampionátů a opora ruského Víťazu Podolsk, kam se šikovný bek vrátil po dvouletém působení v zámoří.

Život je kvůli nemoci Covid-19 stále značně omezený. Co byste nyní dělal za normálních okolností?

Co bych dělal? Těšil jsem se na plzeňský hokej, na zápasy play-off i na setkání s kluky, které jsem zase nějaký čas neviděl. Možná bych se připravoval s nároďákem na kempu před mistrovstvím světa. Rozhodně bych ale chodil hrát tenis, fotbálek. Žil bych aktivní život, jak jsem zvyklý. A chystal svatbu.

Jsou restriktivní nařízení pro vrcholové sportovce hodně svazující?

Teď se trochu uvolňují a to své jsem si našel i předtím. Jezdil jsem na kole, běhal, ale také jsem doma vařil, což mě baví. Co mě chybí, je setkávání. Možnost zajít si s kamarády na kafe, na pivko. Ale je třeba to vydržet. Všichni se musíme uskromnit.

V KHL jste s Víťazem záhy vypadli, ale zase jste se mohl vrátit domů ještě v časech, kdy Rusko na šířící se infekci nereagovalo.

Tam se tehdy o koronaviru vůbec nemluvilo. Z domova jsme měli jen kusé zprávy a po příletu do Prahy jsme si připadali jak v nějakém blbém filmu. Všude lidi v rouškách, kontrolní pointy a nařízení, co se může a co ne. Dva tři dny po návratu se zavřely restaurace i obchody.

Zpátky k hokeji. Jak moc mrzelo brzké vyřazení z play-off?

Petrohrad byl favoritem a sérii také zvládl hladce 4:0. Dva zápasy uhrál jednoznačně, ale v těch dalších dvou utkáních jsme soupeře potrápili. Zápas, v němž potvrdili postup, se rozhodl teprve ve třetím prodlouženi, ve 114 minutě, a na to se jen tak nezapomíná.

Sezona byla tedy dobrá?

Tak cíl dojít do play-off jsme splnili. Možná jsme čekali ještě o kousek víc, ale sestava se už lepila všelijak. Kapitán Sjomin musel na operaci. Spousta dalších kluků byla zraněná a rvala to na vůli. Kádr nebyl zase tak široký, ale naštěstí nám vyšel začátek soutěže. A i když jsme se pak jako tým nevyhnuli horším časům, tak jsme dokázali bodovat.

Asi potěší, když generální manažer Igor Varickij prohlásí, že stávající krajánci v klubu po sezoně končí, ale vás si jako oporu podrží.

Znám to jen s médií, takže to nechci komentovat. Ale s Víťazem mám smlouvu ještě na další sezonu.

V 53 zápasech jste zaznamenal 10 gólů a 15 asistencí a v play-off jste pak přidal asistenci. To je na obránce solidní bilance, ne?

Gólů i bodů mohlo být možná víc, ale já na individuální statistiky tolik nekoukám. Hlavní byly úspěchy mužstva. Chtěli jsme do play-off a to se povedlo.

Jaký pro vás byl návrat do KHL po dvou letech v zámořské NHL?

V té druhé sezoně jsem za St. Louis odehrál jen jeden zápas a většinu sezony jsem strávil na farmě. To byl hlavní důvod proč jsem se vracel do KHL a do Podolska, kde se mnou počítali jako s jedním z lídrů týmu. Chtěl jsem být hodně na ledě, kvůli tomu hokej hraju.

Váš první rok v NHL ať už v dresu Montrealu nebo poté ve Washingtonu, nebyl špatný. Říkáte si, co mělo být jinak, abyste se chytil víc?

Jasně, že občas o tom člověk přemýšlí. V Montrealu jsem měl celkem dobré období, jenže tým na play-off nebyl a začaly se dělat výprodeje, kdy se klub zbavuje hráčů, s nimiž do budoucna nepočítá. Já byl jeden z prvních, který šel na trejdovou listinu. Ale i ve Washingtonu to bylo pěkný. Už jen být v týmu při jeho cestě za Stanley Cupem bylo parádní. Takže asi to tak mělo být.

Nezlobí vás, že jste v zámoří nedostal šanci, jakou byste si zasloužil?

Je fakt, že se staršími hráči, kteří přijdou do NHL, tam moc trpělivosti nemají. Podepíšou hráče a jediný, kdo o nich něco ví, je agent, který je doporučí. A pak záleží, jestli se líbíte nebo ne. Jiné je to s mladými kluky, které si v rámci nováčkovského kontraktu vychovávají. Ti čas dostanou a pak záleží, jak se svou šancí naloží.

Třeba jako váš dlouholetý kamarád Dominik Kubalík, který jako nováček řádil v dresu Chicaga?

Tak nějak. V Domčovi to bylo a já taky věřil, že góly bude střílet i v NHL. Což se splnilo.

Vy působení v zámoří berete za uzavřené?

Za uzavřené asi ne, ale jsem realista. Příští rok mi bude třicet a do NHL chodí každý rok spousta skvělých mladých kluků. Ale rozhodně bych si, ať už v KHL nebo někde jinde, chtěl zahrát ještě za tým, který má ambice a zažít boj o velké vítězství.

Jak prožijete Velikonoce?

Těším se, že se potkáme s rodiči, se ségrou Markétou. Má být hezky, tak si někde venku uděláme dlouhou procházku a užijeme si to.