Osobnost Deníku
Přečíst článek >

VÁCLAV TAUER


Vzpomenete si ještě na vaše první ´setkání´ s fotbalem? Kde jste s ním začínal a bylo to na základě rozhodnutí vašich rodičů nebo to bylo vaše přání, začít hrát kopanou?
„Můj otec Martin Lešek hrával v Hostouni, poté za dorost v Poběžovicích a dodnes je činným funkcionářem hostouňského fotbalu, proto mé první krůčky směřovaly na hřiště. Začínal jsem v šesti letech za TJ Lokomotiva Hostouň. Již od malička jsem měl sport rád, ale k srdci mi přirostl fotbal."

Jak se vyvíjela vaše fotbalová kariéra, kdo vás trénoval?
„V roce 2006 jsem odešel do TJ Jiskra Domažlice a v roce 2010 si mě vybrala Viktoria. V Hostouni mě trénovali pan Sova a pan Šindelář. V Domažlicích to byli pan Sladký s panem Neumannem."

Zajímá mě hlavně přelom, kterým jistě byl přechod do Plzně. Jak to vlastně ve Viktorii chodí? To jste absolvoval nějaký vstupní test, trénink, na kterém si vás trenéři ´proklepli´ a na kterém jste zaujal?
„Když jsem hrál za žáky v Domažlicích, jezdil jsem na krajské výběry, kde byli skauti a vyhledávali mladé talenty. Na přelomu roku 2010 jsem začal jezdit v pondělí trénovat s Viktorií U-15 a bojoval do zařazení do mladšího dorostu U-16."

To musel být hodně velký skok z okresního fotbalu do mládežnického týmu prvoligového klubu. Můžete nastínit, co všechno bylo jiné – náročnost a počet tréninků, zázemí, podmínky…?
„Skok to byl určitě velký. Tréninky jsou každý den a náročnější na fyzickou kondici, hru s míčem a herní situace. Zázemí je určitě lepší než v okresním fotbale, máme možnost chodit každé pondělí regenerovat do vířivek, saun apod. Dále jsou lepší tréninkové podmínky, např. hrací plochy hřišť jsou velice kvalitní."

Jak moc fotbal ovlivňuje váš soukromý život? Liší se hodně od vašich vrstevníků?
„Můj život se točí jen kolem fotbalu a školy, ale samozřejmě si udělám čas i na přítelkyni. (smích). Řekl bych, že můj soukromý život se liší hodně od mých vrstevníků."

Od kolika let jste pryč z domova, jak často se dostanete domů, diskotéky a jiné záliby asi také musíte omezovat s ohledem na fotbal, nebo ne?
„Z domova jsem pryč od patnácti let, domů se dostávám jen o víkendu, a to třeba jen na jeden den. Na diskotéky moc času nezbývá, když mám volno, většinou odpočívám."

Nastal už někdy okamžik, kdy jste si řekl, že s fotbalem na vrcholové úrovni skončíte, a pokud ano, co vám dodalo zase chuť?
„Zlom přišel v sedmé třídě, kdy jsem hrál ještě za Jiskru. Na tréninky jsem jezdíval třikrát v týdnu, což bylo náročně i pro rodiče, časově a finančně, nebylo tolik času na kamarády. Domluva trenéra pana Neumanna mně dodala opět chuť hrát. A za to mu velice děkuji."

Jak vypadá běžný den fotbalisty dorosteneckého týmu Viktorie Plzeň?
„Ráno vstávám v 6:45, nasnídám se a jdu do školy, po škole následuje trénink, který trvá hodinu a půl až dvě hodiny. Když skončí trénink, jdeme s klukama na večeři do restaurace a pak už zbývá jen čas na přítelkyni a někdy to učení." (smích)

Prázdniny jste měl asi kratší, než ostatní. Kdy jste skončili se sezonou a kdy vám začala příprava? Jakou měla podobu?
„Sezona skončila v půli června a začínali jsme druhý týden v červenci, takže volno bylo asi tři týdny. Poté nastala tvrdá dřina, abych se dostal do U-19. V přípravě jsme se zaměřovali spíše na hru. A asi tři týdny jsme měli dvoufázové tréninky."

Co považujete za největší zážitek vaší dosavadní kariéry? Předzápas se stejně starými hráči Schalke nebo ještě něco dalšího?
„Tak určitě tam patří zápas se Schalke, ale také bronzová medaile ze IV. Letní olympiády dětí a mládeže ČR, která se konala v Táboře 23. až 28. června 2009. Tam jsem reprezentoval Plzeňský kraj."

Můžete na zápas se Schalke zavzpomínat?
„Hrálo se na hřišti v Luční, asi před třemi stovkami diváků. Na zápas jsme byli velice natěšeni a měli jsme velkou motivaci. Odehrál jsem celý zápas a s mou hrou byla spokojenost. Zápas se odehrál na umělé trávě. Zážitek je to velký, nevím, kdy si ještě budu moci zahrát proti takovému soupeři."

Hájíte barvy Viktorie Plzeň, takže třeba s Pavlem Horváthem si už tykáte, nebo se s hráči prvního týmu zas tak často nesetkáváte?
„S hráči z prvního týmu se setkáváme na trénincích a tykám si se všemi hráči."

U devatenáctky Viktorie je nyní asistentem domažlický Martin Ticháček. Máte u něj coby bývalý hráč Jiskry nějakou protekci, věnuje se vám o trošku víc, cítíte z jeho strany větší zájem o ´krajánka´?
„Nevím, jestli se tomu dá říkat protekce, ale určitě mám od něj velkou podporu."

Určitě máte přehled, jak to vypadá se zastoupením Domažlicka ve Viktorii. Na očích jsou hlavně Martin Ticháček a Martin Sladký, dětem se tam věnuje Martin Vísner. Ale kdo další ´od nás´ ještě v týmech Viktorky v minulých sezonách hrál nebo stále hraje?
„V U-17 působí Ondřej Černý z Újezda u Domažlic. dále je tam Lukáš Brych, ten chytá za juniorku."

Jaké jsou vaše fotbalové plány do budoucna?
„Hlavní cíl je udržet se v U-19. A pak se teprv uvidí, co bude dál."

Vizitka Dominika Leška: Narodil se 22. 2. 1995, bydlí v Hostouni. Studuje ve třetím ročníku SPŠD Plzeň, hraje levou nohou. Obvyklý post je levá obrana a oblíbené číslo dresu 22. Fotbalový vzor Lionel Messi, oblíbený klub FC Barcelona. K jídlu upřednostňuje kuřecí maso, k pití Nestea. Další záliby jsou hokej, florbal a nebrání se ani jiným sportům.