Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Prozraďte něco z vašich fotbalových začátků. Kde jste s kopanou začínal, kdo vás k ní přivedl a v kolika letech začalo být zřejmé, že máte na víc, než jen hrát „pro žízeň"?

„Začínal jsem v Příbrami pod trenérem Csaplárem, který mě a spoustu dalších dotáhl až do dospělých a do ligy. Odmala jsme byli vedeni k tomu, že jednou si fotbalem budeme vydělávat a že budeme úspěšní."

Na kterého slavného hráče, se kterým jste v minulosti hrál, vzpomínáte rád a proč?
„Vzpomínám, že Horst Siegl nebo Jirka Novotný mi ukázali, že i lidé, kteří něco dokázali, umí bejt naprosto v pohodě…"

Jak vlastně došlo k tomu, že jste se zapojil do zimní přípravy v Jiskře Domažlice?
„Do Mostu přišla spousta nových tváří pomoci se záchranou, a proto jiné tváře musely odejít. A přišla nabídka z Domažlic, schůzka a domluva."

Kdo vám dal reference o Jiskře, prostředí, mužstvu, zázemí atp. a lišily se v něčem prvotní informace, které jste měl, od skutečnosti?
„Hned jsem se ptal Martina Knakala. Ten mi klub vychválil a musím říct, že ve většině se jeho slova potvrdila. Hezký areál, dobrá umělá tráva, zázemí je na velmi dobré úrovni."

Je něco specifického na hře vašich nových spoluhráčů Dana Houdka, Michala Tesaře a Marka Bauera, na co jste si musel chvíli zvykat a za jak dlouho jste se sehráli?
„Zvyknout jsem si musel hlavně na prostředí, na to, že ty lidi vlastně neznám… Ale po pár trénincích bylo jasné, že jde o kvalitní lidi i fotbalisty a že by to mohlo fungovat."

Domažlice jsou od vašeho domova daleko, jak to máte s dojížděním a jak často se podíváte domů?
„Dojíždím do Plzně, odtud se vezu na zadním sedadle, takže si odpočinu. Navíc mi náš masér Standa poskytuje jeho ´perníkovou chaloupku´ k noclehu kdykoliv potřebuji, takže nemusím jezdit denně."

Vzhledem k tomu, že máte v týdnu tréninky a o víkendu zápasy, moc volného času asi nemáte. Ale přece jen, jak tráví ligový fotbalista odjinud chvíle volna v Domažlicích?
„Když jsem tady, jsem u Standy na chalupě, grilujeme nebo prostě jen odpočívám. Nejsem typ na procházky po městě nebo túry po okolí."

Začátek jara nezastihl Jiskru v dobré formě, po debaklu v Pardubicích přišla prohra v Ovčárech. Takové „domažlické jaro" po famózním podzimu jsme tu už zažili i vloni ještě v divizi. Čím podle vás byl způsoben pomalejší rozjezd Domažlic?
„Já hlavně cítil, že ode mě je to tragický, nečekal jsem, že mi bude tak dlouho trvat si zvyknout na nové prostředí. Prvních pár kol jsem protrpěl, a když se k tomu nedaří i ostatním, tak to pak takhle vypadá. Jsem rád, že jsme se rozjeli a doufám, že to v takovém tempu i dohrajeme."

Naštěstí přišlo derby s juniorkou Viktorie. Pro vaše spoluhráče byl tenhle duel prestižní, mnoho z nich Plzní prošlo. Vy jste kdysi Viktorce ještě s Knakalem v sestavě dal dva góly, to jste hrál za Příbram. Byl zápas s béčkem Viktorky i pro vás výjimečný?
„Ani nevím, že za ně tehdy Knaky hrál (smích). Pro mě to prestižní nebylo, já působil chvíli v Písku, takže na ten zápas se těším."

Kdybyste měl vybrat ze zápasů, které jste už za Jiskru odehrál, který vám podle vás sedl nejlépe a proč?
„Těžko říct, jsem štastný za každý zápas, který zvládneme odehrát s nulou, po tom špatném začátku se soustředím hlavně na to. Nejcennější je pro mě vítězství v Roudnici a teď v Chrudimi."

Ještě vás čeká dost těžkých zápasů. Na jakém místě tabulky by měla Jiskra skončit, abyste byl osobně spokojen?
„Osobně bych si přál, aby na tom Jiskra byla lépe než před mým příchodem. Ale bude to opravdu dřina, protože podzim se povedl moc."

V poslední době rozehráváte i standardky Jiskry. To se ve vás probouzí gólové choutky? Já se totiž v nějaké vaší charakteristice dočetl, že jste technický pravý záložník především pro ofenzivu, který se dokáže zorientovat i na hrotu. Tak co děláte na beku?
„Tu charakteristiku jsem taky četl. Góly jsem dával hodně rád ´za mlada´. Postupně se ze mě stal krajní záložník a při nedostatku obránců jsem zaskočil v obraně a už jsem tam zůstal."

Také o vás psali, že jste rychlonohý, technický a pohotový fotbalista, který mívá problémy při těsném bránění, chybí mu víc důrazu a síly. To je asi nějaká příbramská specialita, protože to sedí i na Jakuba Pazderníka, který hraje v nedalekém Horšovském Týně. Co z toho ve vašem případě ještě platí a co už ne?
„Určitě platí všechno, kde mě chválí (smích). Na tom ostatním jsem už zapracoval poté, co jsem se to dočetl. Těžko hodnotit sám sebe, myslím, že fotbalový fanoušek si udělá obrázek sám."

Prozraďte, na co myslíte, když vycházíte z tunelu uličkou na hřiště a jak moc důležitý pro další výkon v utkání je pro vás první povedený kontakt s míčem?
„Těch myšlenek je spousta… Od přemýšlení o soupeři až po to, jestli mám dobře zavázané boty… První kontakt nepřecenuji, to už jsem se naučil. Kdyby byl pro mě důležitý, tak už se tady sesypu, protože v Domažlicích se mi první kontaky zásadně nedaří."

Jste pověrčivý a máte nějaký rituál nebo vás černá kočka přes cestu před utkáním nerozhodí?
„Ne, pověrčivý nejsem ani trochu… Každý svého štěstí strůjce. A rituály taky nemám, prostě se snažím připravit, jak nejlépe to jde a je jedno jestli mám první na noze pravou nebo levou kopačku."

Už víte nebo tušíte, kde začnete příští sezonu a jaké jsou vaše dlouhodobější plány?
„Zatím vůbec netuším. Pár telefonů jsem už měl, ale žádná konkrétní nabídka zatím není. V mém věku už si dlouhodobější plány nedávám, když bude sloužit zdraví, bude se mi dařit a bude o mě zájem, budu hrát… To je můj plán."

Vizitka Petra Jendruščáka:

Narodil se 27. 4. 1981 v Příbrami, je mu 31 let. Momentálně žije v Příbrami, je svobodný. Vystudoval střední průmyslovou školu. Byl členem reprezentačních výběrů a má medaili z mistrovství Evropy osmnáctiletých, postoupil do ligy s Mostem. Měří 180 cm, váží 76 kg, je pravák. Přezdívka Jedy. Oblíbené číslo dresu 21, oblíbené jídlo nemá, sní na co přijde. S nápoji je to podobné. Záliby: sport.