Ve všech zmíněných klubech zažil skvělé fotbalové časy. Největší část kariéry strávil v Sokole Postřekov, kde je dodnes historicky nejlepším střelcem. S tímto týmem se během let radoval z postupu do I. B třídy, I. A třídy a v roce 1971 do krajského přeboru. V nejvyšší západočeské soutěži, která tehdy ještě zahrnovala Plzeňsko i Karlovarsko, Postřekovští jako nováček obsadili šesté místo (a pak v kraji působili úctyhodných dvanáct sezon v řadě), ale to už byl Josef Sokol na cestě do jiného klubu.

V létě 1972, tedy na prahu třicítky, přestoupil do Staňkova, který se právě chystal na svou první divizní sezonu. Josef Sokol se v novém týmu skvěle uvedl 30. července 1972 v přípravném utkání proti kompletní prvoligové Slavii Praha, kdy dvěma góly mírnil porážku 2:5. Ve staňkovském dresu odehrál všechny čtyři divizní roky a nastřílel během nich 20 gólů. Pamětníci a spoluhráči si dodnes vybavují zejména jeho skvělou hru hlavou, ale i přehled a chladnokrevnou koncovku.

Po sestupu z divize ještě nějaký čas ve Staňkově hrál, ale koncem 70. let se rozhodl zakončit aktivní fotbalovou dráhu v Sokole Krchleby. Bezpochyby hru tohoto mužstva oživil, a to i za pomoci několika dalších bývalých spoluhráčů z divizního Staňkova. Krchlebští matadoři dokázali na přelomu 70. a 80. let potrápit řadu týmů z větších měst.

Na začátku 90. let se Josef Sokol vrátil do Staňkova v roli asistenta trenéra. Hlavním koučem byl Miroslav Charvát, vedoucím mužstva Bohuslav Berka. Pod vedením trojice těchto divizních legend se Staňkovští v roce 1992 po osmi letech vrátili do krajského přeboru.
Spoluhráči a kamarádi Josefa Sokola dodnes oceňují i pro jeho kamarádskou povahu. Je o něm známo, že si rád zazpívá a nezkazí žádnou legraci. Při ohlédnutí na uplynulé fotbalové časy nostalgicky vzpomíná: „Víš, v čem je největší rozdíl? Ti dnešní kluci si chodí zahrát, zatímco my jsme na hřiště šli pokaždý s tím, že chceme vyhrát. A bylo to vidět." ⋌Viktor Steinbach