Jaké byly tvoje fotbalové začátky?

Začala jsem hrát v první třídě. Přivedl mě k tomu starší brácha a táta. Chodili tenkrát trénovat a já se na ně chodila dívat. Párkrát jsem si to vyzkoušela, hrozně mě to chytlo, a tak už jsem u toho zůstala.

Od září máš nastoupit na fotbalové škole v Praze.Jak ses k takové škole dostala?

Vzhledem k tomu, že mě fotbal opravdu baví, chtěla jsem u něj zůstat. Původně jsem měla nastoupit na školu do Plzně, ale vzhledem k tomu, že jsem se dostala do reprezentace, snažila jsem se o pražskou školu a vyšlo to.

Jaké byly podmínky pro přijetí? Bylo to náročné?

Na školu do Prahy jsem se dostala přes průměr. A k tomu se skládaly ještě nějaké talentové zkoušky. S reprezentací už to bylo trochu složitější. Přímo za účelem náboru hráček probíhal v Roudnici nad Labem výběr, kde přibližně 2000 hráček předvedlo svoje fotbalové umění. Nakonec jich 30 uspělo a já jsem naštěstí mezi nimi.

Co na tvůj velký úspěch říkají rodiče?

Jsou samozřejmě moc rádi, ale asi o mě budou mít trochu strach. Budu bydlet v Praze na internátě, 9 kilometrů od své školy. Vzhledem k tomu, že to v Praze vůbec neznám, mám trochu strach, ale věřím, že si rychle zvyknu. Snad budeme mít dobrý kolektiv ve třídě, i když tam jsou jen tři holky.

Jaké akce už máš v dresu reprezentace za sebou?

Už jsme stihly absolvovat soustředění v Blšanech a utkání na Slovensku proti o dva roky starším protihráčkám. Ale největší akce nás čeká v listopadu, kdy poletíme do Španělska na kvalifikaci mistrovství Evropy. Čekají nás tam Italky, Španělky a Bělorusky.

Co tvoje plány s fotbalem do budoucna?

Až dodělám akademii, chtěla bych si udělat trenérskou licenci a fotbalem se živit. Vůbec bych se nebránila zahraničí, každopádně jisté je, že chci u fotbalu zůstat.