Jaké byly vaše fotbalové začátky a kdo vás k fotbalu přivedl?
    „S fotbalem jsem začínal asi v pěti letech na Jiskře například s Rudou Škrabalem pod vedením současného trenéra Benfiky pana Rybára. A k fotbalu mne nemohl přivést nikdo jiný než můj taťka.“

Ve vaši fotbalové kariéře vás přibrzdilo vážné zranění a mimo hřiště jste byl dlouhou dobu…
    „Mimo jsem byl prakticky celý minulý rok s přestávkami, kdy jsem to zkoušel. Měl jsem natržený zadní stehenní sval na pravé noze, ale když jsem to chtěl znovu zkusit, tak to vydrželo třeba dva tři tréninky a potom se zranění obnovilo. Chtělo to ještě více klidu. Teď už to snad bude dobré.“

Jaké období ve vaší kariéře byste označil za povedené a naopak?
     O tom nepovedeném mám jasno. Celý minulý rok byl pro mě z pohledu fotbalu hodně špatný. A povedené?  Určitě postup do dorostenecké divize pod vedením pánů Brichcína a Paloviče. To byl úžasný rok, když jsme prohráli jen jednou za sezonu, zbytek vyhráli a nastříleli přes sto gólů. Doufám, že tohle jaro bude také v kolonce povedených.“

Jste na konci docela náročné zimní přípravy, jak jste ji viděl?
    „Pro mě osobně byla dost náročná, protože jsem před ní prakticky tři měsíce netrénoval, takže jsem musel deficit dohnat. Myslím, že jsme odehráli dobrá utkání s týmy z nižších soutěží i z krajského přeboru, jako Holýšov, Stod nebo Vejprnice. Některá utkání byla o poznání náročnější, přece jen mezi Vejprnicemi a Chotěšovem nějaký rozdíl je.“

Jak jste viděl podzimní část sezony Jiskry z pro vás nezvyklého pohledu na tribuně?
    „Zbytek podzimu po zranění jsem fungoval jako týmový masér a lékař. Jsem nesmírně rád, že mi pan Brichcín takovou důležitou funkci dovolil vykonávat. (smích) Ne, samozřejmě bych se raději viděl na hřišti, ale kluci konec podzimu zvládli bezvadně.“

Úvod sezony se ale Benfice příliš nepovedl. Proč?
    „Netrénovalo se. Na trénink jsme chodili v pěti lidech a to se nedá. Podceňovali jsme soupeře, kdy jsme vedli 2:0 a mysleli, že se nemůže nic stát. Porážky byly výsledkem naší nedisciplinovanosti.“

V podobné situaci jste už byli v minulé sezoně, kdy jste po podzimu vedli I. A třídu a na jaře jste náskok prohospodařili…
    „Loni to bylo tím, že to nebylo úplně ideální v kabině a oproti podzimu chyběli oba stopeři, Lukáš Neumann a Kuba Ferra. Pak se ta nepohoda přenesla i na hřiště. Já doufám, že se to letos opakovat nebude. Je tu ale pár věcí, které se opakují. Například zase budou chybět dva klíčoví hráči a hlavně střelci, Jirka Hartl a Honza Havlíček, kteří dali dohromady přes třicet branek. Ale chybami se člověk učí, proto nevěřím tomu, že to dopadne jako loni.“

Jarní část sezony klepe na dveře. Vás  čekají na úvod předposlední Blovice, deváté Černice a potom třinácté Luby. Jaké výsledky očekáváte?
    „Podle tabulky by to mělo být devět bodů pro nás. Ale právě zápasy s týmy ze spodní části tabulky jsou většinou ty nejtěžší. Jenže, když chceme postoupit, musíme tyhle zápasy zvládat.“

Jak podle vás bude soutěž probíhat?
    „Vloni jsme prohospodařili velký náskok a skončili až pátí, předloni nám baráž unikla o bod. Letos to nebude lehké, s největšími konkurenty na postup hrajeme na jejich hřištích, ale všichni věříme, že už nám postup neunikne.“

Jaká je podle vás úroveň I. A třídy a je rozdíl mezi krajským přeborem a I. A třídou?
    „Je to pořád druhá nejvyšší krajská soutěž, i když tím, že z ní vloni postoupily čtyři týmy do kraje, šla úroveň spíše dolů. My jsme si v přípravě mohli vyzkoušet, jaké to je hrát s týmy z krajského přeboru a myslím, že jsme většině byli vyrovnaným soupeřem, ale dopláceli jsme na neproměňování šancí a soupeři naše chyby trestali.“

Kádr zbytečně oslabil svým chováním Radek Paluch, jak jste tento problém viděl vy?
    „Radek nám bude chybět a my si to všichni moc dobře uvědomujeme, ale co se stalo, stalo se. Radek má prostě svoji hlavu a nám se ho nepovedlo přesvědčit, proto odešel do 1. FC H. Týn.“

Jak vidíte vašeho kouče Ivana Rybára?
    „Pan Rybár byl skvělý hráč a dobrý trenér, jen kdyby nebyl tak moc zaneprázdněn prací. On má s námi zřejmě nějakou vizi, kterou by rád realizoval. Jenže s námi to není vůbec jednoduché, podle mého jsme asi v celé stoleté historii Domažlic tým, který se nejhůř trénuje.“ (smích)

V minulosti jste nastoupil i za A mužstvo Jiskry, je pro vás motivace dostat se do třetiligového kádru?
    „To, co se tu za těch šest až sedm let událo, je nesmírný úspěch. Na druhou stranu na to možná doplácíme my odchovanci, že nebudeme moci nastupovat za první tým na úkor hotových hráčů, kteří přicházejí. Je ale pochopitelné, že se takto vysoká soutěž nedá hrát s odchovanci, pokud nejste ligová rezerva. Možná právě tenhle důvod je tou zdravou motivací, proč se chtít dostat a prosadit se v třetiligovém mančaftu.“

Při domácích zápasech třetiligové Jiskry jste pravidelným divákem, pokud neobsluhujete v klubové restauraci. Jak byste okomentoval podzimní premiéru v ČFL?
    „Kvůli tomu, že dělám v hospodě, jsem viděl snad jen dva nebo tři zápasy a to ještě jen od udírny, kde jsem dělal klobásy. (smích) Viděl jsem utkání s Ovčáry a s Karlovými Vary, tam padalo hromadu gólů a byl to svižný, ofenzivní fotbal. Takže mně se líbil.“

Jak si povede áčko na jaře?
    „Mám se svým spolubydlícím Kubou Ferrou uzavřenou sázku. Já tvrdím, že áčko bude nejhůř šesté, Kuba tomu moc nevěří a myslí, že skončí v tabulce trošku hůř, ale že se udrží. Takže já klukům věřím, že udrží to páté místo.“

Jeden čas jste pomáhal trénovat žáky. Budete ještě někdy trénovat a co se vám na tom líbilo?
    „Libor Bočan mě vloni poprosil, zda bych mu nepomohl na soustředění žáků, tak jsem s tím souhlasil a nějak mě to chytlo a prakticky celé jaro jsem jim pomáhal a vedl tréninky, když Libor nemohl. Díky, Libore! (smích) Já doufám, že ještě někdy trénovat budu, ale teď jsou stanoveny úplně jiné priority.“

Váš otec vás vedl v dorostu, sám fotbal také hrál. Radí vám a probíráte s ním fotbal?
    „Táta mě doprovází ve fotbalu celý život, nevynechá pomalu žádný můj zápas doma, a když je možnost, tak jede i ven. A za tomu patří obrovský dík! Jasně, doma to pak probíráme. Když se mi nedaří, mám občas i strach se na něj po zápase podívat. Což je poslední dobou celkem často.“ (smích)

Hrajete v obraně. Nelákalo vás hrát na jiném postu?
    „Upřímně, tohle mi vyhovuje. Pan Rybár po nás chce, aby beci byli aktivní a podporovali útok. Nu teď odešel Radek, tak možná budu hrát ofenzivního středního záložníka. Co trenére?“ (smích)

Až jednou nebudete moci fotbal hrát aktivně, zůstanete u něj v jiné roli?
    „Tak určitě bych chtěl ve fotbale něco dělat i po skončení aktivní hráčské kariéry, třeba trénovat žáky, ale tohle je ještě ve hvězdách. Teď je hlavní škola a co bude za pár let, to se uvidí.“

I když jste obránce, vedete si statistiku, kolik jste vstřelil gólů?
    „Nu já jsem hotovej Klaas - Jan Huntelaar, taky dám  dva tři góly. Jenže já je dám za sezonu a on za poločas. (smích) Statistiku si žádnou nevedu. Ty má trenér. Hlavně o ztrátě balonů, to jsou někdy opravdu dechberoucí numera.“ (smích)

S kým si v béčku nejvíce rozumíte a proč?
    „V Benfice je dobrá parta, vycházíme spolu, vyrůstáme spolu a hrajeme odmala. Rozumíme si, jsme přáteli i mimo hřiště.“


Vizitka Michala Pavlíčka - Narozen: 13. 11. 1990. Studuje Fakultu aplikovaných věd na ZČU  v Plzni, obor Stavební inženýrství. Přezdívka: Dave. Fotbalový  post: pravý obránce. Číslo dresu: 12. Oblíbené jídlo a pití: těstoviny, prazdroj nebo kola. Oblíbený hráč doma/zahraničí: Pavel Horváth, Xavi Hernández. Oblíbený trenér doma/zahraničí: Carlo Ancelotti nebo Pep Guardiola. Oblíbený klub doma/zahraničí: Viktoria Plzeň, Barcelona.