Pojďme nejprve zabrousit do minulosti. Kdy nabrala vaše fotbalová kariéra ´grády´, kdy začalo být zřejmé, že fotbal nebudete hrát jen ´na žízeň´?
„Začínal jsem na postu záložníka nebo útočníka, ale po roce mě to začalo táhnout do branky. Vzestup nastal poté, co jsem se dostal do výběru hráčů tady na Domažlicku a začal se o mě starat Venca Sladký a Radek Neumann. Pak už to šlo rychle, nejprve do Jiskry Domažlice, tam krásné dva roky a výkonostní posun, pak gólmanské reprezentační srazy a potom už mi volali z Viktorie Plzeň, že mě chtějí."

Byl to šok, přejít z tréninku v Domažlicích do Viktorie?
„Myslím, že to ani takový šok nebyl, jelikož mě v Domažlicích trénovali skvělí trenéři Venca Sladký a Radek Neumann, hodně mi dal i trenér brankářů Petr Hutta. Ten měl v té době výborné tréninky, které splňovaly vysoké parametry. Neříkám, že to bylo stejné, samozřejmě v Plzni už jsem čtyřiadvacet hodin denně žil jen fotbalem."

Vy jste jel do Plzně na trénink a kamarádi šli mezitím na koupák… Nikdy jste neměl chuť vykašlat se na trénink a jen tak si užívat?
„Do Plzně jsem dojížděl dva roky a měl jsem toho skutečně plné kecky. Někdy jsem byl smutný, když jsem viděl, jak si kamarádi užívají, ale zvykl jsem si a šel si za tím, že se jednou budu živit fotbalem. Zatím jsem skoro nic nedokázal, ale doufám, že ve fotbale něco dokážu…"

Jak s odstupem času vidíte svoje působení ve Viktorii Plzeň?
„Byla to moje první profesionální štace a hodnotím ji velice kladně. Ve Viktorii jsem poznal řadu lidí, kteří ve fotbalu něco znamenají, jsou tam dobré podmínky. Odehrál jsem za Plzeň spoustu těžkých utkání proti silným soupeřům ať už z České republiky nebo ze zahraničí. Jen je škoda, že jsem to nedotáhl k nějakým ligovým zápasům za ´áčko´. Ale snad se to povede jinde…"

Část podzimu před návratem do Třince jste strávil v Holýšově, kde jste vychytal sérii remíz hodnou zápisu do klubové kroniky. Vím, že jste tam byl i na dokopné, takže trochu toho ´holýšovskýho srdíčka´ ve vás zůstalo?
„Všichni mi říkali, proč jsem šel zrovna do Holýšova, do krajského přeboru, když jsem byl předtím šest let v mládežnické lize a ve druhé lize. Nikdo mi nevěřil, že se ještě vrátím, ale dokázal jsem to. Doufám, že jsem v Holýšově zanechal dobrý dojem. Snad na mě nezapomenou. Od vedení přes trenéry až po kluky v týmu tam mají skvělou partu, a proto jsme také dosáhli takových výsledků. To srdíčko tam je! Teď ale musím o dvě stě procent víc makat, abych se dostal do vysněné ligy."

Po návratu do Třince jste chytal za juniorku, nebo za muže?
„Jelikož jsem přišel do rozjeté sezony, zatím jsem chytal za juniorku a trénoval s ´áčkem´, ale bylo mi řečeno, že od zimy máme všichni stejnou šanci chytat. Tak doufám, že to dotáhnu na post jedničky a budu chytat za ´áčko´!"

Vypadá to, že se vám v Třinci líbí… Prozradíte co?
„Nejvíce se mi tam líbí jednání s lidmi. Co se řekne, to platí. Jsou tam skvělí trenéři v čele s trenérem gólmanů Kubou Kafkou, který vlastně byl za tím, že jsem v Třinci. Pod jeho vedením jdou moje výkony nahoru. Hodně samozřejmě dělá parta, kluci v kabině jsou skvělí, přijali mě dobře, i když jsem se tam s nikým neznal."

Jak si tam stojí fotbal v konkurenci s hokejem?
„Hokej je v Třinci sport číslo jedna, majitelé železáren do hokeje sypou neskutečnou dávku peněz, to je vidět na hráčském kádru i výsledcích. Kéž by něco z toho množství peněz vrazili i do fotbalu, aby se zkvalitnil kádr a hrálo se o špici druhé ligy."

A nelákalo by vás postavit se do hokejové branky?
„Do hokejové branky vůbec, ale takhle v první lajně v útoku, to by bylo…"

Lukáši, jak vypadá v Třinci váš běžný tréninkový den?
„Vstávám v osm ráno, v půl desáté je sraz, kdo chce, může dorazit i dříve. K dispozici je posilovna a místnost na cvičení. Dopoledne máme trénink, pak oběd a po něm buď volno, nebo druhý trénink, následuje regenerace a masáže."

Jak vypadá týdenní program?
„V pondělí bývá regenerační trénink, v úterý jsou dva, většinou posilovna a pak hřiště, ve středu míváme jeden delší celkem náročný, po něm kvalitní regenerace. Ve čtvrtek je takové ´bavendo´, různé hry jako třeba nohejbálek a podobně. V pátek je předzápasový trénink, v sobotu zápas. Neděle je volná."

Snad každý, kdo se postavil mezi tyče měl někdy strach, že se zraní. Vy jste takové pocity nikdy neměl?
„Snažím se nad tím vůbec nepřemýšlet. Pár zranění jsem prodělal, ale to se zahojí. Zranění se může přihodit komukoliv v kterémkoli sportu. U brankářů je nejdůležitější hlava, psychická odolnost. Tu jsem ze začátku neměl úplně dobrou, ale snažím se na ní postupně pracovat, aby se ze mě mohl stát dobrý gólman."

V posledních letech jsou ve fotbale patrné snahy, aby padalo hodně gólů. Co za novinku byste zavedl vy jako brankář?
„Já bych nic neměnil, jelikož gólů dostávám dost. (smích) Ale teď vážně, myslím, že tak, jak je to nastolené nyní, je to ideální. Gólů padá v poslední době hodně, zdokonalují se balony, které dokáží letět ohromnou rychlostí, ve vzduchu nepříjemně plavou. Zlepšují se i hráči, kopací technika, takže jako gólman bych nic neměnil."

Už jste to sám naznačil, čaruje se při výrobě míčů, kopaček. Co výrobci gólmanských rukavic? Dělají je ´lepivější´?
„Samozeřejmě rukavice se také zdokonalují. Všechno má ve fotbale stoupající tendenci, konkrétně u rukavic je hrozně moc modelů a značek, se kterými gólmani chytají. Před deseti nebo patnácti lety bylo k dispozici pět značek, dneska jich je mnohem víc. Já podepsal smlouvu se Selectem, což je v Česku značka, která se dostává na trh. Jsem moc rád, že s nimi mohu spolupracovat, prostě jejich rukavice jsou ´nejlepivější´."

V Domažlicích často hrají německé týmy. Všiml jsem si, že jejich gólmani málokdy vykopávají do dálky, spíš se snaží rozehrávat nohou, nebo výhozem. To je nový trend, nebo jen neuměli vykopávat?
„V Německu to je tak nastolené, kluci jsou učení už od žáků, aby se snažili hrát po zemi. Podívejte na Neuera, to je prostě fantastické, co on umí nohama. V Německu k němu všichni vzhlížejí a nejen v Německu, ale na celém světě. A trenérům se to zamlouvá, proto se snaží nabádat gólmany, aby balony rozehrávali konstruktivně."

Když jsme u toho, jak jste na tom s hrou nohama vy? A na jakou vzdálenost výkopem najdete spoluhráče?
„Myslím, že hra nohou patří k mým silnějším stránkám. Dokážu dlouhým nákopem, či výhozem najít hráče a založit rychlý brejk. Dá se to natrénovat, v Třinci se na tom snažím s trenérem gólmanů Kafkou hodně dělat a postupem času se v tom cítím být silnější… Důležité je to ale vždy přenést do utkání."

Na jakou dálku tedy dokážete z výkopu najít spoluhráče?
„Takhle to nedokážu odhadnout, na nějakých padesát nebo šedesát metrů bych měl hráče ´trefit´, ale záleží na více faktorech, jako třeba na povětrnostních podmínkách, ty dělají hodně."

Kterého z gólmanů považujete za svůj vzor a proč?
„Gólmanů obdivuji mnoho. Na domácí scéně to byl odjakživa Jaromír Blažek. Toho jsem měl opravdu nejradši, jeho reflexy a čtení hry byly fantastické. Z Evropy je to Iker Casillas, protože on je fotbalová persona, být dlouholetým kapitánem Realu Madrid a španělské reprezentace je fantastické."

Když na vás kope někdo penaltu, čeho si jako gólman všímáte?
„Snažím se podle rozběhu a vytočení nohy poznat, kam to půjde, ale jelikož zatím penalt moc nechytnu, tak nemohu moc radit."

A sám byste ji kopnout šel?
„Jo, to mi nevadí. Sice ji ne vždy proměním, ale když to jde, jdu si kopnout."

Vánoce jsou za námi. Co udělalo radost gólmanovi pod stromečkem? Rukavice to asi nebudou…
„Já pod stromečkem nic nepotřebuju vidět. Na Vánocích mám nejradši, když jsme spolu. Hlavní je, abychom byli všichni včetně taťky zdraví, to je nejdůležitější! "

Jen pro zajímavost. Narodil jste se na Nový rok. Kdy a jak obvykle slavíte narozeniny?
„Narozeniny slavím střídmě s přáteli většinou už na Silvestra a další den na Nový rok to oslavíme s rodinou. Narodil jsem se opravdu šikovně, měl jsem vlastně i štěstí, jelikož jsem tím pádem nejstarší z ročníku 1994. Kdybych byl ročník 1993, tak by bylo hodně složité dostat se do reprezentačních výběrů, kam jsem se jako devadesát čtyřka dostal."

Teď mají fotbalisté volno. Kdy se musíte zase hlásit v Třinci?
„Skončili jsme 23. listopadu, pak jsme dotrénovali týden a dostali volno. Skoro měsíc a týden bez fotbalu a čtrnáct dní úplně bez zátěže. Ale od 15. prosince už máme sporttestery a plníme individuální plány. Na dovolenou se v zimě nechystáme, budu s přítelkyní, doma v rodinném kruhu, oběhnu známé a tak. Začínáme 5. ledna testy, o den později startuje příprava."

Můžete prozradit, co obsahuje individuální plán?
„Posilování, krátké a delší běhy, odrazová síla, nějaký squash, badminton a tak. Vše je zaznamenávané v hodinkách, které po návratu do klubu odevzdáme, a trenéři pak údaje vyhodnotí."

Vizitka Lukáše Brycha

Narodil se 1. 1. 1994 v Domažlicích, je mu 21 let. Bydlí v Blížejově. Je svobodný, má přítelkyni Denisu. Studuje. Výška: 196 cm, váha: 86 kg. Číslo dresu: 1. Přezdívka: Břichy. Působiště: Sokol Osvračín, Jiskra Domažlice, FC Viktoria Plzeň, FK Třinec, FK Holýšov a znovu FK Třinec. Oblíbené jídlo: biftek na různé způsoby a k pití džus.