Kdo vás přivedl k fotbalu, v jakých klubech jste působil a na jakých postech? Jste levák, pravák?
„K fotbalu mě přivedl táta, který celý život hrál za Oplotec. Začínal jsem v Bělé nad Radbuzou, pak jsem hrál za Hostouň a Domažlice. Z trenérů bych zmínil jedno jméno, a to je Václav Žižka z Bělé. Ten mě v podstatě naučil fotbal. Začínal jsem jako stoper, pak jsem hrál ve středu zálohy a teď v Kolovči hraji v útoku. Kdybych měl říct, jaký post mi sedí nejvíc, tak je to ofenzivní záložník. Jsem spíše pravák, ale hraji oběma, je mi to jedno.“

Jak je to s vaším působením v Kolovči?
„Jsem tam na půlroční hostování. Rád bych, aby se to prodloužilo, možná z toho bude přestup.“

Když přišla nabídka z divizní Kolovče, rozmýšlel jste se dlouho?
„Ani vteřinu. Nabídku jsem hned přijal. Možnost vyzkoušet si divizi byla lákavá, byla to nová motivace.“

Hrál jste za Hostouň okresní soutěž, teď divizi za Koloveč. V čem vidíte největší rozdíl?
„V rychlosti a v důrazu. Na nic není čas, vše musí být rychle, není moc času na zpracování míče, nelze vypustit žádný souboj.“

A jaké rozdíly jsou v tréninku u týmu hrajícího okresní soutěž a divizi? A býváte po tréninku unavený?
„V Hostouni jsme hodně běhali, v Kolovči se klade důraz na práci s balonem, důraz je kladen na rychlou kombinaci. Unavený bývám.“

Ve svém novém působišti už za sebou máte několik mistrovských utkání, do kterých jste zasáhl, takže asi víte, jak na tom jste. V čem cítíte svoji přednost a v čem naopak slabinu?
„Nevím, jestli zrovna já mohu hovořit o nějaké své přednosti, to je asi otázka pro trenéra. Když bych ale měl něco zmínit, tak asi právě ta práce oběma nohama. Slabinou, i když jsem poměrně vysoký, je chybějící důraz v hlavičkových soubojích. Zvýšit důraz v osobních soubojích, to je ostatně to, co po mně chce trenér.“

Ve vašich dřívějších působištích jste patřil k nejlepším na hřišti. To se po příchodu do Kolovče změnilo, jste poměřován s kvalitními hráči. Jak se s tím vyrovnáváte?
„S tím nemám absolutně žádný problém. Je fajn, že hraji s lepšími. V Kolovči jsou i kluci, kteří hráli první ligu, já se od nich mohu učit, takže jsem rád, že v takovém týmu mohu být. Je to pro mě nová motivace.“

Za jak dlouho se vlastně dokáže hráč dostat do tempa, když naskočí z lavičky do zápasu?
„Když člověk střídá a naskočí do rozehraného zápasu, chvilku mu trvá, než se dostane do správného tempa, někdy i deset minut. Hlavní je, aby mu vyšel první kontakt s balonem…“

Kdo z kabiny Slavoje vám nejvíce usnadnil příchod do neznámého kolektivu?
„Jediný, koho jsem z mančaftu znal, byl Vašek Šperl. Tak asi on, ale ono ani nebylo moc co usnadňovat, v Kolovči je perfektní parta, suproví kluci…“

Lukáši Doškovi vykáte nebo tykáte?
„Došanovi tykám (smích).“

Teď takový malý testík. Kdo je největší srandista, kdo má nejtvrdší střelu a kdo je nejrychlejší?
„Největší srandista je asi Vojta Mour, kdo má nejtvrdší střelu, to je těžké říct, ale od koho bych ji nechtěl chytit, jsou Jirka Duben a Radek Černý. Nejrychlejší je jednoznačně Vojta Mour.“

Jak to vypadalo v kabině v závěru soutěže, kdy se úspěchy střídaly s neúspěchy? Řval na vás třeba trenér?
„Ne, to ne. Hrajeme dobrý fotbal, ale bohužel dostáváme góly po vlastních chybách. A když pak branku dostaneme, těžko to obracíme.“

Kdo z hráčů si bere v kabině slovo a burcuje ostatní?
„Občas si berou slovo Roman Baxa a Pepa Parlásek.“

O působišti v Domažlicích už jste se zmínil. Hrál jste za ně, obecně se čekalo, že tam opět zamíříte a budete za ně hrát. Teď jste v divizní Kolovči, nemrzí vás, že se neozvali z Jiskry?
„Já měl nabídku do dorostu Domažlic, ale ne do A – mužstva, to mi umožnili tady v Kolovči.“

Jaké jsou vaše plány do budoucna, co se týče fotbalu a považujete divizi za váš „strop“?
„Tak hlavně chci hrát dobrý fotbal, divizi, prosadit se do základní jedenáctky v Kolovči a pak se uvidí. Myslím, že když na sobě budu hodně pracovat, vydrží zdraví a vše půjde dobře, nemusela by být divize konečná.“