Jen nenápadná směrovka kilometr za Loučimí ve směru na Domažlice navede po jednom kilometru poutníka (pěšky, na kole či autem) do vesničky Smržovice, která spadá pod správu města Kdyně. Několik chalup podél silnice, na jejímž konci je kamenolom, již několik let (ke spokojenosti obyvatel) mimo provoz, na první pohled budí zdání, že tady dávají lišky dobrou noc. Pokud sem člověk zavítá v létě, nabude poněkud jiného dojmu a pokud si popovídá se členy místního sboru dobrovolných hasičů, zjistí, že obec se má čile k světu a 85 současných obyvatel určitě není konečné číslo!

Se založením sboru nespěchali

Den po valné hromadě SDH Smržovice jsme seděli v hasičském klubu nad kronikou, kterou jako třetí v historii píše od sedmdesátých let Václav Mráz (čp. 15, po chalupě Matušák). (Jen malá vsuvka – identifikovat Mráze podle čísla popisného, případně jména podle chalupy je ve Smržovicích nutnost, neboť rodiny tohoto jména jsou tam tři, v každé je několik dospělých dětí a jak Mrázové sami říkají, je tam poněkud přemrázováno.)

„Se založení sboru příliš nespěchali,“ čte kronikář, „ačkoliv měli z července roku 1857 v paměti jeden z nejrozlehlejších požárů, kdy se z bývalé hospody oheň rozšířil a během jedné hodiny zachvátil celou obec.

Celkem vyhořelo 24 popisných čísel se stodolami a dalšími hospodářskými objekty. Hasiči ani hasební prostředky nebyli k dispozici, většina lidí sušila seno na lukách a někteří byli na trhu ve Kdyni. V obci nebyla ani vodní nádrž, ani dostatek nádob k nošení vody.“

Založení sboru inicioval kdyňský rodák Karel Osvald, který do Smržovic přišel v roce 1915 a celých 9 let mu trvalo, než prosadil myšlenku samostatného hasičského sboru, když okolní obce už měly své hasiče už dávno.

Sešit, jenž slouží jako kronika, je zaplněný celý a za zmínku stojí, že Mráz (čp. 15) jej musel ze zápisů ze schůzí i vyprávění pamětníhů dopisovat téměř 20 let zpátky. Poslední zápis byl z roku 1949, v té době i činnost hasičů byla v důsledku kolektivizace a souvisejícího třídního boje takřka nulová, vztahy mezi členy narušené, nekonaly se žádné kulturní akce, takže nebyly ani finance na další činnost…

Zvrat nastal až počátkem šedesátých let, kdy do sboru přišli mladí a chopili se iniciativy – tehdy měl sbor 20 starších členů, mladí kolem sebe soustředili 13 chlapců dorosteneckého věku, začali soutěžit a koncem roku 1960 uspořádali silvestrovský věneček.

O rok později se při okrskové soutěži zrodila myšlenka vybudovat na potoce nádrž, která by sloužila i jako koupaliště. Z realizovaného nápadu mají smržovičtí užitek dodnes, jak dále uvidíme.

Ve svých 73 letech je Mráz-kronikář nejstarší v okrsku, ne-li v okrese, činný dobrovolný hasič – ještě letos byl na soutěži v Pocinovicích jako člen družstva, které dělá ukázku práce s plovoucím čerpadlem. A nedosti na tom, do sobotní valné hromady byl také velitelem sboru bez přerušení úctyhodných 44 let! Funkci po něm převzal Andre Dvořák, Mrázovi tak zůstala „jenom“ kronika a funkce jednatele.

Slovo starosty sboru

Další Václav Mráz, je z čísla 27 (chalupa u Václavů). Ročník 1951, starostu sboru dělá už třetí volební období, bývalého velitele doplňuje:

„V hasičské činnosti plníme běžné úkoly, které jsou dané okresním sdružením i okrskem. Zúčastňujeme se všech akcí okrsku vyjma nočních cvičení, na to nemáme vybavení. A protože tu není žádná jiná organizace, tak hasiči plní i funkci organizátorů kulturního života a dalších aktivit.“

Po vybudování požární nádrže a současně i koupaliště přišel o několik let později další nápad – zřídit kolem koupaliště tábořiště. To hasiči provozují od roku 1979 jako veřejné turistické táboření s možností koupání ve volné přírodě.

„Tři roky zpátky jsme se ocitli v propagačním letáku, kde nás uvedli jako koupaliště a tím se město zavázalo k uhrazení poplatků s tím spojených, protože samostatně bychom to finančně neutáhli. Vede kolem nás cyklostezka na Modlín, takže cyklisté mají možnost udělat si tady přestávku na občerstvení.

Areál máme smluvně pronajatý za 3 tisíce. My provádíme jeho údržbu, čistíme koupaliště, vybíráme poplatek z táboření. Kromě toho děláme také údržbu zeleně v obci, sekání trávy a podobně. Městu dáme fakturu za údržbu zeleně, oni odečtou 3 tisíce a zbytek nám proplatí.“

Před revolucí zde tábořilo hodně turistů z NDR, pak začali jezdit Holanďané a teď se pravidelně vrací ti, co do Smržovic jezdili jako děti. Pobývali tu hasiči z Petrovic u Sušice, nýrští hasiči tu měli tábor pro děti… Z Kovářské na Chomutovsku sem jezdí putovní tábor už 20 let. Posledních 10 let se o prázdninách od lesa příležitostně ozývá hlas trubky – nejprve je to večerka a potom melodie večerníčku Z mechu a kapradí. Troubí učitel hudby z Litvínova, který zde pobývá i 3× za sezonu. Po skončení ze vsi zazní potlesk, místní na večerku čekají, byť ji v letním čase příliš nerespektují.

„Z provozu koupaliště vybereme necelých 20 tisíc,“ pokračuje starosta sboru, „z toho je třeba odečíst náklady na odpadky, energie, pohonné hmoty. Taky techniku z toho pořizujeme, museli jsme zakoupit traktor na sečení… co z koupaliště získáme, zase zpátky investujeme. Za techniku odpovídá ten, kdo ji má přidělenou, ten vede evidenci pohonných hmot a stará se o drobné opravy.“

Na koupališti postavili před lety sociální zařízení, firma dodala hrubou stavbu, zbytek dodělali hasiči. Stejně jako přístřešek vedle kiosku.

A protože stav sociálního zařízení už jen stěží vyhovuje předpisům, nechali hasiči vypracovat projekt na 60 tisíc na zařízení nové včetně sprchy s teplou vodou, kabinky na převlékání, kulturní místnosti, recepce a místnosti pro občerstvení. „Projekt jsme předali městu a neděje se nic,“ stěžují si starosta i bývalý velitel: „Prý nejsou peníze, protože přednost má aquapark ve Kdyni…“

Lyžovačka na okolních stráních

Smržovice leží v malebném údolí a v úvodu zmíněný kamenolom proslavil Miroslav Švandrlík v Černých baronech.

Kámen zde lámali vojáci PTP a vozil se na stavbu kasáren v Janovicích. Třebaže si smržovický lom ve filmu nezahrál, jezdil Kefalín s koňským potahem právě tady. A jen kousek odtud provozují od roku 1986 místní hasiči lyžařský vlek a sjezdovku.

„Na úpravu sjezdovky máme sněžný skútr Buran, který má záběr zhruba jeden metr,“ přibližuje další výdělečnou činnost Mráz (čp. 27). „Když to vezme desetkrát nahoru dolů, tak máme sjezdovku udělanou. Jezdí sem hodně lidí, vybrané peníze jdou na pohonné hmoty na skútr a údržbu. Děti ze vsi vozíme zadarmo. Vlek je soukromý na soukromém pozemku, v době jeho provozu je nahoře i dole člověk s vysílačkou a zajišťují bezpečný provoz, na sjezdovce se jezdí na vlastní nebezpečí…“

Sbor má v současné době 15 členů, z toho pět důchodců, a díky dobrému hospodaření představuje jeho majetek částku blížící se půl miliónu korun! Který tak malý sbor si může dovolit luxus jezdit na soutěže vlastním mikrobusem Subaru? Smržovičtí ano!

Počet členů zdá se není konečný, protože v obci se v poslední době postavilo 6 nových domků a dalších 6 starších chalup se změnilo z rekreačních na trvale obydlené. Pro dvacítku dětí postavili dětské hřiště, pískoviště, pořádají drakiádu…

„Mezi dětmi převažují děvčata, takže možná uděláme dívčí družstvo,“ neskrývají spokojenost hasiči.

Autor: Zdeněk Huspek