V týmu, který se chutí postoupit netají, patří k tahounům i hráč, který už si v květnu odškrtl šestý křížek. Na trávníku by ale bývalému vynikajícímu cyklistovi a futsalistovi Jaroslavu Černému šedesátku hádal málokdo.

Kdy jste začal s fotbalem?

Po vojně jsem na začátku osmdesátých let začal hrát malou kopanou za SAS (Svaz amatérských sportovců) Domažlice a přitom jsem ještě jezdil závodně na kole. Po přestěhování do Klenčí a ukončení cyklistické kariéry jsem přemýšlel co dál. Nakonec jsem začal hrát fotbal.

Proč právě fotbal a dělal jste nebo ještě děláte i jiné sporty?

Patnáct let jsem jezdil na kole. Pak jsem zkoušel triatlon, ale zvítězil fotbal. Malý i velký.

Kterými kluby jste za svoji kariéru prošel?

Po 22 letech ve Spartaku Klenčí jsem přestoupil do Tatranu Chodov, kde jsem strávil dva roky v béčku. Pak jsem se vrátil do Klenčí, ale tam bohužel po roce B-tým skončil. Přemýšlel jsem nad ukončením kariéry, jenže před pěti lety přišla nabídka z Babylonu a tam jsem dosud.

Kdo byl vašim prvním trenérem a na jaké kouče ve své kariéře nejraději vzpomínáte?

Mými prvními trenéry byly legendy - pan Sádovský a pan Hojda. Na ně rád vzpomínám. Měli se mnou svatou trpělivost a hodně mě naučili.

Chytal jste i hrál v obraně. Měl jste za vzor tedy spíše brankáře nebo hráče v poli?

Vzory jsem žádné neměl, spíš oblíbence. Pavel Nedvěd, Ivo Viktor a Jaromír Blažek.

Jaký je váš největší fotbalový úspěch?

Ve velkém fotbalu jsem mnoho úspěchu nezažil. Proto považuji za svůj největší úspěch finálové utkání krajského přeboru ve futsalu, kde jsem vychytal vítězství a postup do divize s týmem Rejnoci Nemanice

A propadák?

Také asi futsalový. V prvním utkání v malé kopané jsem na turnaji ve Zbůchu dostal během dvaceti minut 15 gólů a na konci mi dali zvláštní cenu Děravou ruku z keramiky. (smích)

Které góly nebo jiné milníky ve vaší fotbalové kariéře se dají označit za zapamatováníhodné?

Těžko říct. Ve velkém fotbalu jsem moc gólů nedal. Většinou jsem hrál obránce nebo jsem chytal. Ale na jeden gól si vzpomínám. Na turnaji v Havlovicích jsem jako brankář kopal trestný kop a dal jsem gól. Postoupili jsme díky němu do finále. Zranění se mi naštěstí vyhýbala, proto můžu stále hrát. Červenou kartu jsem zatím taky ještě nedostal…

Jaký máte recept na fotbalovou dlouhověkost?

Hlavně je to o zdraví, chuti hrát fotbal a přinutit se vstát z gauče a jít si zatrénovat. Samozřejmě věk nezastavíte, takže musím trénovat víc než ti mladí. A stejně, když narazím na rychlého a šikovného hráče, nemám šanci a musí mi pomoct spoluhráči. (smích)

Slýcháte na trávníku narážky na svůj věk?

Samozřejmě ano, ale většinou jen v dobrém. Občas se diví, že si obleču dres a kopačky a vlezu na hřiště.

Jak dlouho chcete ještě aktivně hrát fotbal a máte ještě nějaké konkrétní cíle a ambice, ať osobní nebo s klubem?

Chtěl jsem letos ukončit kariéru, ale Covid na jaře mi to zhatil. Tak jsem si řekl, že zkusím ještě jednu nebo dvě sezony. Vše záleží na tom, zda mi vydrží zdraví. Zatím hraji na Babyloně, kde jsem velice spokojený, je tam dobrá parta a kdyby se nám podařilo postoupit do třetí třídy, bylo by to super.

Co na váš dlouholetý sportovní a fotbalový koníček říká manželka, rodina apod.?

Rodinné zázemí je další věc, která mi pomáhá. Je to klišé, když se říká, že bych chtěl poděkovat rodině, ale u mě to klišé není. Představte si, že dvakrát týdně trénujete a pak ještě zápas. K tomu dělám už 25 let správce hřiště a trénoval jsem i žáky a dorostence, takže na rodinu moc času nezbývá. Takže bych chtěl hlavně poděkovat své manželce, že mi to umožnila.

Jde někdo z potomků ve vašich sportovních šlépějích?

V mých stopách jde syn Vašek, který nyní hraje fotbal v Chrástu i dcera Hanka, která je cvičitelkou a dělá pooldance.

Jak prožíváte jarní a teď opět současnou koronavirovou fotbalovou stopku? Zažil jste už něco podobného v kariéře?

Nic takového jsem nezažil a myslím si, že to bude mít vliv na veškerý sportovní život, ale hlavně na kolektivní sporty. Tenisté či třeba cyklisté můžou aspoň trénovat, ale fotbal, basketbal, házená, a jiné sporty? Bude chybět trénink souhry, protože teď lze pilovat pouze fyzičku.

Co říkáte na současnou krizi ve vedení fotbalu a aféru kolem Romana Berbra a dalších? Setkal jste se vy osobně ve fotbale s korupcí či zářezy od rozhodčích?

Pokud se prokáže, že je to pravda, vrhne to špatný dojem na český fotbal a to není moc dobré. Asi každý hráč se s něčím takovým setkal, ale nechám si to pro sebe…

Jaká je podle vás úroveň fotbalu na Domažlicku a jde spíš nahoru nebo klesá?

Myslím si, že úroveň kvality fotbalu klesá obecně. Když jsem začínal, tak hráč nad 40 let byla rarita. Dnes by se bez starších hráčů ani nehrálo. Chybí mládí. Všude, nejen na Domažlicku.