Zavzpomínejte trochu na své začátky. V kolika letech a kde jste začínal, kdo vás k fotbalu přivedl?
„Svoji kariéru jsem nastartoval ve Viktorii Plzeň a byly mi, tuším, čtyři roky. To, že jsem začal chodit zrovna na fotbal, bylo rozhodnutí celé rodiny, ale největší podíl na tom má určitě můj děda."

Jaký trenér měl na utváření fotbalisty Adama Beránka největší vliv?
„Nedokážu říct, kdo z trenérů měl na mě největší vliv, ale obecně největší změnou pro mě byl přechod z dorostu do mužského fotbalu, což byla velká změna, a málokterý hráč si s tím opravdu poradí."

Jste pověrčivý a máte třeba nějaký rituál?
„Pověrčivý nejsem a rituál také nemám. Jsem zastánce pozitivního myšlení a víry v sebe sama."

Před dvěma lety jste nastoupil za A mužstvo Viktorie Plzeň v poháru proti Hradci Králové a nahrál jste tehdy na rozhodující gól. Není trochu smůla, že se chcete prosadit zrovna ve Viktorii? Jinde už byste třeba první nebo druhou ligu hrál…
„S tím člověk bohužel nic neudělá a hovořit o smůle se taktéž nedá. Samozřejmě by možná moje situace byla jiná, kdybych se o to samé pokoušel před pár lety, kdy Plzeň hrála střed tabulky, nebo někde jinde, ale to je pouze hypotéza."

Věříte, že ještě dres Plzně obléknete, a pokud ano, co pro to je ještě třeba udělat víc?
„Věřím, že to není nemožné. Aby se něco takového mohlo stát, je potřeba mít jasný plán, tvrdě makat nejen na tréninku, ale i mimo něj, jít si za svým s pozitivně nastavenou myslí, a hlavně vytrvat. Kdo tohle dokáže, nemůže neuspět!"

Zažil jste osobně i trenéra Vrbu. Čím je podle vás tak výjimečný?
„Trenér Pavel Vrba je vynikající trenér po všech stránkách, co bych ale vypíchl, je, že dokáže sjednotit řadu individualit v jeden tým, který má svůj cíl a táhne za jeden provaz."

Jak vlastně došlo k vašemu příchodu do Domažlic a jak svoje působení zde hodnotíte?
„Došlo k němu v době, kdy jsem měl nakročeno do druhé ligy v Hradci Králové, kde hostování nakonec neklaplo. Domažlice se tedy domluvily s Viktorií Plzeň, že začnu zde."

Jaký zážitek v dresu Domažlic řadíte nejvýš?
„Nevím, co konkrétně bych zařadil nejvýš, ale obecně byly super zážitky při postupech v pohárových utkáních, kdy jsme se dostali velmi vysoko."

Když vezmete podzimní kádr Domažlic a ten pro jaro. Jste silnější?
„Můj názor je takový, že jsme silnější!"

S Jiskrou jste nyní druzí v tabulce. Má nynější kádr na to, aby to tak bylo i v červnu?
„Náš kádr má kvalitativně na druhou ligu, máme spoustu individualit, které by ji mohly z fleku hrát. Teď už záleží hlavně na trenérovi, jak tým poskládá a jakou taktiku zvolí."

Když se podíváte na tabulku ČFL, co je pro vás překvapení?
„Překvapení v tom pozitivním slova smyslu jsou pro mě Jirny a Vyšehrad, naopak propadákem u mě jsou Čáslav a Chomutov, oba týmy měly dříve druholigové ambice a dnes jsou tam skoro rádi, že si mohou zahrát tu třetí."

Domažlice jsou farmou Plzně. Který z ´viktoriánů´ se tu během jara může podle vás ukázat?
„Kromě Pavla Horváthha jsme tady už viděli gólmana Pavlíka, dále si myslím, že bychom zde mohli vidět i někoho z mladších hráčů, kteří se pohybují na hranici Juniorky a A týmu."

Jaké máte plány do budoucna?
„Moje plány jsou takové, že mám půl roku na to se ukázat, takže do toho chci dát všechno, abych se i třeba jednou mohl vrátit do svého mateřského klubu, což je můj sen!"

Když se ohlédnete zpět ve své kariéře, je nějaké rozhodnutí, nabídka, které byste dnes řešil jinak?
„Bohužel ano. Měl jsem spoustu příležitostí, které jsem dostatečně nevyužil, a dnes to vidím. To bych asi vzkázal všem, kteří chtějí něčeho dosáhnout: Chyťte své příležitosti ´za pačesy'´, nemusejí se opakovat!"

Vizitka Adama Beránka:

Narodil se 14. ledna 1991 v Plzni, je mu 24 let a bydlí stále v Plzni. Je svobodný, ale zadaný. Vystudoval střední odbornou školu. Měří 178 cm a váží 70 kilo. Je levák a nejčastěji hraje na postu levého krajního obránce. Oblíbené číslo dresu je 9 a 7. Nejvíce si pochutná na domácí svíčkové s brusinkami a k pití pije čerstvé džusy všeho druhu. Kromě fotbalu jej baví téměř každý sport, je společenský, čili častěji vyhledává kolektivní sporty.