„Fotbal je pro mě náplň práce. Dělám ho 60 let,“ říká.
„Jako malí jsme hráli fotbal tři mančafty pět šest lidí a přišel trenér oddílu s tím, že by potřeboval lidi a jestli nechceme hrát za žáky Blovic. Tak jsme šli hrát. Bylo mi dvanáct,“ vzpomíná František Přibík na své začátky.
V dorostu si ho trenér Čestmír Balvín vytáhl do A mužstva. „Chodil jsem s nimi trénovat, ale hrál jsem za dorost. O rok později, v devatenácti, jsem už hrál za muže,“ vybavuje si.
Ve své kariéře nejraději vzpomíná na období, kdy Blovice hrály krajský přebor. „Pět let jsme tam byli. Od roku 1974 do 1979. Jezdili jsme i do Karlových Varů,“ uvádí.
S fotbalovou kariérou končil ve 42 letech, kdy Blovice znovu hrály západočeský krajský přebor. „Předtím jsem tak třikrát končil, poprvé v šestatřiceti, ale vždy mě přemluvili. Přišel trenér s tím, že jedou do Plas a jeden hráč jim chybí. Vyhráli jsme 3:1 a vstřelil jsem branku. Tak jsem zase začal hrát,“ směje se František Přibík.
„Kouzlem blovického klubu byla parta, která byla odsud. Navíc mám tady rodinu, tak jsem sem jezdil za rodinou,“ odpovídá na to, proč vydržel věrný Blovicím.
Zájem projevila Škoda Plzeň, v jejíž obraně tehdy hráli František Plass a Zdeněk Michálek. „Když jsme hráli prvním rokem krajský přebor, tak Čeněk (Čestmír Balvín) mi povídá: Byli se tady podívat lidi ze Škodovky. Nechceš jít do Škodovky na letní přípravu? Odpověděl jsem, že studuju vysokou školu. Musel bych se fotbalu věnovat pět dní v týdnu, ale to bych školu nikdy nedodělal,“ vysvětluje František Přibík.
Za sezonu dával tři čtyři góly a za celou kariéru dostal jen dvě nebo tři žluté karty.
„Jednou jsem byl vyloučený, když jsme hráli krajský přebor ve Varech. Protihráči mě okopávali, tak jsem jednoho z nich také natřel a rozhodčí mě vyloučil. Když jsem šel na komisi se k tomu vyjádřit, tak její předseda četl zápis a v něm bylo, že byl vyloučen nejslušnější hráč Blovic,“ usmívá se František Přibík, který byl jedním z prvních členů staré gardy Blovic, která se formovala na začátku 90. let. A je její součástí dodnes.
