Hasiči každoročně pořádají Oslavy sv. Floriána, staví májku a pořádají ojedinělou soutěž Výstup na věž. Co však sbor trápí, je malý počet ostrých výjezdů. „Je jich rok od roku méně a kluci z výjezdových družstev to nesou těžce. Je to pro ně frustrující a ztrácí chuť do práce. Snažíme se to změnit, vyvolali jsme kvůli tomu jednání,“ říká náměstek starosty. Domažličtí „dobráci“ se osvědčili u požárů Chodského hradu, pily v Trhanově, při vichřicích Kyrill a Emma i při povodních. Doplatili však na změny, kvůli nimž se o některých událostech v Domažlicích dozvídají až z novin a mohou závidět profesionálním kolegům a hasičům z měst a obcí v okolí. Vždyť i do dva kilometry vzdálených Petrovic by byli povoláni hasiči z Klenčí! „Ale rozhodně nezahálíme, pořádáme cvičení, okresní soutěž, vykonáváme řadu činností pro město, jako je třeba dohled při kulturních pořadech v MKS, obrovské nasazení vyžaduje dohled o Chodských slavnostech,“ doplňuje slova svého kolegy starosta sboru Václav Konopík.

Náladu hasičům zvedá kamarádství s kolegy z Havlovic, Folmavy, Kolovče, Dílů či Postřekova. Výjimečné jsou i úzké vazby na hasiče v bavorském Furthu im Wald, s nimiž je pojí mnohaleté partnerství. Jeho počátky sahají hluboko do minulosti. Už v roce 1863 jelo družstvo Tělocvičně – hasičské jednoty z Domažlic vlakem hasit k sousedům za hranice. Novodové kontakty odstartovalo pozvání do Furthu v roce 1968. „Tamní hasiči nás pozvali na Silvestra, jenže vše zhatila nastupující normalizace. Pak byly kontakty udržovány hlavně v osobní rovině, ale už v roce 1987 nás Furthští pozvali na oslavu 125. výročí. Abychom mohli jet čtyři kilometry na západ, najezdili jsme ´na východě´ patnáct set kilometrů. Vyřizování povolení nám s Tondou Maschlem zabralo rok, ale k návštěvě v roce 1988 došlo,“ vzpomíná Pačesný. S kolegy z Bavorska absolvují cvičení i výcvik v pojízdném polygonu plném ohně, který v Čechách nikde není.

Sbor disponuje skříňovou avií z roku 1989, další z roku 1985 je v majektu města, stejně jako cisternová liazka z roku 1990. „Otázka nutnosti obměny techniky je rok od roku aktuálnější. Poruchovost a z toho plynoucí finanční náklady na opravu jsou vyšší a vyšší,“ přiznává náměstek starosty sboru, který na druhé straně využívá zánovní zbrojnici. „Pro nás, kteří jsme neměli kde se po zásahu umýt, převléknout a od ohně se vraceli domů jako kominíci, je to paráda,“ říká Pačesný. Protože se ale stavba prodražila, zbrojnice je dovybavována postupně, jako v případě odsávání výfukových zplodin z garáží.

V lednu čekají sbor volby nového výboru.