Po sezoně a půl opustil lavičku divizního A mužstva Jiskry Domažlice trenér Milan Dejmek. Plzeňský rodák převzal mužstvo po trenérovi Miroslavu Moravcovi, který domažlickou Jiskru vedl v prvním půlroce působení v divizi. Po prvním roce skončila Jiskra na osmém místě. Dejmek v zimní sezoně 2008/2009 vyzdvihl mužstvo na třetí příčku, v níž atakovalo postupové příčky do České fotbalové ligy.


Můžete nám prozradit vaše fotbalové začátky?
V mládežnických kategoriích jsem oblékal dres Škody Plzeň. Pak jsem přestoupil do FC Plzeň, která v té době hrála III. ligu. Poté jsem šel do Vejprnic. Ty hrály krajský přebor a na konci sezony jsme vybojovali postup do divize.

Kde začala a jak probíhala vaše trenérská kariéra?
Jako trenér jsem poprvé seděl před sedmi lety ve Vejprnicích. Zde jsem poprvé zkusil koučovat divizní celek. Pak jsem se na půl roku ´přestěhoval´ do Chanovic. Ty se akorát dostaly do divize a měly kádrové problémy. Po zimě jsem opět měnil tým a začal jsem trénovat hráče Senco Doubravka, u kterých jsem vydržel dva roky. Pak mě čekaly Klatovy. Zde jsem opět nepobyl dlouho a po nějakých problémech spolupráci ukončil a v lednu 2008 jsem nastoupil do Domažlic.

Jaký je váš oblíbený klub?
Fandím Viktorii Plzeň, ale jinak nemám žádný.

Prozradíte nám něco o vás? Co si nejraději dáte k obědu?
Všechno kromě mlékové polévky.

Oblíbená barva?
Trávník, takže zelená.

Co nejraději posloucháte nebo raději koukáte na televizi?
Velmi rád si poslechnu Kabáty. Z filmů jsem se často díval na ty s Marvanem nebo Bolkem Polívkou.

Vrátíme se k fotbalu. Jak byste zhodnotil tým, který jste přebral?
Když jsem poprvé přijel do Domažlic, musel jsem více stmelit kádr a na hráčích byly vidět rezervy v kondiční části, takže ta první zimní příprava byla hlavně o posilování a kondici. Myslím si, že se to podařilo, i když na klucích byla v prvních třech kolech znát únava. Ty výkony nebyly stoprocentní, ale asi tak po měsíci to spadlo a poté jsme nastartovali část, kdy jsme s přehledem zachránili divizi. Nakonec jsme tedy skončili na osmém místě, když jsme se do posledního kola prali s Třeboní o páté místo.

Jak byste tedy zhodnotil jarní část?
Myslím, že jsme předváděli dobré výkony a diváci od nás viděli hodně gólů. Jarní část podle mě byla hodně povedená.
Přišla letní přestávka a příprava na podzimní sezonu.
V létě jsme hodně posílili tým a paradoxně se nám vyhýbala zranění. Nastartovali jsme tedy šňůru dobrých utkání a na konci podzimu jsme byli třetí i přesto, že v závěru přišlo několik zranění klíčových hráčů. Mužstvo už ale bylo nastartované na vítězné vlně, tak prostě šlapalo.

Klíčoví hráči. Jmenujte nějaké.
Chyběli hlavně Jiří Šámal, Lukáš Paul a v úvodu se zranil Michal Bublík, který nastoupil až v průběhu podzimu. K tomu se přidávala drobná zranění, například Martina Šota, který v úvodu sezony také nemohl hrát. Zraněných bylo opravdu dost a troufnu si říct, kdybychom byli kompletní, tak bychom podzim vyhráli.

Přišla na řadu zimní přestávka. Jak tedy vypadala příprava?
Už jsem se nechtěl věnovat kondici, ale spíš taktickým a technickým věcem. Bohužel příprava nebyla moc dobrá, protože spousta hráčů chyběla ze zdravotních, pracovních, osobních či nějakých dalších důvodů. Tím se ta příprava de fakto rozbila. V týdnu se tedy tým sešel pohromadě tak jednou až dvakrát, což bylo hodně málo. Navíc zranění, místo aby začala ubývat, tak jich bylo stále víc.

Odrazilo se to nějak v jarní sezoně?
Určitě to bylo vidět. Hráči neměli sílu. A ti, co trénovali, tak to samotní nemohli zvládnout. Z toho vyplynuly výsledky, které nebyly ideální. Na druhou stranu, když jsme ustáli utkání s Příbramí, kde chybělo osm lidí základní sestavy, jsme to jaro nějak přežili.

A jak hodnotíte jarní část, po které vlastně tým opouštíte?
Nasbírali jsme pouze sedmnáct bodů, což nás vyneslo pouze na šesté místo. Ale zranění a výkon některých hráčů, kteří by si měli sáhnout do svědomí, že tomu nedali maximum, zapříčinily, že jaro bylo takové rozpačité.

Jak vás zaskočila zpráva, že vám výbor neprodloužil smlouvu? Jak se na to díváte s odstupem?
Tato zpráva mě opravdu zaskočila. Je tedy pravda, že jsem tušil odchod po několika špatných výsledcích, hlavně po Milevsku, kdy jsme ještě dvanáct minut před koncem vedli 4:2 a poté prohráli 5:4. To byl okamžik, kdy jsem nějaký rozchod očekával. Pak jsem dostal za úkol zpracovat letní přípravu, takže jsem očekával, že se mnou klub počítá i nadále. Bohužel jsme se nedomluvili.

A váš názor?
V první chvíli to pro mě bylo velké zklamání, ale je to rozhodnutí klubu. Přesně to je úděl trenérů, kteří stále odchází, přichází. Chápu, že je lehčí vyměnit jednoho trenéra a ne patnáct hráčů. Musím říct, co se týče trénování, že mám čisté svědomí. Samozřejmě jsem se dopustil několika chyb, hlavně když jsem v určité fázi nebyl tak důsledný, jak bych asi měl být. Dělal jsem kompromisy, které jsem dělat neměl. To byl asi hlavní důvod rozchodu s domažlickým klubem.

Jak jste prožíval poslední domácí utkání?
Pro mě to bylo hodně emotivní a chtěl bych poděkovat domažlickým fanouškům, kteří se se mnou rozloučili fantastickým způsobem. Na Domažlice budu vzpomínat stále v dobrém a přeji jim hodně štěstí.

Co byste nyní udělal jinak?
Tak rozhodně bych nedělal kompromisy ve vedení hráčů. Hodně mě zklamal Martin Šot, u kterého jsem byl hodně benevolentní, a to nedělalo dobrotu. A pak jsem hodně ustupoval hráčům v docházce na tréninky. Neměl jsem být tak tolerantní. V tu chvíli to bylo hodně těžké, na tréninky chodilo osm lidí a já jsem byl rád, že na některé utkání mi hráči vůbec přišli. Teď už zpětně vidím, že jsem měl hodně přitvrdit.

Jak vidíte budoucnost domažlického mužstva?
Pokud budou hráči trénovat tak, jak trénovali rok pode mnou, a nastávající trenér vhodně doplní nové hráče, mohu říci, že Domažlice budou v příští sezoně bojovat o postup do ČFL.

Jaký bude váš další fotbalový osud?
Tak teď hlavně pojedu na dovolenou. Jinak jsem v jednání s jedním klubem, tak uvidíme, jak jednání dopadnou.

Můžete prozradit, o jaký klub se jedná?
Možná jen to, že je z krajského přeboru.

A jiné nabídky se neobjevily?
Ani ne. Myslím, že to už by musela být opravdu velmi atraktivní nabídka jak financí, tak i soutěže. Ty jsou od nás daleko a už dojíždění do Domažlic mi vzalo dost sil, takže já raději budu chtít něco tady, v okolí Plzně.

Myslíte, že se do Domažlic ještě někdy vrátíte?
Nikdy neříkej nikdy. Když jsme se loučili s prezidentem Ticháčkem, naznačil, že naše spolupráce ještě neskončila. Věřím tedy, že se sem za nějaký čas vrátím.