Jak došlo k vašemu trenérskému angažmá u staršího dorostu Jiskry?
„Oslovil mne místopředseda Jiskry Vojta Fořt. Známe se už dlouho, první nabídku do Jiskry mi dal před několika lety ještě jako hráči, tak jsem ho podruhé nechtěl zklamat. Navíc pro mě byla velká výzva zkusit vést družstvo v klubu jako je Jiskra.“

Jaký byl začátek?
„Zpočátku jsem byl dost překvapený. Měl jsem trenérské zkušenosti jen z přípravek, žákovských kategorií, krajského výběru žáků a jako hrající asistent v mužích. Práce u dorostu je dost specifická, ale věřím, že kluci v druhé polovině podzimu už pochopili, co po nich chci. Také já jsem poznal mnohé odlišnosti od mých předchozích působišť v jiných věkových kategoriích.“

Říkáte, že je práce u dorostu specifická. V čem?
„Zaprvé, kluci jsou hodně na školách a internátech, takže udržet je v nějakém tréninkovém procesu není vždy jednoduché. Za druhé prochází nám všem známou životní změnou, mění se v osobnosti a přichází spousta vlivů, které mohou strhnout jejich soustředění od fotbalu.“

V jakém stavu jste přebíral mužstvo staršího dorostu?
„Mužstvo jsem přebíral v létě, což bylo složité období. Tři hráči přestoupili do jiných klubů v Plzni, tři hráči ukončili kariéru. Navíc Tonda Vlček byl posunut do B týmu, což se ale dá pochopit. Hned po příchodu jsem proto začal jednat o doplnění kádru o tři až pět hráčů. Ač jednání nebyla jednoduchá, tři kluky jsme přivedli. Já děkuji všem, kteří v tom pomohli, především ale mateřským klubům, které nám vyšly vstříc. S posílením kádru v krátké letní přestávce jsem byl spokojen, ale v zimě bychom chtěli ještě dva hráče přivést.“

Mluvíte o tom, že chcete přivést dva hráče. Na jaké posty? A jak si hráče vyhledáváte?
„Chtěl bych přivést ještě jednoho obránce a jednoho záložníka. Hráče aktuálních dorosteneckých ročníků mám dobře zmapované. Dříve jsem tyhle ročníky trénoval v žácích, a tak mám na okrese celkem přehled. Problémem je ale absence okresní dorostenecké soutěže.“

V čem se podle vás liší práce v Jiskře od působení v jiných klubech?
„Určitě v kvalitě hráčského kádru, podpoře vedení, zázemí. Vše je zde na vysoké úrovni. Škoda jen, že v Domažlicích není k dispozici druhá travnatá plocha.“

V letošním ročníku nejvyšší krajské soutěže je pouze osm mužstev. Co tomu říkáte?
„Počet by až takovým problémem nebyl, ale kvalita některých družstev není dobrou vizitkou krajského přeboru. Úroveň mají prakticky pouze zápasy mezi mužstvy z první poloviny tabulky. Ostatní zápasy nemají pro lepší týmy soutěže žádný význam, nekladou hráčům žádné překážky a jsou jen otázkou konečného skóre.“

Proto je postup do dorostenecké divize jednoznačný cíl?
„Pokud dokážeme pracovat v zápasech jako na konci podzimu a ještě trochu přidat v trénincích, jsem pro. Ale je to hlavně na hráčích. Někteří v dorostu končí a v příští sezoně přechází do rezervního týmu Jiskry. V krajském přeboru mužů jim už nikdo chyby neodpustí. Pokud kluci chtějí něco ve fotbale dokázat, musí na sobě stále pracovat. To platí i pro ty, co v dorostu zůstanou. Divize by jim dala hodně do jejich dalšího fotbalového života.“

Starší dorost je po podzimu na druhém místě za Vejprnicemi. Jste s tímto umístěním spokojen?
„S druhým místem nejsem vůbec spokojen. Všechny naše bodové ztráty přišly v první polovině podzimní části a naprosto všechny pramenily z naší nekoncentrace, za kterou nás soupeři trestali. Sice jsme ani jednou neprohráli, ale třikrát jsme zbytečně nechali zápas dojít až do penalt. Ze zápasů, které se povedly, bych chtěl zmínit domácí vítězství nad vedoucím týmem tabulky z Vejprnic 8:1 (6:0 v poločase) a také výhru 1:0 v Lubech na těžkém terénu, kde je to vždy trošku divoké. Vůbec celá druhá polovina podzimu už snesla přísnější měřítko. Na tyto poctivé týmové výkony bychom chtěli na jaře navázat.“ (poj)