Jak se vám dnes hrálo?

„Těžce. Každý rok je zápas jiný, mění se oba týmy. Na Krchlebácích je vidět, že letos postoupili, protože se zlepšili. Bylo to velmi vyrovnané utkání, které jsme sice vyhráli, ale tak, jak jsme tu hrávali před pěti lety, už by to nešlo. Bez opor v podobě bývalých fotbalistů se neobejdeme. A on je to i pro místní kluky určitě zážitek, když si mohou zahrát třeba proti Horstovi Sieglovi jako dnes.“

Posila v podobě Horsta se vám vyplatila. Svými góly vám v podstatě zajistil vítězství…

„Ano, Horst prokázal, že fotbal stále umí hrát velmi dobře. Byl to zážitek si s ním zahrát. Myslím, že si to užili i diváci.“

Na to, že domácí nasadili spoustu mladých, ve druhé půlce odpadli.

„Ano, to mě docela překvapilo. Myslím, že jsme nakonec měli víc fyzičky, což mi přijde neuvěřitelné.“

Nedávno jste si zahrál za Bohemians. Myslíte, že si ještě někdy za vaše milované ´klokany´ zahrajete?

„Sice jsem ještě do 30. června v Bohemce na hostování, takže po postupu do první ligy jsem vlastně byl v Krchlebech jediný prvoligový hráč, ale že bych za ni ještě někdy nastoupil, není pravděpodobné. Sice se říká ´nikdy neříkej nikdy´, ale to, že jsem si za ni mohl zahrát, pro mě bylo symbolickým završením celého toho příběhu záchrany klubu.“

Kdybyste nebyl tak vytíženým hercem, troufl byste si hrát první ligu?

„Ne, to ne. (smích) Vždyť je mi pětačtyřicet. Jsem bývalý vrcholový sportovec, hrával jsem basket. To tělo je opravdu zhuntované. Pro mě je problém dát se zdravotně do pořádku. Když vidím vrcholové sportovce, kteří jsou na konci kariéry, jako třeba Roman Šebrle, tak s ním trpím každý závod, protože vím, že tuhle se něco natáhne, tuhle něco bolí. To není jen tak. Na prvoligový fotbal musíte být sedm dní v týdnu fit a zdráv.“

Slavíte pětačtyřicátiny. Je to podle vás věk, kdy už člověk pomalu začíná bilancovat, nebo ještě stále hledí kupředu, co jej ještě čeká?

„Nepatřím k těm, kteří říkají, že je nezajímá, co bylo. Naopak, docela rád se ohlédnu zpět. Ale snažím se spíš žít tím, co je, a pokud možno se moc nestresovat.“

Domníváte se, že už máte většinu svých snů splněných nebo je jich ještě větší část nesplněných?

„Tak předně musím říct, že mi vůbec nepřijde, že je mi tolik, kolik mi je. Duševně si připadám spíše tak na úrovni vašeho věku. Ale kdybych teď zaklepal bačkorama, tak mám coby herec pocit, že tu snad po mně zůstalo něco, na co se snad budou lidi dívat rádi. Avšak není úplně mojí ambicí teď zaklepat bačkorama. Takže pokud tu ještě nějaký pátek budu, doufám, že ještě natočím něco, co bude fungovat třeba i za šedesát sedmdesát let. To bych byl moc rád.“

Máte nějaký zaručený recept na kocovinu?

„O žádném z receptů, které jsem za svůj život zkusil, nemohu říct, že by byl zaručený. Ale docela rád bych jej znal. Narozeniny jsou narozeniny, takže je jasné, že se nějak extra hlídat nebudu. Předesílám však, že s panákama se budu šetřit. Když za vámi za večer přijde osmdesát lidí, to prostě nejde přežít. Takže ať se na mě nikdo nezlobí…“

Výtěžek z celé akce je určen pro dobrou věc. Můžete to přiblížit?

„Část výtěžku půjde na Sokol Krchleby, část bude určena pro Klub dětí nemocných cystickou fibrózou. To je zákeřná nemoc, u které zatím bohužel platí, že ten konec je neodvratný. Ale dětem lze léčbou alespoň prodloužit život. Angažuji se v tom prostě proto, že si myslím, že si lidé mají pomáhat.“