Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Kapitán Jiskry Domažlice, řízný stoper, silný ve hře hlavou, který umí dávat góly. Michal Tesař (31 let) je ale především jedním z příkladů, že i na Domažlicku rostou hráči pro fotbalovou ligu.

Michale, jste výjimečným příkladem věrnosti jednomu klubu. Čím to je?
„Je to určitě shodou mnoha podmínek z různých oblastí mého osobního i sportovního života, které se musely sejít, že jsem tady zůstal. Asi největším důvodem je, že jsem vždy chtěl, aby mě fotbal bavil a hrál jsem ho hlavně pro radost. To se mi v Domažlicích dařilo, tak nebyl důvod chodit jinam.“

Opravdu jste nikdy nezvažoval zkusit to někde jinde?
„Určitě mě takové myšlenky napadly a napadají, ale zatím důvody pro to, abych zůstal, vždy převážily. Jednou jsem měl zajímavou nabídku spojenou s prací z Holýšova a už to vypadalo, že odejdu, nakonec však dohodu nesplnili a já zůstal.“

Jiskra pro vás znamená velký kus života. Více vám vzala nebo dala?
„V A mužstvu hraji už deset let. Můžu říct, že jsem tu s fotbalem prožil mnoho opravdu krásných chvil na hřišti i mimo něj. Samozřejmě byly i neúspěchy, ale to je fotbal. Jednoznačně mně více dal. Díky fotbalu můžu projevit emoce, o kterých bych asi ani nevěděl, že jsem jich schopen.“

Na které zážitky spjaté s domažlickou kopanou budete vždy vzpomínat?
„Bylo jich hodně. Samozřejmě k nim patří oba postupy, jak do divize, tak i do ČFL. Potom nezapomenu na nevydařený postup z kraje, kdy jsme nepostoupili díky prohranému poslednímu utkání a moc rád vzpomínám na můj první rok v A týmu, kdy jsme ještě chodili po zápase do staré Modiky, byla tam tehdy výborná parta kluků.“

Pocítil jste někdy také křivdu? Kdy? A nepravosti ve fotbale vás deptají nebo spíše vyburcují?
„Nic mě nenapadá. Kdo se točí kolem fotbalu tak ví, že fotbal je takový, jaký je. A protože ho dělají jenom lidi, nemůže být vše stoprocentní. Obecně si myslím, že těch křivd je určitě méně než se povídá. A vždy bude platit, že štěstí přeje připraveným.“

Vystupujete jako kliďas. Naštvalo vás někdy něco tak, že jste chtěl ze dne na den s fotbalem skončit a co vás přimělo toto rozhodnutí změnit?
„Nevím, co by to muselo být. Tak moc jsem nikdy naštvaný nebyl, ale uvidíme, třeba mě ještě něco překvapí.“

Zažil jste za tu dobu řadu trenérů. Který z nich měl největší vliv na utváření osobnosti fotbalisty Michala Tesaře?
„Když to spočítám, tak jich bylo sedm. Každý z nich měl něco do sebe a měl svoje kvality. U některých jsem měl pocit, že měl schopnosti a vhled do hry lepší než druhý. Své favority mám, ale jména si nechám pro sebe.“

S Jiskrou se vám povedlo postoupit do ČFL. Kdo z bývalých spoluhráčů vám u této slávy chyběl?
„Je těžké takhle přemýšlet. Je pravda, že z těch největších kamarádů z fotbalu u toho nebyl vlastně ani jeden. Kdyby vydržel Zbyněk Černý, Pavel Váchal nebo Láďa Janča, oslavy by byly určitě ještě bouřlivější.“

Nelitujete, že postup přišel až teď, že to nebylo třeba před třemi, pěti lety?
„Taky už mě to napadlo. Být to o pět let dříve, určitě bych si to na hřišti užíval víc, ale snad mě ještě s fotbalem pár pěkných let čeká.“

Když jste absolvoval první trénink u třetiligového týmu pod vedením Zdeňka Bečky, nezapochyboval jste o sobě?
„Musím uznat, že první trénink začal v pěkném tempu. Bylo tam skoro 30 hráčů a trenér Bečka, zvyklý na vyšší soutěže, nás určitě nešetřil. Nově příchozí byli všichni kvalitní hráči se zkušenostmi ze třetí ligy, takže jsem věděl, že nic nebude zadarmo.“

Spoluhráč, kterému je dvaadvacet, ten se druhý den probudí a únava je pryč. Jak je to ale u vás, po třech trénincích a jednom zápasu týdně, nota bene po cestě dlouhé 240 km? Co vám pomůže dát se brzy ´do kupy´?
„Je pravda, že únava je často veliká. Cítím, že čím jsem starší, tak regeneraci musím věnovat stále více pozornosti. Nejlepší je určitě dobrý spánek, který mám asi jako každý velmi rád.“

Cítíte jako kapitán, ale hlavně jako odchovanec Jiskry a Domažličák větší zodpovědnost za výsledky mužstva?
„Když se daří, tak je vše v pořádku a plácáme se po zádech, jak to děláme dobře. V opačném případě se začnou hledat chyby. Nejhorší to má v tomto ohledu trenér. Ten je vždy první na řadě. Postoj odpovědnosti souvisí s reálnými možnostmi týmu. Když vidím, že se kluci vydali a soupeř byl přesto lepší, měli bychom to být schopni sportovně uznat.“

Ptám se i proto, že když zahraje dobře posila, útočník, všichni o tom mluví. Když zahrajete dobře vy, odchovanec, stoper, býváte trochu opomíjen. Nemrzí vás to?
„Když útočník dává góly, tak se mluví jen o něm. Na druhou stranu jejich sláva netrvá zpravidla moc dlouho. V mužstvu jsou kluci, kteří podávají na domažlické poměry skvělé výkony a chválu si právem zaslouží.“

Jste v týmu nejdéle, patříte k nejzkušenějším. Plynou z toho nějaká privilegia při obsazování místa v kabině, výběru dresu nebo při odnášení branek po tréninku?
„Něco by se našlo, ale není to nic zásadního. Někdy mi spíš přijde, že mladí jsou v přesile.“

Probíráte zápasy doma s tátou nebo si „práci“ domů neberete?
„Táta mě provází fotbalem celý život a určitě má na tom, kde jsem, největší podíl. Bez jeho podpory bych se neobešel hlavně v mládežnickém věku, kdy mě vozil do Plzně. Dnes spolu fotbal probereme jenom velmi rychle. Spíš ho zajímají momenty, kdy jsem něco pokazil než, že by mě chválil.“

Jste příkladem, že i na Domažlicku jsou fotbalisté, kteří mají na třetí ligu. Jenže jich moc v kádru není. Konkrétním jménům hráčů Benfiky, kteří podle vás na ČFL mají, se asi budete chtít vyhnout, ale poraďte obecně, co musí udělat, aby bylo Domažličáků v mužstvu víc?
„Třetí liga je opravdu náročná a vyžaduje výbornou fyzickou připravenost i trochu fotbalovosti. Pokud kluci vyjdou z dorosteneckých týmu tady na okrese, tak připraveni být nemohou. Já ve dvaceti jsem ČFL nemohl hrát ani omylem. Kluci musí na sobě vydržet pracovat, ale ne jednu sezonu nebo dvě, ale většinou ještě déle. Věřím, že jsou tu kluci, kteří mají potenciál, aby se časem prosadili.“

Co bylo rozhodující ve vašem případě? Poctivost v tréninku, talent, trpělivost…?
„Já sám se za nějakého velkého fotbalistu nepovažuji. U mě je to určitě o poctivém přístupu.“

Nedávno se vám narodila dcerka. Vím, že je hlavní zdraví, ale přece jen, nepřál jste si jako fotbalista kluka?
„Narodila se nám moc krásná holčička Ela a máme z ní opravdu velkou radost. Jestli bych chtěl fotbalistu? Na to odpovím, co není, může být, ale z Ely bych fotbalistku určitě mít nechtěl.“

Pojďme k výsledkům týmu. Kterého vítězství si ceníte nejvíce? Toho nad rezervou Viktorie Plzeň?
„Odhadl jste to správně. Bude to asi výhra s rezervou Viktorky. Pro všechny to bylo hodně prestižní, protože skoro všichni hráči ve Viktorce dříve hráli. Také trenéři, funkcionáři a diváci to vnímali jako důležité srovnání. Nebyli jsme favorité. Už několikrát jsme s béčkem hráli a vždy to byla jednoznačná záležitost s rozdílem třídy. Tentokrát jsme se na ně ale vyspali a po tak jednoznačné výhře ještě na jejich hřišti mi jich bylo skoro líto.“

Čekal jste před sezonou, že budete po podzimu v náročnější soutěži takhle ´v klidu´?
„Tolik bodů a vstřelených gólů to Domažlice nepamatují. Myslím, že to nečekal asi nikdo. Odhadoval jsem, že se budeme pohybovat někde ke konci tabulky. Ještě je před námi ale polovina soutěže a na jaře jsou věci často úplně jinak, tak kéž se nám daří i nadále.“

Co podle vás bylo stěžejní, že premiéra Jiskry v ČFL dopadla tak dobře?
„Byla to určitě mozaika více důvodů. Stěžejní je asi celková dlouhodobá koncepce a práce vedení klubu. Vhodně se doplnilo nejen mužstvo, ale i trenérská dvojice. Podpora města a diváků byla také hodně důležitá. Přidalo se i potřebné štěstí.“

Kdo z kádru měl podle vás na podzim asi nejlepší formu?
„Když bych měl zmínit jedno jméno, tak to bude Martin Knakal. Je na něm znát, že hrál vyšší soutěže. Všechny situace se snaží řešit fotbalově a je výborně fyzicky připraven. Musí být radost se na něj koukat. V mužstvu je řada dalších výborných hráčů, kteří by při troše štěstí měli i na vyšší soutěž.“

Diváků podle vás coby znalce domažlických poměrů chodí dost nebo málo…
„Diváků chodí dost. Snad se jim fotbal, který jsme doma hráli líbil a budou nás podporovat i nadále. Když jsme tu porazili mužstva jako Karlovy Vary nebo Chomutov, to muselo udělat radost každému. Trochu mám obavu, že až se to okouká a nebudeme mít doma takové výsledky, bude hůř.“

Už máte představu, kdy skončíte s fotbalem a bude to konec definitivní nebo budete třeba ještě nastupovat za Benfiku, působit v Domažlicích v roli trenéra či v manažerské funkci?
„Co bude za pár let, to ukáže až čas. Končit se mi ještě nechce. Uvidíme, jak bude držet zdraví a výkonnost. Jestli budu v Jiskře působit jako trenér nebo funkcionář, to nevím, ale dost reálně se vidím jako hráč Staré gardy.“

Vizitka Michala Tesaře:

Michal Tesař se narodil v Domažlicích, kde žije s přítelkyní. Je mu 31 let. Vystudoval VŠE Praha, nyní pracuje jako terapeut v domově seniorů. Výška 180 cm, váha 85 kg, je pravák, oblíbené číslo dresu 3, přezdívka Majk. Záliby: bonsaje, rodina, cestování. Oblíbené jídlo a pití: výpečky se špenátem a bramborovým knedlíkem, pivo.