Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Trenér Jiskry Domažlice Zdeněk Michálek: „Žádná velká spokojenost. Zápas na umělce nabídl spíše boj než fotbalové věci. Začali jsme špatně, dostali dva laciné góly po chybách brankáře a stopera a pak jsme celý zápas tahali za kratší konec. Protože jsme stále doháněli výsledek, pochopitelně museli více útočit i obránci a pak docházelo k dalším chybám v defenzivě, kterých Strakonice využily. Museli jsme reagovat na vývoj utkání, druhou půli jsme hráli na dva útočníky a to se vyplatilo, v soubojích bylo více hráčů a podařilo se nám nakonec vyrovnat. Soupeř s hráči vybranými z juniorky a dorostu Českých Budějovic byl v úvodu rychlejší, bojovnější. Měl také štěstí, proměnil svoje šance, my nastřelili břevno. Nakonec musíme být spokojeni, že jsme dokázali uhrát alespoň bod a rozdíl v tabulce mezi námi a soupeřem zůstal šest bodů.“

Záložník Jiskry Domažlice Jiří Šámal: „Úvod byl opatrný. Čekali jsme, že budeme hrát na hlavním hřišti. Soupeře jsme pustili do dvoubrankového vedení a potom jsme to celé utkání doháněli. Udělali jsme chyby, které obvykle neděláme, což ovlivnilo celý zápas. Snažili jsme se využít výškové převahy nasazením Milana Brauna do útoku a vyrovnat náskok soupeře. Hosté vytěžili z minima maximum. Škoda, že jsme nezužitkovali Strejcovy šance, protože bychom je pak trestali z brejků.“

Prezident Jiskry Domažlice Jaroslav Ticháček: „Pro nás to byl svátek, zápas prvního s druhým. To je ,jako když v lize hrála Plzeň se Spartou. Neetické jednání Strakonic připravilo diváky o lepší zážitek, protože kdyby se hrálo na trávě, tak by utkání přineslo herní kvalitu. Přesto to byl zápas, na který se bude vzpomínat, osm branek, penalty, možná i chyby rozhodčího. To, že jsme třikrát prohrávali o dva góly a povedlo se nám vyrovnat, je třeba ocenit. Strakonice věděly, že chceme hrát na trávě, celý týden jsem komunikoval s majitelem klubu panem Káníkem, oni také tvrdili, že chtějí hrát na trávě. Po příjezdu do Domažlic ale hledali výmluvy jen proto, že nás tím chtěli rozhodit a zároveň poškodili fotbal. Góly padaly, sluníčko svítilo, ale divák plakal, protože si nemohl utkání vychutnat v lepším konfortu z tribuny a ochozů. Pro samotné hráče to také nebylo jednoduché hrát na menším prostoru, nedovolovalo to kombinaci. Bohužel ani řídící soutěže to neuměl rozhodnout, alibisticky tvrdil, že se musí hrát na umělce. Samozřejmě jsme v lednu nahlašovali umělku, protože nikdo nevěděl,jaké bude v této době počasí, a nechtěli jsme poškodit trávník. Pakliže to podmínky dovolovaly, mělo se hrát na přírodní trávě. Za vším vidím intrikánství a moc mě mrzí, že to tak dopadlo.Věřím ale, že osm branek je pozvánkou na další kola divize. Je cenné, že jsme udrželi šestibodový náskok před Strakonicemi a máme lepší vzájemná utkání. I proto je bod cenný.“

Divák, bývalý trenér Rudé hvězdy a Jiskry Domažlice Rostislav Hlaváč: „Byl to zajímavý zápas, jehož hlavním rysem byla bojovnost, emotivnost a hodně chyb hlavně v defenzivě domácích. Strakonice měly hru založenou na rychlých protiútocích, které jim vyšly. Domácí se bohužel spoléhali na rychlé pasy dopředu a bylo to hodně stereotypní, soupeř na to čekal. Přesto dramatický závěr se šťastným koncem pro Jiskru musel diváky uspokojit. Domácí mohou být s ohledem na vývoj zápasu být spokojeni alespoň s bodem.“

Trenér SK Strakonice 1908 František Barát: „Chtěli jsme hrát plošnou obranu na vlastní půlce a spoléhat na rychlé brejky s balony za obranu, což se dařilo. Domácí udělali několik chyb, to je na tak malém hřišti hned. Byli jsme nebezpeční v útoku, kromě dvou gólů jsme v první půli mohli dát ještě další, kdyby Benedikt nezpanikařil a Kotrba se nezalekl. Je to škoda, vedli jsme 4:2, čtyři góly jsme zatím nedali, co jsem u mužstva, ale kdyby mi někdo před zápasem řekl, že tu uhrajeme bod, bral bych to, vždyť tady nikdo nevyhrál celý podzim. Rozhodl gól na 4:3 z trestňáku po takovém všelijakém faulu. Jsem zklamán chováním funkcionářů i diváků. Domácí mají od začátku napsanou ´umělku´, sice od středy říkají, že se rozhodli hrát na přírodní trávě, ale to se rozhodli tady, nás se neobtěžovali s tím seznámit, asi nám to chtěli říct deset minut před začátkem zápasu. Když jsme jim řekli, že s tím nesouhlasíme, že na přírodní trávu nejsme připraveni, ani s sebou nemáme kolíky, nadávali nám a uráželi nás. Podle toho to vypadalo pak i v zápase, hráči nabuzení tak, jako by byli zfetovaní, některé zákroky vypadaly hrůzostrašně a já smekám před našima klukama, že to ustáli bez újmy na zdraví. Zdejší umělka je menších rozměrů, snáze se tu brání než na velkém hřišti, kde je mezi obránci více místa a někdy je problém to dobíhat. O to složitější to je ale při standardních situacích, kdy prakticky každý balon končí ve vápně, a aut je v podstatě roh. “

Záložník SK Strakonice 1908 Milan Glazunov: „Věděli jsme, že nás čeká dobrý, sehraný protivník. Náš kádr se obměnil, odešli zkušení hráči a máme mladý mančaft, ale sehráváme se. Hráli jsme na brejky, což nám vyšlo, a bod z Domažlic je zlatý. Na přírodní trávě chce hrát každý, ale my jsme na trávě letos zatím ještě nehráli, proto jsme preferovali umělku. Já hrál za Sousedovice okresní přebor, dával jsem docela dost gólů a postoupili jsme do I. B třídy. Strakonice mě chtěly už dříve, ale nejprve se musely kluby dohodnout. Ve Strakonicích jsem zatím na měsíc na hostování, minule jsem dával v Benešově vítězný gól, dneska dva, je to o štěstí.“