Brnířovskej parez probíhá pravidelně týden před Chodskými slavnostmi a jedná se o recesní reakci na Železného muže.

Letos se konal jeho šestadvacátý ročník. Kdy a za jakých okolností se zrodil nápad uspořádat Brnířovskej parez, ví jen málokdo.

Právě tuto otázku jsme položili jednomu ze zakladatelů tradiční akce a veliteli Sboru dobrovolných hasičů v Brnířově Josefu Husníkovi staršímu.

Kdy se zrodil nápad uspořádat Brnířovskej parez?
Nápad vznikl před šestadvaceti lety po jedné z veselic u rybníka. Měli jsme tu vždy jeden parket na suchu a druhý na vodě. Organizace si vyžádala spoustu práce jak před veselicí, tak i po ní. Když bylo vše hotovo a uklizeno, šlo se do hospody a právě tady se zrodil nápad udělat Parez.

Přibližte nám to trochu. Proč zrovna recese na triatlon?
Recesi jsme měli rádi vždycky. Vzpomínám, že tehdy bylo venku horko k padnutí. Jak jsme seděli utahaní v hospodě, někdo navrhl, že si uděláme peklo. Hostinský přinesl náruč dřeva, zatopil a zakázal otevřít dveře. Dámy se mohly jen poodhalit a pánové vysvléci do půl těla. Zkoušeli jsme, co vydržíme, a nápad byl prakticky na světě. Míra Skácel, který už něco věděl o Železném muži, navrhl, že bychom mohli vyzkoušet své možnosti i v této disciplíně. Slovo dalo slovo a za čtrnáct dní se běhal první ročník Brnířovského parezu.

Měnila se postupem let pravidla?
Podstata soutěže zůstala stejná. Přeplavat rybník, oběhnout ho dokola a objet na kole. Aby byla soutěž zajímavější a nechyběla legrace, bylo hned druhý rok podmínkou absolvovat všechny disciplíny v dřevácích. Plavat v těžkých dřevácích a neztratit je, není zrovna jednoduché. Jeden rok jsem navrhl, že budeme plavat znak, ale to bylo téměř nesplnitelné, tak jsme od toho ustoupili. Zkusili jsme běh na lyžích, ale tato disciplína také neuspěla. Další roky se k dřevákům přidalo ještě různé legrační oblečení a tak to zůstalo až dodnes.

Jsou vítězové nějak odměněni?
První tři dostanou typickou cenu, a tou je pařez, co taky jiného. Od samého začátku dostává také každý z účastníků vzpomínkovou medaili s rokem konání. Začínali jsme s papírovými, pak přišly sádrové a teď už máme dřevěné, které nám z břízy vyřezává Václav Váchal z Brnířova a vypaluje Vlastík Hartl ze Kdyně.

Kolik závodníků se průměrně staví na start brnířovského ´Železného muže´?
Je to různé. Nejvíce, dvaačtyřicet, jich bylo vloni, kdy byl Parez spojený s oslavou pěti set let Brnířova. Jeden rok se postavili na start jen čtyři závodníci. Nebylo divu, neboť voda měla teplotu pouhých patnáct a vzduch čtrnáct stupňů Celsia a ještě k tomu pršelo. Závod se však musí konat za každého počasí.

Víte o někom, kdo se zúčastnil všech ročníků?
Všech šestadvacet ročníků Brnířovského parezu absolvovali pouze dva lidé, já a František Turek ze Stříbra, který má v Brnířově chalupu.

Na jakých akcích se ještě sbor podílí?
Začínáme novoročním pochodem přes Vítovky na Štefle, kde se definitivně rozloučíme se starým rokem a přivítáme nový. Pravidlem se staly i nedělní procházky, které zavedli hasiči. Sraz je po obědě u pařezu na návsi. Zjara chodíme pěšky a v létě jezdíme na kolech. Projeli jsme široké okolí od Tachovska až po Srní. Samozřejmě nemůžeme zapomenout na Brnířovskou šlapku, která se již taky stala tradiční a účastníky velmi vyhledávanou akcí. Hasiči se podílejí na všech ostatních akcích, které se během roku v Brnířově pořádají.

Kolik má sbor v současnosti členů?
Nyní máme jedenapadesát členů. Nejstaršími jsou Vladimír Weber, který je u sboru od roku 1953 a Jan Maindl, který je členem od roku 1950. Naopak našim nejmladším členem je rok a půl starý Jiřík, který je členem od svého narození a čtyřapůl letý Štěpán, jenž je hasičem už třetí rok.

Mladé lidi hasičina nepřitahuje tak jako v minulých letech. Jak je tomu u vás?
Mladých máme velmi málo. V dřívějších letech jsme měli dvě družstva a jezdili jsme po soutěžích. Dnes se soutěží účastníme jen jako rozhodčí.

Je pravda že po téměř čtyřiceti letech chcete předat post velitele hasičů?
Je nejvyšší čas, aby to po nás převzali mladí a přišli s novými nápady a elánem. Věřím, že se zájem o hasičinu zase zvedne. Dá se říci, že jsem jako velitel skončil už v lednu, ale dosud nebyl jmenován nový, tak musím tu káru ještě nějaký čas táhnout.