Kdy jste poprvé nakoukl do reprezentace?
„Poprvé mě pozval tehdejší trenér Pešice na zimní soustředění U17, ve kterém jsme sehráli přátelské zápasy s U16. Asi jsem jej zaujal, a tak mě v únoru vzal na turnaj do Španělska, který jsme vyhráli. Porazili jsme zde dokonce Nizozemce, kteří byli ve finále ten rok s Němci. Poté jsem již oblékl dres U18 na Memoriálu Ježka v Praze, kde jsme bohužel vypadli ve skupině. V ní jsme změřili síly s Chorvaty, Bavorskem a s Dánskem. Poté jsem byl pozván na dva reprezentační srazy, ale byl jsem zraněný. Následně jsem absolvoval kvalifikaci na ME U19 v Bosně, kde jsem odehrál jeden ze tří zápasů, a to proti Bělorusku, který jsme vyhráli 3:0. Nakonec jsme skončili třetí a naštěstí jsme postoupili do další fáze kvalifikace. Ta se hraje v květnu v Břeclavi a v ní se střetneme s Nizozemskem, Ruskem a Izraelem. Postupuje z ní pouze vítěz. A nastoupil jsem až za U19 proti Německu, se kterým jsme remizovali 1:1, a já jsem dával gól.“

Vzpomenete si, jak jste gól vstřelil?
„Ze strany jsem přebral míč a zavedl jsem ho do vápna. Gólman čekal, že dám přihrávku pod sebe, ale já jsem vystřelil. A povedlo se mi ho prostřelit na přední tyč, od které míč skončil v síti. Bylo to pět minut před koncem zápasu.“

Nastoupil jste v přípravném duelu proti Chorvatsku. A opět jste se gólově prosadil.
„Bylo to na 2:0. Jeden ze záložníků zatáhl míč po lajně, nacentroval a náš útočník trefil tyčku. Míč se odrazil ke mně na vápno a já jsem z první střelou k tyči vstřeli gól a nakonec jsme vyhráli 3:2. Zároveň jsem si tak dal dárek k narozeninám. Bohužel já jsem se ve 40. minutě po střetu s protihráčem zranil, když mi kolenem narazil stehno a loktem pak nos, ze kterého mi tekla krev. Poté jsem hrál ještě deset minut ve druhém poločase, ale nešlo to, a tak jsem raději vystřídal. Trenér Hřebík byl s naším výkonem spokojený a pochválil nás. Do druhého zápasu, ve kterém kluci remizovali 0:0, jsem nenastoupil.“

Jaká byla atmosféra v Chorvatsku?
„Hráli jsme na severu v Umagu. Byla tam hrozná zima, foukal nepříjemný studený vítr. Moc diváků tam nebylo, spíše tam přijeli agenti různých fotbalových klubů. I přesto ten zápas Chorvati prožívali. Větší divácká atmosféra byla v Německu, kde jsme hráli na nádherném novém stadionu v Drážďanech a přišlo na toto utkání přes tři tisíce diváků!!!“

Jste v širším kádru A-týmu plzeňské Viktorky. Už jste byl při mistrovském zápasu na lavičce?
„Členem širšího kádru áčka plzeňské Viktorky jsem už půl roku, ale na lavičku jsem se zatím nedostal, i když s nimi chodím trénovat. Nyní si myslím, že mám větší šanci se na ni dostat. V kádru jsme čtyři mladí hráči, na zápasy jezdí šestnáct hráčů, a když se jeden z nich zraní nebo vykartuje, tak jede někdo z nás mladých. Mám tak větší šanci než na podzim. Věřím, že se mi to podaří.“

Za áčko plzeňské Viktorky jste přece jen zahrál, i když ne ligový zápas.
„Absolvoval jsem s ním celou zimní přípravu. Trenér Vrba nám dával v přípravných zápasech vždy šanci v jednom z poločasů. Měl jsem s nimi jet na turnaj do Španělska, ale den před odletem jsem se zranil, kdy jsem si udělal výron kotníku. Během dvou týdnů jsem se stačil dát dohromady a odletěl s áčkem Viktorky na soustředění na Kypr. Ve dvou zápasech jsem tam odehrál po třiceti minutách, za což jsem velmi rád.“

V U19 vás vede trenér Jaroslav Hřebík, v plzeňské Viktorce Pavel Vrba. Co vy na to?
„Jsem rád, že pod takto zkušenými trenéry mohu hrát a trénovat. Je něco jiného, když jedu na reprezentaci, a něco jiného, když trénuji ve Viktorce. Trenér Hřebík je právě vyloženě přes taktiku a vysloveně dbá na to, aby se při utkání dodržovala. Jeho styl hry je hodně složitý, těžký a náročný, ale když hráč plní, co chce, je spokojený. Trenér Vrba má samozřejmě jiný styl, ale výsledky našeho áčka hovoří za vše. Lepší trenéry snad mít nemůžu, jak v repre, tak ve Viktorce.“

Jaké máte nejbližší plány?
„Především udělat maturitu a udržet se v reprezentaci U 19, abych mohl odehrát kvalifikaci v květnu v Praze a tam se nám zadařilo a postoupili jsme na ME. A kdybych ´proplul´ na lavičku áčka a povedl se mi nějaký ligový start, určitě bych se nezlobil.“

S fotbalem jste začínal v domažlické Jiskře, jejíž áčko vede divizi. Co tomu říkáte?
„Je to super, že se klukům takhle daří, ale budou to mít ještě hodně těžké. Důležité je, že se jim podařilo udržet Mužíka. Pokud by postoupili do třetí ligy neboli ČFL, na jedné straně by to bylo hezké, na druhé straně se jedná o velký ´skok´ oproti divizi, co se fotbalové kvality týče. Sám v ní hraju za B-tým plzeňské Viktorky, takže to mohu posoudit. Samozřejmě Jiskře postup přeji, její výsledky pravidelně sleduji, vždyť jsem zde vyrůstal.“