Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Ve třetí lize je vyrovnaný pomalu každý zápas, první může porazit posledního. Trochu se teď trápíme s tím, že neproměňujeme šance. Na jeden gól potřebujeme tak čtyři šance, soupeři naopak stačí jedna pološance a raduje se,“ poznamenal po vítězství 3:1 pardubický defenzivní univerzál DAVID HUDEC, který odehrál celý zápas.

Doma se jeho týmu daří, pravidelně vyhrává, ale jakmile vyrazí ven, prohraje. Loňská bolest je zpátky. Hlavně proto je náskok první Chrudimi tak obrovský. Pardubice stále ztrácejí jedenáct bodů.

V sobotu jste se proti České Lípě moc nedostávali k vašim klasickým rychlým náběhům do křídelních prostorů. Čím to?

Je znát, že soupeři sem jezdí už připraveni, vědí, jak na našem větším hřišti hrajeme. Od začátku nastoupí s hlubším blokem a hůř se tam dostáváme. Když jsme byli loni v soutěži prvním rokem, víc to na nás vytahovali. Teď je to pro nás po stranách horší.

Česká Lípa dokonce ani nijak „nebláznila“, po vašem rychlém gólu na 1:0, trpělivě čekala na svoji standardní situaci, která pak přišla…

Ano, věděla, že takhle tady musí hrát. Když tady soupeř rychle prohrává a chce to hned zlomit, vypracujeme si proti otevřené obraně šance a umíme to potrestat. Když prohráváte o gól, jste pořád v kontaktu.

Vrabec vyrovnal ve 26. minutě, když perfektně centroval před branku, míč nikdo nezasáhl a skončil v síti. S tím asi gólman Martin Shejbal moc dělat nemohl, co myslíte?

Měl to strašně těžké. Byli jsme při té standardce hodně hluboko a přelétlo nás to. Nikdo to netečoval a brankář na to nemá šanci zareagovat.

Chvíli předtím hlavičkoval ve slibné pozici i obrovitý Karlík, ale jenom těsně vedle. Byl soupeř hodně nebezpečný ze vzduchu?

Dost, ten vysoký útočník na sebe upoutá víc hráčů a celé se to brání pak daleko hůř.

Pomalu to vypadalo, že jste na Karlíka potřebovali žebřík, jak byl vysoký. Co jste si k jeho bránění v kabině říkali?

Myslím, že takhle urostlý hráč se ani pořádně bránit nedá. Když máte dobré načasování, tak na něj zkusíte vyskočit a snažíte se míč někam odehrát. Když je ale míč dobře kopnutý, on si dobře naběhne a naskočí, je čistě skoro nebránitelné. Vyhrát s ním čistou hlavu bylo nemožné. Spíš jde o to s ním skákat a pokusit se ho rozhodit, aby neměl na nic čas.

Davide, vy toho za sezonu vystřídáte docela dost. Hrál jste defenzivního záložníka, krajního beka, stopera… Co třeba jít příště do brány?

(usměje se) Jo, tam jsem ještě nebyl. Kromě gólmana jsem si vyzkoušel snad už všechno. Ne, vážně, roky přibývají a stoper mi vyhovuje asi nejvíc. Ale jsem rád za každou minutu, kdy mě trenér pustí na hřiště a vždycky chci podat co nejlepší výkon.

Na svoji šanci jste letos čekal poměrně dlouho. Poprvé od začátku jste hrál až v Kunicích a trenér Svědík vás chválil. Jaké to ale je, když víte, že první volbou je pro něho stejně pár Prorok, Tischler?

Tak to prostě je, ale rozumím tomu a je mi jasné, že když něco šlape, nebude to toho trenér zbytečně sahat. Snažím, se čekat a každou šanci, která přijde, chytit ji za pačesy. A když to nevyjde? Život jde dál, tak to beru.

V posledním zápase trenéři Martina Tischlera vystřídali, na závěr jste se do stoperské dvojice přesunul vy a neměl jste problémy. Myslíte, že jste si řekl o místo v sestavě i pro příští kolo v Roudnici?

To je spíš otázka pro našeho trenéra. Uvidíme, byl bych určitě rád, kdybych dostal zase šanci.