Jen pro zajímavost na začátek. Narodil jste se na Nový rok. Kdy a jak obvykle slavíte narozeniny?
„Narozeniny slavím většinou s přáteli už na Silvestra a další den na Nový rok to oslavíme s rodinou. Narodil jsem se opravdu šikovně, měl jsem vlastně i štěstí, jelikož jsem tím pádem nejstarší z ročníku 1994. Kdybych byl ročník 1993, tak by bylo hodně složité dostat se do reprezentačních výběrů, kam jsem se jako devadesát čtyřka dostal."

Lukáši, pojďme na to, na co jsem moc zvědav. Kudy se zatím ubíraly vaše fotbalové cesty?
„Tak s fotbalem jsem začal vcelku dlouho, až někdy v osmi letech. K fotbalu mě přivedla překvapivě mamka, taťkovi se to zpočátku moc nezdálo, ale pak této hře také podlehl a stal se na ní závislým. Začínal jsem hrát v Osvračíně, po necelých dvou letech si mě vytáhl pan Sladký s panem Neumannem do Domažlic. Trenér gólmanů tam byl nynější trenér brankářů u A týmu Petr Hutta, který měl velký vliv na můj vývoj a pokroky. Dodnes nemohu uvěřit, jak bylo všechno rychlé, protože v Domažlicích jsem byl dvě sezony a už se o mě začala zajímat Viktoria Plzeň. S přestupem do Plzně, kde jsem od 8. třídy začal i studovat na sportovní škole na Skvrňanech, jsem neváhal. Začínal jsem pod trenérem Vitoušem a Houškou, trenér gólmanů byl Jiří Krbeček. Postupně jsem se prokousal i do české reprezentace U16 a U17, kde jsem vydržel dva roky. To bylo velmi úspěšné období. Začal jsem chytat s o rok staršíma klukama, dostal se do extraligového dorostu, kde jsem byl půl roku a poté jsem přešel do B týmu mužů k panu Skálovi a Lepeškovi. Tam jsem byl asi nejdéle, celkem dva roky. Nějaké tréninky jsem absolvoval i s A – týmem Plzně, což byla dobrá zkušenost. Poté jsem ale začal pociťovat chuť po změně a proto jsem zamířil do Třince, kde to bylo úspěšné angažmá, neskutečný klub, organizace, trénink, zázemí i lidé, tam se mi opět začalo dařit. Po půl roce jsem skončil a vrátil se zpět."

Prozraďte, kdo je vaším brankářským vzorem a proč?
„Je to Iker Casillas, neskutečně rychlý gólman, líbí se mi jeho styl, čiší z něj sebevědomí. Sleduji jej pořád, pokud to jde. Dokázal neskutečné, kapitán Realu Madrid a španělské reprezentace, to mluví samo za sebe."

Brankářem jste odmala nebo vás zkoušeli i na jiných postech?
„Začínal jsem v poli, hrál jsem záložníka či útočníka. I pár gólů jsem dal. Ale poté jsem se rozhodl, že zkusím branku a tam mě to začalo neskutečně bavit… Doufám, že jsem udělal dobře."

Jak vypadá trénink gólmana vašeho formátu?
„Mým úkolem je přijít na každý trénink dobře připravený a koncentrovaný. To, jak bude samotný trénink probíhat, určují trenéři gólmanů, kteří je připravují. Většinou se to zakládá na důkladném rozcvičení, pak nějaká koordinační cvičení, rychlostní a postřehové cvičení a zápasové věci."

Před časem jste řešil otázku, zda jít na hostování nebo zůstat v Plzni, která byla v tu dobu v laufu a chlubit se, že jste „z Plzně." Proč jste se rozhodl pro hostování a proč zrovna pro daleký Třinec?
„Z Plzně se stal na české poměry velký klub, kde mají výborné a hlavně hotové hráče. Je tam obrovská konkurence, jsou tam teď tři zkušení borci Kozáčik, Pavlík a Bolek. Proč jsem se rozhodl pro Třinec? To je jednoduché. Byla to nejzajímavější nabídka. Opravdu nelituji toho, že jsem tam byl. Skvělý klub. Škoda, že to nedopadlo lépe a nezůstal jsem tam delší čas."

Byl Třinec s odstupem času dobrá volba?
„Určitě, sice v roli dvojky, ale byl jsem v prvním týmu, který hraje druhou ligu. Nastoupil jsem v poháru proti Dukle, se kterou jsme sice smolně vypadli na penalty, ale z mého pohledu to byl super zápas. Po tom zápase jsem čekal, že budu dostávat víc šancí v prvním týmu účastníka druhé ligy, ale nestalo se. Byl jsem z toho zklamaný, přesto mám na Třinec ty nejlepší vzpomínky. Byl to asi jeden z nejhezčích půlroků. Když jsem nechytal v A týmu, chodil sem chytat za juniorský tým, takže zápasová praxe byla každý týden."

Když jste zamířil za velkým fotbalem z Domažlic do Plzně, měl jste vůbec čas sledovat výsledky a dění ve vašich bývalých klubech, v Osvračíně a Domažlicích?
„Na sledování výsledků se čas našel vždy, hlavně ze začátku jsem občas stačil navštívit zápasy Osvračína nebo Jiskry. V pozdější době už to bylo složitější, ale když už ne osobně, tak jsem si výsledek zápasu našel alespoň na internetu."

Minulý týden jste se objevil na tréninku na Střelnici. Znamená to, že vaše působení v Třinci je u konce a schyluje se k vašemu návratu do Domažlic nebo do Plzně?
„To nejde takhle říct. Trénuji momentálně v Domažlicích, kde mi to dovolil trenér Purkart, za což jsem rád. Co bude v létě, sám nevím."

V Domažlicích jste už kdysi chytal. Hraje tu ještě někdo z vašich tehdejších spoluhráčů?
„Z Domažlic jsem odešel asi před šesti lety a kluci se tady mění jako v každém týmu. Jsou tu někteří, kteří se mnou nastupovali v žácích, hrají převážně za B tým. U A týmu jsou hráči, s nimiž se známe ze zápasů, které jsme proti sobě odehráli, nebo hráči, kteří také prošli ´viktorkou´."

Co říkáte na úroveň tréninků s Petrem Huttou a Martinem Ticháčkem?
„Oba znám už delší čas, Petra už od žákovských let, Martina od dorosteneckých. Tréninky s nimi jsou dobré a kvalitní. Cítím na sobě, že se zlepšuji."

Vizitka Lukáše Brycha:

Narodil se 1. 1. 1994 v Domažlicích, je mu 20 let. Bydlí v Blížejově. Je svobodný, má přítelkyni Denisu. Studuje. Výška: 196 cm, váha: 86 kg. Číslo dresu: 1. Přezdívka: Břichy. Působiště: Sokol Osvračín, Jiskra Domažlice, FC Viktoria Plzeň, FK Třinec. Oblíbené jídlo: biftek na různé způsoby a k pití džus.