Kliknutím zvětšíte
Ještě v dorostu začal trénovat s prvoligovým áčkem. „Studoval jsem hotelovku v Mariánských Lázních, měl jsem individuální studijní plán a mohl se zúčastňovat dopoledních tréninků áčka. Sdílet v šestnácti letech kabinu s hráči, jako byli Pavel Kuka, Petr Herda, Jaroslav Šilhavý, Tomáš Skuhravý a další, pro mě byl splněný sen. Po tréninku jsem zůstával na hřišti s Petrem Herdou, on na mě střílel trestné kopy z oblouku šestnáctky. Z deseti trestňáků mi většinou dal deset gólů. Aby mě motivovat, musel jsem alespoň dva chytit, abych mohl na oběd, jinak jsem byl bez něj,“ dává k dobru pikantní příhodu.
Po maturitě odešel Jiří studovat do Plzně pedagogickou fakultu a chytal divizi za Lokomotivu. „Trenér Kamil Lodr mi dal příležitost, byla to pro mě cenná zkušenost,“ vzpomíná. Ve třetím ročníku studium přerušil, začal dělat krupiéra v kasinu v Mariánských Lázních a trénoval v Chebu s juniorkou.
V PLZNI NA ČTYŘI ROKY
Potom si ho trenér Jiří Kotrba vytáhl do prvoligového áčka a na jaře 1992 si Jirka v necelých třiadvaceti letech odbyl premiéru v československé první lize na horké půdě v Dunajské Stredě, kde přispěl k výhře 2:0. V nové sezoně přidal 16 startů a v té další už byl jedničkou a odchytal všech 30 utkání.
„Na tu sezonu vzpomínám moc rád, byla má nejlepší kariéře. Pod trenérem Bokšou, skvělým koučem i člověkem, jsme skončili čtvrtí a dosáhli nejlepšího umístění v historii chebského klubu,“ připomíná velký úspěch. Jenže nic netrvá věčně. „Trenéra Bokšu vystřídal Jarabinský a já na podzim odchytal jen čtyři zápasy, a tak jsem odešel na hostování do Uherského Hradiště. Líbilo se mi tam, chtěl jsem přestoupit, kluby se však nedohodly. Na jaře jsem hostoval v druholigovém LeRKu Brno, který vedl trenér Bokša,“ vypráví.
Další kroky Jiřího Vosyky vedly podruhé v kariéře do Plzně, tentokrát do prvoligové Viktorie. V létě 1996 odešel do Sparty Michal Čaloun a Plzeň hledala gólmana k Radku Havlovi. „Byl jsem rád, měl jsem to domů do Chebu mnohem blíže než z Moravy,“ říká Vosyka, který tu poznal několik trenérů. „Přišel jsem za trenéra Dvořáka, toho střídal Petr Uličný, ale s tím jsem si do oka nepadl. Rád vzpomínám na Zdeňka Michálka, uměl jednat s hráči a věřil jim. Když jsme hráli druhou ligu, řekli jsme si, že když postoupíme, necháme se oba ostříhat dohola. Podařilo se, a vlasy musely dolů. Když jsem přijel s holou hlavou domů, manželka si myslela, že jsem se zbláznil,“ usmívá se brankář, který působil v Plzni do konce roku 2000. Sezonu dokončil v druholigovém Mostu, zájem o něj projevil Bayer Uerdingen, kde trénoval Sepp Meier, ale rozhodl se pro bayernligu, kde tři sezony hájil barvy Hofu.
Potom převzal v Tiersteinu roli hrajícího trenéra, mužstvo dovedl o dvě třídy výše do landesligy a postoupil až do předkola německého poháru, kde podlehlo Ingolstadtu těsně 1:2. „Majitel klubu mi nechal volnou ruku a já vytvořil jedenáctku, kde kromě jednoho Němce a jednoho Turka hráli samí Češi včetně mého spoluhráče z Viktorky Míši Drahoráda,“ říká Jiří Vosyka, který v Německu působí dodnes, v 53 letech hájí branku Ebnathu v kreislize.
ZAKLADATEL SPOLKU
Fotbalu se věnuje i v Chebu, kde s přítelkyní žije. Je šéftrenérem mladší přípravky FC Cheb a působí jako Grassroots trenér mládeže FAČR při okresním fotbalovém svazu.
„Také jsem spoluzaložil spolek SK Školka a škola v pohybu, díky němuž rozvíjíme pohybové schopnosti dětí,“ říká Vosyka, který pracuje jako obchodní zástupce dopravní firmy a k tomu dvakrát v týdnu v Německu rozváží noviny. „Krásně si u toho vyčistím hlavu,“ usmívá se otec dvou dětí. Z prvního manželství má třicetiletého syna Daniela a z dalšího vztahu čtrnáctiletou dceru Lauru, která se úspěšně věnuje modernímu tanci a čeká ji účast na mistrovství světa. Jiří Vosyka je také pyšným dědečkem sedmnáctiměsíční vnučky Marušky.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
