Jsem jen o rok mladší, přesto už po probuzení potřebuji alespoň čtvrthodinku, než začnu fungovat. Jste na tom v tomhle směru jako sportovec lépe?
„Tak moje rána probíhají asi nějak podobně jako vaše. Potřebuji taky chvíli na to, abych se probral. Dost záleží na tom, jestli člověk den předem hrál nějaký náročný zápas, potom samozřejmě je víc cítit únava a nějaké bolístky. Ale to k tomu patří, kdybych se po zápase cítil jinak, měl bych pocit, že jsem do toho nedal všechno."

Když si pročítám vaši fotbalovou minulost, několikrát jste podle mne učinil dost hazardní rozhodnutí. Mám tím na mysli třeba odchod ze Sparty do Jablonce kdysi, tureckou anabázi nebo exotické Japonsko. To všechno jsou doslova revoluce v kariéře i životě. Jste fakt takový střelec, jak to podle vašich angažmá vypadá, nebo to všechno byla uvážlivá rozhodnutí?
„Můžu říct, že každá zkušenost mě posunula o kus dál, a i když třeba angažmá v Turecku nebylo úplně úspěšné, určitě jsem se z něj ponaučil. Na druhou stranu musím říct, že žádný z těch přestupů nebyl nějaké zkratkovité rozhodnutí, mnohdy ani nebylo rozhodování zcela na mně. Nikdy se moc neotáčím do minulosti – a také z tohoto důvodu žádného z přestupů nelituji."

Váš odchod ve třiatřiceti do tehdy provinční Plzně vypadal na závěrečnou štaci kariéry a pohodové čekání na fotbalový důchod. Místo toho se Pavel Horváth dalších pět let honí v Gambrinus lize, Lize mistrů a poháru. Je to podle plánu, nebo se to někde zvrtlo?
„Když jsem přicházel do Plzně, tak se tu stavělo mužstvo s výhledem účasti v evropských pohárech, což se nakonec potvrdilo, a nyní se každý rok pereme o špičku ligy. Tvrdou prací a zodpovědným přístupem jsme se dostali tam, kde nyní jsme. Nicméně pravdou je, že pokud by mi někdo před pěti lety povídal o titulu a účasti v Lize mistrů, jen bych se shovívavě usmál. Zažíváme nefalšovanou fotbalovou pohádku."

V letech 2010, 2011, 2012 jste zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Osobnost ligy. Co myslíte, „dáte to" počtvrté?
„To asi není otázka pro mě, já o tom nerozhoduji (smích). Nesoustředím se na zisk prvenství v anketách nebo na individuální ocenění. Dál se snažíme bavit fanoušky atraktivním fotbalem, a pokud budeme úspěšní, ocenění možná přijdou. Pro mě ale dál zůstává největší odměnou plný stadion na našich zápasech."

Nedávno jste nasázeli klukům tady od nás z Hlohové dvacet gólů v tréninku. Přesto byli nadšení, že si proti vám zahráli. Neměl jste po Bayernu podobné pocity?
„Takovýhle ´srandamač´ s týmem Hlohové nám zpestřil přípravu a pro obě strany to byl určitě zážitek. S Bayernem se to dá srovnat pouze v tom, že proti sobě hrály dva týmy s rozdílnou momentální výkonností. My jsme chtěli proti Bayernu dokázat, že můžeme hrát i s těmi absolutně nejlepšími – a myslím, že v domácím zápase jsme napravili dojem z Mnichova."

V sobotu dorazíte na pohárový zápas do Domažlic. Co vás na Chodsku kromě koláčů čeká?
„Doufám, že i o sobotním dopoledni přijde dost diváků. Čeká se, že dorazí početná skupina fanoušků z Plzně. Bylo by skvělé, kdyby se hrálo v dobré atmosféře a všichni se bavili. Ačkoliv se jedná v podstatě o regionální derby, měla by na tribunách panovat dobrá nálada. Pokusíme se k ní společně s domácími fotbalisty maximálně přispět."