Pane trenére, s jakým cílem jste do Domažlic přijeli?
„Každý zápas chceme vyhrát, ale na jaře se nám to venku ještě nepodařilo. Máme mladý a nezkušený tým. Jsem u něj dva roky, za tu dobu přes nás přešlo jedenáct hráčů do A mužstva, které nahrazujeme zdola, čili dorostenci. Dnes jsme dali rychlý gól po krásné brejkové akci, ale od 20. minuty jsme hráli, jako by bylo pět minut do konce, to znamená, že jsme urputně v bloku bránili. Ale díky poctivému a organizovanému výkonu a dobrému gólmanovi jsme ustáli i velké množství standardek domácích. Zápas takto dospěl až do poslední minuty, kdy už domácí hráli vabank. Nám se povedl další protiútok, z něhož jsme vytěžili gól. Výsledek je pro domácí krutý, ale my jsme tím byli odměněni za dobrý poctivý výkon."

Domažlice spoléhají na vysokého Františka Dvořáka na hrotu. Byl pro vás hrozbou?
„Vysocí hráči jsou specifičtí. V moderním vrcholovém fotbalu už jich ubývá, nyní se sází více na pohyb, dynamickou techniku, schopnost rychle si měnit místo. Mají statičtější způsob hry a jejich hra je čitelná. Ale našemu mladému mužstvu v České fotbalové lize dělají právě tito hráči svou výškou a silou problémy. Dvořáka se nám dnes s obrovským vypětím sil i s trochou štěstí podařilo eliminovat. Zlobil, bylo tam spoustu závarů, ale vyloženě gólových situací moc nebylo. Co neodbránili hráči, chytil gólman. Výsledkem byla poprvé nula na jaře vzadu."

Co jste říkal svěřencům o přestávce?
„Řekl jsem jim, že tak jak hrajeme, je to jen čekání na gól a pak pravděpodobně druhý. Po rychlém gólu jsme se zatáhli a často jsme se uchylovali jen k odkopům. Na druhou stranu je třeba říct, že na to měli trochu právo. Tento společný kádr juniorky a B mužstva čítá dohromady jedenadvacet hráčů, dnes jich vinou zranění a nemocí máme do pole šestnáct. A tohle mužstvo hraje dvě soutěže, juniorskou ligu a Českou fotbalovou ligu. Za posledních 35 dní to bylo dvaadvacet zápasů, byly to opakované anglické týdny za juniorku, vložené zápasy v ČFL plus dlouho dopředu nasmlouvané přípravné zápasy či pro nás zajímavé přátelské zápasy. Fyzicky tak trochu měli právo být v soubojích druzí. Takže dneska měli trochu právo být u balonu druzí."

Takže po dnešní první jarní výhře venku spokojenost?
„Ano, jsem rád, že snaha vyhrát venku a s nulou vzadu vyšla. Bylo to něco jiného, než obvykle. Ve většině zápasů totiž hodně útočíme, soupeře přehráváme v držení míče i na šance, ale dostáváme hodně gólů a tím zápasy prohráváme. Dnes jsme byli na můj vkus dopředu málo nebezpeční, ale na druhou stranu jsme to dobře odbránili a i to je třeba pochválit, protože dobrý tým musí umět útočit i dobře bránit. I když až si to později zhodnotím, tak tam chyby určitě najdu." (úsměv)

Proč střídal Kerič a proč nehrál od začátku Jakubov, který dělal minule Jiskře velké problémy?
„Kerič není úplně zdravotně v pořádku, proto střídal. Jakubov je typ hráče, o němž jsme mluvili, vysoký, ale do statiky. Vloni měl velmi dobré jaro, byl o něj zájem v první lize na Slovensku, kam odešel. Jenomže tam vůbec nedostal šanci, pak onemocněl černým kašlem, marodil víc než měsíc a půl a vrátil se v dezolátním fyzickém stavu. Pomalu to doháněl v zimní přípravě, ale pak jej zase přibrzdilo svalové zranění s recidivou. Takže se teprve dostává zpátky do stavu, v jakém byl, ale ještě v něm úplně není. Fakt ovšem je, že tím, jak jsme všichni malí, hbití a padesátikiloví, tak nám svou výškou a silou pomáhá, když má soupeř převahu."

Jak vlastně hodnotíte třetí ligu jako celek?
„Soutěž je hodně vyrovnaná, o čemž svědčí i to, že jsme ještě před třemi nebo čtyřmi koly byli tři body za postupem, pak dvakrát prohrajete a jste ohrožen sestupem. Ačkoli se hraje tolik zápasů, bodové rozdíly jsou minimální. Čtyři sestupující jsou víceméně jasní, i když teoretická šance existuje. Kunice sestupují administrativním zásahem, Strakonice jsou v soutěži nejslabší, ale třeba Vary doma dokázaly být silné a Měcholupy nás dokonce v nefotbalových podmínkách porazily."

Ono to možná klame, protože na Spartu se chce každý vytáhnout…
„Mužstva v ČFL jsou výkonnostně podobná, předvádějí podobný způsob fotbalu, alespoň proti nám hrají většinou všichni podobně. Obvykle tam mají pár zkušenějších hráčů třeba i bývalých prvoligistů. Hodně proti nám sází na standardky, kde uplatní svoji výšku a sílu, pokopou nás, aby nás zastrašili. Naši hráči se z trochu ´poserou´ a to je voda na mlýn soupeře. Ostatně ze standardek jsme inkasovali šestadvacetkrát!"

Proč nemá rezerva mistra Gambrinus ligy ambice hrát druhou ligu?
„Takhle to není. Cíl postoupit do druhé ligy byl, ale nic se pro jeho naplnění neudělalo. Víte, kdybychom postoupili do druhé ligy, bylo by to zajímavé pro hráče z A mužstva, pokud by za nás chodili hrát, ale pro dorostence, kteří nyní dostávají šanci se otrkat, by to bylo moc velké sousto. Takže bychom se dostali do stavu, kdy by dorostenci nemohli nastupovat v mužské soutěži a museli by hrát juniorskou ligu. A my bychom navíc museli držet mužstvo, jehož kostra by byla tvořena hráči, kteří už mají na druhou ligu, ale ještě nejsou platní pro první tým. Takže by to bylo dobře pro A mužstvo, ale špatně pro rozvoj mladých talentovaných hráčů, kteří jdou ze spodu. Třetí liga je pro mladé hráče optimální. Jako trenér bych radši vedl mužstvo ve druhé lize, ale baví mě práce s mladými, jsem šéftrenér všech dorosteneckých mužstev a juniorky Sparty, takže mohu lépe sledovat jejich vývoj."

Co pro vás, jako bývalého trenéra A mužstva Sparty znamená zisk titulu?
„Zisk titulu pro mne znamená ukončení dlouhého čekání a potvrzení názoru, že Sparta je dlouhodobě nejúspěšnější český klub. Věřím, že těch titulů nyní bude více. Sparta má po dlouhé době konsolidované mužstvo, které v Gambrinus lize dominovalo. Aby bylo konkurenceschopné i v Evropě, musí ještě posílit, ale těch pozic, kde potřebuje doplnit, už není zdaleka tolik, jako dříve. Doufám v postup do Ligy mistrů." ⋌⋌(tau, poj)