Lukáš začínal s fotbalem ve Zbůchu, v jedenácti letech odešel do Viktorie Plzeň, jejíž kmenovým hráčem byl až donedávna. Minulou sezónu hrával v Tachově, odkud zná i svého současného spoluhráče Milana Brauna. „Na podzim jsem tam dal osm gólů, pak jsem se ale zranil a do sestavy se vrátil až na posledních asi pět zápasů na jaře,“ vzpomíná mladík, jehož vzorem je pro styl hry a bojovnost, srdcař Pavel Nedvěd.

Domažlice se o Bezděka zajímaly už v zimě, on se ale během letní přípravy objevil v Kötztingu. Jako jediný hráč Jiskry se tak utkal se Slavojem ještě před včerejším duelem. Jenže zájem Jiskry trval, a tak Bezděk po jednání s prezidentem klubu Jaroslavem Ticháčkem nakonec na nabídku kývl.

V Domažlicích, kde už je na přestup, se Lukáš střídá na hrotu s Bahledou. Radši by ale byl, kdyby spolu nastupovali do útoku oba. „Já potřebuji balon dopředu, proto mi vyhovuje, když vedle mne hraje někdo vysoký, kdo mi to tam sklepává a hraje třetí balony na mě,“ vysvětluje mladík, jehož silnou zbraní kromě pravačky jsou také hlavičky. Do nich neváhá při standardkách jít.

I v derby s Kolovčí Bezděk několikrát zaměstnal obranu soupeře vyztuženou ex – ligovým Lukášem Doškem. Při rozích nebo trestných kopech byl zdvojován. Přesto se dostal do několika slibných příležitostí. Pravda, občas až sobecky zkoušel zakončit, i když mohl přihrát spoluhráči. Jenže v Domažlicích od něj chtějí především góly. A to dvacetiletý talent splnil před odchodem obou mužstev do šaten, kdy se k němu od tyče Míčkovy branky odrazil míč po trestném kopu. Bezděk přes záplavu hráčů v oranžovém kolem sebe střelou k tyči skóroval. Se štěstím, ale to kanonýři určitě mít musí.

Ve městě, kde to fotbalem žije, se Bezděkovi líbí. „I kvůli zdejším fanouškům by byl postup do III. ligy pěkný, ale hovořit o tom, na to je ještě brzy,“ tvrdí.