Fotbalový záložník Martin Vísner přišel do Jiskry Domažlice z České Kubice a patří k mladým fotbalistům, kteří vybojovali postup do dorostenecké divize a tu udrželi. Dnes studuje v Plzni, hraje za B mužstvo Jiskry a trénuje přípravku ve Viktorii Plzeň.

Máte za sebou úvodní zápasy jarní části I. A třídy. Jaké pocity jste měl, když jste se poprvé proběhl po náhradním ´hřišti´ v Blovicích?
„Pocity jsem měl smíšené. Na jednu stranu natěšenost na první mistrovské utkání, na druhou stranu zklamání, že nehrajeme na hlavním hřišti v Blovicích. Samotné přejíždění na poslední chvíli na náhradní hřiště a sotva desetiminutová rozcvička nám po psychické stránce také moc nepřidaly.“

Je vůbec možné, že se na takovém hřišti může hrát druhá nejvyšší krajská soutěž?
„Jak jsme viděli, tak možné to bohužel je. Nepamatuji, že bych někdy odehrál mistrovský zápas na podobném ´poli´. Myslím, že to byl i určitý taktický záměr Blovic, protože se smazala veškerá fotbalovost našeho týmu.“

Jak jste viděl výkon mužstva v Blovicích?
„Spokojený jsem příliš nebyl. Jedna věc jsou katastrofální podmínky, ale druhá věc je disciplína, bojovnost, koncentrace a soudržnost týmu jako celku. Jsou momenty, kdy máme rezervy, ale pozitivní je, že na těchto momentech pracujeme a vidím posun k lepšímu.“

V Blovicích došlo za stavu 2:2 na penalty. Je to dobré pravidlo, nebo by měl zůstat výsledek po 90. minutách?
„Je to jedna z možností, jak získat o bod více na hřišti silného soupeře. S tímto systémem nemám problém, ale náš tým by neměl dopustit, aby k takovým situacím docházelo. Je třeba rozhodnout utkání v jeho průběhu v náš prospěch a nekalkulovat s penaltami.“

Proč jste nešel kopat vy?
„V daný moment by se měl hráč rozhodovat na základě vlastních pocitů, sebedůvěry a zkušeností. A já byl stále myšlenkami v utkání, přestože už skončilo, a má koncentrace na pokutový kop nebyla na patřičné úrovni. Cítil jsem v sobě ještě zklamání ze ztráty vítězství v samém závěru, kdy jsme za stavu 2:2 neproměnili penaltu.“

Jak jste viděl utkání se Sokolem Černice?
„Začali jsme dobře, měli jsme dvě tutovky, které jsme bohužel neproměnili. Poté jsme tak trochu čekali, s čím přijde soupeř. První poločas nebyl z naší strany dobrý, což jsme chtěli hned v úvodu druhého poločasu napravit rychlým gólem. Vedení na naši stranu strhl po standardní situaci Jakub Ferra, když se prosadil hlavou v pokutovém území. Chtěli jsme přidat druhou branku, ale to se nám už bohužel nepovedlo. Velmi dobré utkání odehráli oba naši stopeři, kteří skvěle organizovali obrannou hru našeho týmu. Rezervy, na kterých bychom měli zapracovat, máme především v přechodové fázi do útoku a v samotném zakončení.“

Jaké byly vaše fotbalové začátky?
„Na ty vzpomínám moc rád, začínal jsem v šesti letech s Jakubem Ferrou a Jiřím Hartlem v České Kubici, kde jsem zůstal až do mladších žáků, a přestupu do Domažlic jsem se urputně bránil. Ale jedno krásné odpoledne za mnou přišel pan Wolf a řekl mi, že o mne stojí, ať to jdu zkusit do Domažlic. A tak jsem začal místo Na Skále trénovat na Jiskře, kde působím dodnes.“

Jak jste viděl zimní přípravu Jiskry Domažlice B?
„Odehráli jsme turnaj v Horšovském Týně a zápasy s týmy z krajského přeboru Stodem a Vejprnicemi. Potvrdilo se mi, že se nám hraje daleko lépe proti kvalitnějším soupeřům z přeboru než s týmy z II. třídy, které brání v jedenácti lidech na vápně. Příprava byla celkem náročná, což mě osobně jedině těší.“

Po zaváhání se na vás bodově dotáhla Sušice. Kdo další bude patřit k favoritům I. A třídy?
„Sušice má podobné mužstvo jako my, plné mladých hráčů. Se spoustou z nich jsme se potkávali už v dorostu, takže tyto boje pokračují. Dále bych jmenoval určitě Nepomuk a Dlouhý Újezd.“

Jak bude podle vás vypadat jarní sezona Benfiky?
„Na to jsem sám moc zvědav. Doufám, že se na konci sezony budeme v Domažlicích radovat z postupu. Je ovšem pravda, že naší hře momentálně trochu chybí gólový hráč, jako je Jirka Hartl a Radkovo Paluchovo kvalitní rozehrávka. Na nás je ovšem vyrovnat se s těmito ztrátami a bojovat od prvních minut v každém utkání.“

Béčko už v podobné situaci bylo v loňské sezoně, kdy po podzimu vedlo, ale jaro nezvládlo, proč tomu tak bylo?
„Už se na toto téma napsalo celkem dost. Stačí uvést slova jako nedisciplinovanost a dočasné uspokojení, jež přešlo ve zklamání. Stále máme dost mladý tým, který by mělo to nejlepší teprve čekat, ale doufám, že podobné ´fiasko´ už nezažijeme.“

Kádr před jarem opustil rebel Radek Paluch, Víťa Kohout s vámi trénoval a potom odešel opět do Mrákova, Josef Schamberger a Jiří Hartl jsou zraněni. To je citelná ztráta…
„Jedná se o hráče, kteří mají týmu co dát. Netřeba představovat Jirku Hartla, s kterým se naše ofenziva podstatně zkvalitní, proto doufám v jeho brzký návrat. Stejně tak Pepa Schamberger, který má kvalitní přihrávku. Víti Kohouta je také velká škoda, ale respektuji jeho rozhodnutí. U Radka Palucha snad netřeba nic více dodávat. Osobně se mi s ním ve středu zálohy hrálo nejlépe ze všech hráčů, s nimiž jsem na tomto postu hrál. Zmínil bych ještě Martina Kubicu, který je zraněný a svou bojovností nám také chybí.“

Do kádru se z Německa vrátil Milan Janeček, bude to posila?
„Z ´Jamínova´ návratu mám dobrý pocit. Je to hráč, který umí podržet balon a taky chytře zakončit. Myslím, že má z Německa menší manko ve fyzické kondici, ale když odjezdí sedmdesát minut a dá gól, budeme všichni spokojeni.“

Jaké období ve vaší kariéře byste označil za povedené a které ne?
„Jedná se období, kdy jsme s dorostem postoupili do dorostenecké divize, kterou jsme také udrželi. Velký podíl na tom všem měl náš trenér Láďa Brichcín a výborná parta nejen mých spoluhráčů, ale především kamarádů.“

Jste trenérem přípravky ve Viktorii Plzeň. Jak jste se k tomu dostal?
„Do této pozice jsem se dostal díky doporučení Radka Neumanna, za což mu děkuji a pak i díky škole. V únoru jsem skládal zkoušku z trenérské licence B, kde je zapotřebí také trenérská praxe. Pro tu jsem si zvolil Viktorku a už jsem u této činnosti zůstal. Ve Viktorce se vše děje na velmi kvalitní úrovni a jsem moc rád, že se mohu zúčastnit výchovy nových fotbalových talentů. Do budoucna bych moc rád přenesl některé poznatky do Domažlic, což je vzhledem k mé časové vytíženosti ovšem komplikované. V trenéřině bych chtěl samozřejmě do budoucna dále pokračovat.“

V minulosti jste nastoupil i za A mužstvo Jiskry. Je pro vás motivace dostat se do třetiligového kádru?
„V ´áčku´ jsem strávil jednu přípravu za trenéra Libora Žáka, který se zde moc dlouho neohřál. Už tehdy u mě škola měla a stále má prioritu před fotbalem. Snažím se letos dokončit bakalářské vzdělání a rád bych pokračoval v magisterském studiu. Motivace to ale určitě je, vždyť jde o kvalitní soutěž plnou technických hráčů, kteří hráli i ligu. Domažlicím přeji jen to nejlepší a mám radost, že se ´áčku´ postup povedl.“

Vizitka Martina Vísnera: Narozen: 1. 2. 1990. Vzdělání: Studuje 3. ročník Pedagogické fakulty Plzeň, obor Tělesná výchova a sport pro vzdělávání. Fotbalový  post: střední záložník. Přezdívka: Miky. Oblíbené jídlo a pití: pivo, džus, voda, energetické drinky. Oblíbený hráč doma/zahraničí: Pavel Horváth (Viktorie Plzeň), Petr Jiráček (Wolfsburg). Oblíbený trenér doma/zahraničí: Pavel Vrba (Viktorie Plzeň), Josep Guardiola (FC Barcelona). Autor: Jiří Pojar