Trpěl za Spartu
Zalistujme proto v kronikách a připomeňme si tuto ojedinělou domažlickou stopu ve Spartě. Miloslav Kundrát se narodil v roce 1924 v Domažlicích. O svých fotbalových začátcích vypráví v knize „Historie 100 let fotbalu v Domažlicích.“ Stojí za to jeho slova citovat.
„S fotbalem jsem začínal v pěti letech. Kousek od našeho domu jsme denně několik hodin hráli fotbal a hlavně díky tomu jsem později mohl jít hrát fotbal do Sparty. Já jsem byl od pěti let sparťan, brácha byl o čtyři roky starší a ten byl slávista. Když hrála Sparta se Slavií, já pořád brečel. Když jsme vyhráli, brácha mi natloukl, když jsme prohráli, tak jsem brečel, že jsme prohráli.“

Zakázaný fotbal
Miloslav Kundrát měl svůj velký sen. „Odmalička jsem chtěl hrát jen za Spartu, vystudovat medicínu, abych mohl dělat kolena, eventuálně nějakého lékaře reprezentace. V té době to pro mě byly utopie, ale podařilo se mi je kupodivu realizovat.“ Fotbalové začátky ale neměl vůbec jednoduché. „Když jsem chodil do čtvrté obecné, tak bylo zakázáno dětem chodit na fotbal, protože se tam mluví sprostě. A tehdy v Domažlicích hrála každý rok Slavia. Hrála přáteláky a to bylo samé 8:1, 7:1. My jsme leželi za Pláničkovo brankou na zemi a druhý den ve škole nám vyhrožovali, že dostaneme dvojku z mravů,“ vzpomíná Miloslav Kundrát. Postupně se vypracoval v dorosteneckou oporu SK Domažlice, přestože za žáky hrál za další místní klub Sněhaři. Byl i u slavného vítězství dorostu SK v západočeské župě. „V dorostu jsem začal v šestnácti letech a byl jsem nejmladším obráncem západočeské župy. V roce 1939 jsme hráli předzápas utkání SK Plzeň - Prostějov s Rapidem Plzeň a dívalo se na nás 7000 diváků. To byly veliké zážitky na celý život.“

Přestup do Sparty
Ve druhé světové válce byl v Německu totálně nasazen, ale pořád stačil hrát fotbal. „Když válka skončila, tak jsme se v Domažlicích jako mužstvo rozpadli. Já jsem začal studovat medicínu v Plzni a od září 1947 jsem trénoval v Luční ulici na Viktorii. Hrál jsem za ní pár přátelských zápasů, a oni pořád nevěděli, jestli jo nebo ne. Nakonec jsem jim podepsal přestup, ale za čtrnáct dní jsem dostal dopis ze Sparty, která mě zvala na trénink. Tam se sešlo 23 hráčů, nedělal jsem si velkou naději, ale nakonec mi řekli, že mě berou,“ vzpomíná. V roce 1948 byl Miloslav Kundrát v roli obránce členem základního prvoligového kádru Sparty Praha. „Hrát za Spartu a zároveň studovat medicínu nebyla maličkost. Často jsem studoval v tramvaji při jízdě na trénink, po tréninku, nebo při cestách na utkání. Přesto to byla nejkrásnější léta mého sportovního života.“ Zahrál si i za reprezentační mužstvo Prahy s legendárním Pepi Bicanem.

Medicína vyhrála
Po vystudování však dostala přednost doktorská kariéra. Stal se časem lékařem v dorosteneckém mužstvu Československa, v juniorech a nakonec i v reprezentačním áčku. V této roli se podílel i na zisku zlaté medaile Československa na mistrovství Evropy v roce 1976 v Jugoslávii. Když ho po velkém úspěchu naší reprezentace zpovídal časopis Gól, který rozhovor uvedl titulkem „Dobrý lékař - opora týmu“, svěřil se se svými pocity. „Měl jsem na starosti zdravotní stav reprezentantů, ale třeba i jejich jídelníček. Fyzické testy, jednotlivá měření, snažil jsem se přispívat k dobré psychické pohodě v mužstvu. To vůbec nebyla jednoduchá záležitost, právě naopak.“ Že to tehdy už karlovarský lékař dělal dobře, o tom svědčí zlaté medaile našich reprezentantů, v historii československého fotbalu ojedinělé. Přiznával i podíl nejpopulárnější světové hry na obohacení osobního života. „Zásluhou fotbalu jsem procestoval mnoho zemí na různých kontinentech, poznal jsem mnoho lidí, jejich mentalitu a získal množství přátel. Viděl jsem sociální rozdíly mezi lidmi, viděl jsem bohaté státy i chudé. Viděl jsem výborná fotbalová představení, poznal stovky hráčů.“

Dnes by měl letos 87letý MUDr. Miloslav Kundrát v Domažlicích provést slavnostní výkop pohárového duelu domácí Jiskry s pražskou Spartou.