Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Přestože byl Stanislav Ondrák coby prezident nejúspěšnějšího fotbalového klubu z Mělnicka zvyklý především vyhrávat, tak svůj nejdůležitější životní zápas prohrál. Ve věku 58 let podlehl zákeřné nemoci.

Nebýt jeho, sotva by fanoušci jezdili na vesnici do Ovčár už čtvrtou sezonu (třetí v řadě) na třetí nejvyšší soutěž v zemi.

Přitom když si vzal do hlavy, že klub, za který dříve sám chytával a jeho táta spoluzakládal, pozvedne, nacházel se ten ve třetí třídě okresního přeboru. To se psal rok 1996.

Následoval strmý vzestup, při kterém se mužstvo zastavilo jen na dvě sezony v krajském přeboru a na tři v divizi. Vrcholem byla Česká fotbalová liga, kterou si Sokol poprvé zahrál v sezoně 2006/2007.

Jestli Stanislav Ondrák něco nesnášel, tak to byly prorážky, ať už v mistrovských, a nebo jen v přátelských zápasech. Hráčům po nich dokázal dát co proto. Když cítil křivdu, neměli to s ním lehké ani rozhodčí a soupeři.

On sám byl zvyklý dávat fotbalu úplně všechno – řídil autobus, kterým vozil mužstvo na zápasy, nelenil jet pozorovat příštího soupeře přes půl kraje, měl obrovský přehled o hráčích, při přivádění vytipovaných posil jen málokdy sáhnul vedle. Na hráče měl nos a fotbalu rozuměl. Asi nejtěžší to pod ním – logicky – měli gólmani, kterým neodpouštěl sebemenší přešlap.

Ač měl nabídky na „funkcionaření“ i z větších a slavnějších klubů, vždy zůstal věrný svému Sokolu.

Až do konce.

Jeho místo na ovčárském hřišti mezi lavičkami, kde sedával poté, co si s realizačním týmem připil „frťánkem“ na další výhru, už zůstane navždy prázdné…