Kdy jste byla v Dánsku a na Ukrajině, jak dlouho a v jakém městě?
„Na Ukrajině jsem byla od 10. do 12. září ve městě Černigov, v Dánsku jsem byla o měsíc později, 10. až 12. října. Tam se hrálo ve městě Vejle na stadionu jménem Jokri Park.“
Připravovala jste se coby rozhodčí nějak na tyto zápasy?
„Ne, jen jsem oprášila angličtinu, nic jiného.“
V jaké funkci jste zápasy „odřídila“?
„Oba zápasy jsem odřídila jako AR 2. Jako hlavní rozhodčí byla Dagmar Damková z Plzně a AR 1 Adriana Šecová z Liberce.“
Co to bylo za zápasy, jak vlastně dopadly a jaká byla divácká kulisa?
„Byla to kvalifikace na MS 2011 v Německu. Utkání Ukrajina - Norsko skončilo prohrou domácích 0:1 a utkání Dánsko - Švýcarsko 0:2. V Černigově byly na stadionu tři tisíce fanoušků, utkání ve Vejle vidělo dva a půl tisíce diváků.“
Jistě jste měla příležitost vidět zázemí stadionu v Dánsku a na Ukrajině. Lze to srovnat s těmi u nás?
„Zázemí v Dánsku lze srovnat se stadiony naší I. ligy, na Ukrajině to bylo horší. Tamní stadion byl starý, v areálu hráli asi desetiletí kluci fotbal na úplně rozbitém betonu, ve kterém byly pěticentimetrové díry, okolo rozbitá běžecká dráha. Hráčky se převlékaly v nějaké posilovně a měly k dispozici turecké záchody.“
Také výkony rozhodčích jsou hodnoceny. Máte zprávy o tom, jak jste si podle delegáta vedla?
„Ano, po každém zápase je pohovor, kdy vám delegát zápasu řekne klady a zápory. Já dopadla v obou zápasech dobře. Na Ukrajině mi delegátka z Německa dala známku 8,4 a v Dánsku jsem od anglického delegáta, který je bývalým členem komise UEFA, obdrela známku 8,3. Takže super.“
To byste se mohla v budoucnu na zápasy v zahraničí dostat znovu…
„Doufám, že šance tu ještě bude (smích)."
Byl to váš první zápas v zahraničí nebo už jste někde v cizině působila?
„Byla jsem už ve Švédsku, Řecku, Španělsku, Rusku, Německu, na Islandu, ale také v Ázerbajdžánu.“
Co všechno člověk musí splnit, než se mu podaří dostat se coby sudí na takový zápas?
„Musí splnit fyzické a teoretické testy a test z angličtiny.“
Kolik vám je let a v kolika jste začala dělat rozhodčí? Vzpomínáte si ještě na první zápas?
„Je mi čtyřiatřicet a moje první sezona byla v roce 2001-2002. První zápas byl okresního přeboru starších žáků Poběžovice - Klenčí a skončil remízou 2:2.“
Kdo nebo co vás vlastně přimělo dělat rozhodčí?
„Fotbal se mi líbil, tak jsem si řekla, že to zkusím…“
Když jste začínala, přála jste si dostat příležitost dělat arbitra právě při takových mezistátních zápasech žen?
„Když jsem začínala, vlastně jsem pořádně ani netušila, že nějaký ženský fotbal je, natož že je tu možnost dostat se jako rozhodčí na mezinárodní scénu…“
Máte ještě nějaké další cíle a plány?
„Cíle už žádné nemám a plány? Ještě chvilku bych po trávníku chtěla běhat…“
Říká se, že ženy – rozhodčí to mají vůči fotbalistům snazší, že si na ně muži tolik „nedovolí“. Vy jste však dělala rozhodčí fotbalistkám, takže - jsou fotbalistky k ženám v černém stejně „drsné“ jako fotbalisté k mužským rozhodčím?
„Je to podobné.“
Také rozhodčí toho dost naběhají. Fotbalisté mívají tréninky, ale jak nabíráte fyzičku vy?
„Myslím si, že už jen chůzí po Klenčí se dá nabrat fyzička, kamkoliv jdete, je to do kopce. A navíc dvě děti a manžel, to je dost dobrá průprava (smích). Jinak ji nabírám na hřišti…“
