Historie

Horšovskotýnští museli řádění červeného kohouta čelit od nepaměti. Stačí si připomenout tři obrovské požáry, které vždy město téměř zničily. Roku 1547 lehlo celé město popelem, oheň se nevyhnul ani kamennému hradu a vyžádal si 18 obětí. Další rozsáhlý požár postihl Horšovský Týn v roce 1708, kdy bylo zničeno několik desítek domů, stejně jako v roce 1801.

V roce 1872, roce založení sboru, byl velitelem zvolen cukrář František Otto. Sbor měl na svém počátku celkem 58 aktivních a 84 přispívajících členů. Šlo o občany německé i české národnosti, účast a funkce ve sboru byly pro Horšovskotýnské prestižní záležitostí. Ve výboru byla zastoupena i městská honorace. Výzbroj v té době byla pořizována z členských příspěvků a dobrovolných darů. Chloubou sboru se stala parní stříkačka, která sloužila až do roku 1945. Kronika sboru se bohužel až do roku 1945 nedochovala.

Novodobá historie sboru se tedy začala psát až po druhé světové válce, kdy sbor obnovil znovu svoji činnost jako jedno z prvních občanských sdružení. Iniciátorem byl Karel Polák, který se stal jeho prvním velitelem. Sbor měl tehdy přes 100 členů a stal se nejpočetnějším občanským sdružením ve městě.

Roku 1946 pořádal sbor 1. reprezentační ples a založil tak tradici hasičských plesů, které vždy patřily k těm nejlepším v Horšovském Týně.

Po převratu v roce 1948 bylo kompletně vyměněno vedení, s výjimkou starosty Karla Poláka, v roce 1949 pořádal hasičský sbor naposledy Anenskou národní pouť. Ta se poté změnila v propagační akce komunistického režimu, formálnější a prorežimní se v následujících letech stala i činnost ´požárního´ sboru.

Sedmdesátá léta byla ve znamení stavby nové požární zbrojnice. Ta se začala budovat ve Vrchlického ulici naproti škole. Výstavba trvala plných šest let a teprve v roce 1980 byla zbrojnice zkolaudována. V první polovině 80. let pak byla doplněna a vyměněna většina techniky a výzbroje.

Na výroční schůzi v roce 1991 se znovu ustanovil Sbor dobrovolných hasičů v Horšovském Týně jako občanské sdružení, které se od té doby věnuje svému původnímu poslání. Ochraně majetku občanů Horšovského Týna a přilehlých obcí před požáry a dalšími živelnými katastrofami, protipožární prevenci, výchově a výcviku svých členů a pořádání veřejně prospěšných akcí.

Současnost

Sbor dobrovolných hasičů v Horšovském Týně má nyní okolo 80 členů, z toho asi 20 procent tvoří ženy. Jednotka sboru patří do kategorie JPO II/1, vyjíždí tedy nejdéle do 5 minut od vyhlášení poplachu a má 14 vyškolených a procvičených členů.

Technika

Prvním výjezdovým vozidlem sboru je 5 let stará cisterna Renault, která je vybavena k široké škále zásahů, od ohně přes vodu a k technickým zásahům. Druhým vozidlem je trambus CAS 24 Š 706, který funguje jako záložní nebo posilová cisterna. Třetím vozidlem je dopravní automobil AVIA, který je používán na dopravu lidí a materiálu a na přepravu přívěsného vozu s člunem.

Výjezdová vozidla jsou podle velitele po technické stránce v pořádku a díky výborné konstrukci trambusu je i záložní cisterna platným vozidlem.

„U dopravního automobilu je největší problém. Má především sloužit jako vozidlo pro dopravu lidi, ale v dnešní době nesplňuje ani ty nejzákladnější bezpečnostní předpisy,“ tvrdí Lang a pokračuje: „Takže pokud se vozidlo používá k tomu, k čemu je určeno, není to právě bezpečné. Proto se snažíme u města, našeho zřizovatele, ale nejenom u něj, sehnat nějaké prostředky na nákup moderního dopravního vozidla. Myslím, že město, které má tak velký počet satelitních obcí, by mělo mít vozidlo, které by v případě potřeby mělo sloužit pro dopravu lidí,“ tvrdí velitel s tím, že velice zastaralá je také dýchací technika.

„Většina dobrovolných sborů v naší oblasti používá ke své základní ochraně při požárech techniku, které je hodně přes 20 let. Pro srovnání: kdo má dnes tak staré auto?“ dodává.

Hasičská zbrojnice, ve které technika a vybavení spočívá, byla postavena na začátku osmdesátých let minulého století. Podle hasičů je pro jejich činnost dostačující, jediným oříškem je vyasfaltování štěrkové plochy před garáží. I zde však sbor naráží na problém s nedostatkem peněz.

„Město nás vybavuje tak, aby jednotka fungovala. Samozřejmě, že peněz na vybavení není nikdy dost, ale při systému požární ochrany u nás je velice těžké motivovat zástupce města, aby dotovali nějaký nadstandard, když nemusí. Jim také nedá nikdo nic zadarmo,“ vysvětluje Lang.

Zásahy

Výjezdy jednotky jsou řízeny krajským operačním střediskem, které se zase řídí poplachovým plánem.

„Hasiči z našeho města podle tohoto plánu by v prvním stupni měli vyjíždět do více než 65 obcí v naší oblasti. Velká část zásahů se dá definovat slovy oheň, voda, vítr. Stává se, že hasičům z hasičského záchranného sboru pomáháme i u dopravních nehod a jiných událostí. Tato činnost je ale v poslední době již velice sporadická,“ tvrdí Lang.

Nejnáročnější zásahy jsou podle něj vždy spojené s prací v nepříznivých klimatických podmínkách.

„Letošní rok v lednu došlo k požáru domu v Chřebřanech, kdy naši hasiči zasahovali celou noc při teplotě okolo –15 stupňů Celsia, což je skutečně opravdový očistec. Zamrzali jak lidé, tak i technika,“ vzpomíná velitel.

Společenské aktivity

Horšovskotýnští hasiči se samozřejmě nevěnují pouze pomoci v nepříjemných situacích, ale podílí se i na událostech veselejších. V průběhu roku pořádají Memoriál v požárním sportu, Dětský den s taneční zábavou či Den otevřených dveří v hasičské zbrojnici. Spolu s MKZ Horšovský Týn spolupořádají oblíbený Den s Integrovaným záchranným systémem a pravidelně také asistují při kulturních a sportovních akcích města.

V požárním sportu se dobrovolní hasiči účastní okrskové soutěže, kterou v letošním roce vyhráli. Na další soutěžní činnost jim ale nezbývá mnoho času, jelikož za horšovskotýnský sbor soutěží členové výjezdové jednotky.

„Tito lidé jsou ve svém volném čase již dost vytíženi,“ vysvětluje velitel sboru a poznamenává, že skutečného úspěchu v požárním sportu dosáhl například Antonín Vlček, který družstvo dorostenek dostal až na republikové kolo v požárním sportu. „Je škoda, že na tento úspěch již nikdo nenavázal,“ lituje Lang.

Dobrovolní hasiči nezapomínají ani na řádnou hasičskou výchovu horšovskotýnské omladiny.

„Mladí hasiči u nás fungují již několik let velice slušně. Zájem dětí není zase tak velký, ale s tím se asi nedá moc dělat,“ myslí si Lang. „Konkurovat v dnešní době počítači je velice těžké. A o důležitosti této činnosti se podle mne nedá vůbec pochybovat, vždyť co je důležitější než výchova svých nástupců?“ dodává.

„Myslím, že jsme organizace, která je městu i celé oblasti prospěšná, a doufám, že i v této nejisté době se nám bude dařit udržovat naši činnost na co nejvyšší úrovni,“ zakončil velitel horšovskotýnského sboru Pavel Lang.