Oba převzali mužstvo vloni v říjnu poté, co vedení klubu odvolalo stávající trenéry. Jedenácté místo v tabulce se šéfům klubu ani trochu nelíbilo a šanci dostali Stanislav Levý a Zdeněk Bečka. A chytili ji za pačesy.

Drama až do konce
Po polovině soutěže přezimoval Skenderbeu na třetím místě se šestibodovou ztrátou na vedoucí Durres a tříbodovou na druhou Tiranu.

„Na konci podzimní sezony jsme se dostali do výborné formy a tu si udrželi i v úvodu jarní části. Vyhráli jsme deset utkání v řadě a vedli jsme tabulku o čtyři body před Durresem," říká asistent trenéra Zdeněk Bečka.

Potom se ale situace zkomplikovala. „Podlehli jsme doma Durresu 0:1 a místo toho, abychom vedli tabulku o sedm bodů, ztenčil se náš náskok na pouhý bod," vzpomíná bývalý hráč Viktorie Plzeň.

Zbytek soutěže bylo jedno velké drama, jednobodový náskok si však tým českých trenérů udržel až do posledního kola. V něm vyhrál na hřišti Pogradece 3:1 a mohl se radovat z obhajoby titulu a postupu do druhého předkola Ligy mistrů.

„Na hřiště soupeře nás přijely povzbudit tři tisícovky našich fanoušků a hned po zápase propukly velké oslavy, které pokračovaly druhý den večer na stadionu v Korce. Na oslavy titulu přišlo deset tisíc fanoušků. Něco takového jsem ještě nikdy nezažil," svěřuje se Zdeněk Bečka.

Na hřišti vyrostlo během dne pódium a slavnostní program odstartoval v osm hodin večer. Překvapen byl i trenér Stanislav Levý. „Oslavy nikdo neplánoval, protože kdybychom v Pogradeci nevyhráli, titul by získal Durres, který v posledním kole také vyhrál. Klub ale dokázal za čtyřiadvacet hodin připravit parádní program, ve kterém účinkovali nejlepší albánští zpěváci a skupiny, nechyběla ani světelná šou. Na konci jsme dostali z rukou zástupců albánského fotbalového svazu pohár za první místo a zlaté medaile," vypráví hlavní kouč Stanislav Levý.

Cíl splněn
Čeští trenéři tak splnili cíl, obhajobu titulu, kterou před ně postavil prezident klubu. „V tomhle byl nekompromisní, nic jiného ho nezajímalo. Kdybychom na jaře ztratili šanci bojovat o titul, u týmu bychom skončili. V době, kdy jsme měli jednobodový náskok, jsme v jednom utkání jen remizovali. Kdyby Durres vyhrál, vedl by tabulku o dva body, mohli jsme se pakovat. Už jsem volal manželce, že asi přiletíme domů. Měl jsem už sbalené kufry, ale Durres naštěstí také remizoval a naše mise v Albánii mohla pokračovat," říká Zdeněk Bečka.

„Zejména jarní část sezony byla pro nás po psychické stránce velice náročná. Nesměli jsme klopýtnout, byli jsme pod velkým tlakem," připomíná plzeňský rodák.

Skenderbeu se dařilo i v poháru, dostal se až do finále. V něm podlehl až gólem v nastaveném čase Tiraně 0:1 a na krk si hráči i trenéři pověsili ´jen´ stříbrné medaile.

„Je to škoda, chtěli jsme získat double a moc nám k němu nechybělo, jediný gól jsme dostali ve 117. minutě po útočném faulu soupeře. Navíc sudí neodpískal v náš prospěch dvě jasné penalty. Vítězství v poháru nám prostě nebylo souzeno," konstatoval trenér Stanislav Levý.

Střelba ze samopalu
Fotbal je v Albánii sportem číslo jedna. V zemi vychází pět sportovních deníků a z toho tři se specializují výhradně na fotbal. Pět celostátních kanálů vysílá živě všechny zápasy ligového kola.

Prostředí na stadionech je velice bouřlivé. „Albánci fandí jako o život, jsou horkokrevní, fotbal milují. Zápasy jsou dost často přerušovány kvůli pyrotechnice nebo tomu, že fanoušci vběhnou do hřiště," líčí atmosféru na albánských stadionech Zdeněk Bečka.

Na jednu příhodu nezapomene do konce života. „Když jsme hráli důležitý zápas v Kastrioti, které v té době mělo rovněž šanci na titul, ozvala se najednou během hry za branami stadionu střelba ze samopalu, někdo vypálil do vzduchu asi dvě dávky. Policisté okamžitě vyběhli a střelce zadrželi. Přiznám se, že nám v tu chvíli bylo hodně úzko. Zajímavé bylo, že rozhodčí zápas nepřerušil, hrálo se dál. Nám trenérům a náhradníkům na střídačce jeden pán poradil, abychom se raději na chvilku schovali za nedalekou zídku," líčí Bečka příhodu jak z Divokého západu.

„Smyslem střelby bylo nás zastrašit. Když máte fanoušky na své straně, je to příjemné, Albánci umějí fandit. Na hřištích soupeře však bývá vyostřená, až nepřátelská atmosféra," dodává.

Na skok doma
Po sportovní stránce si Zdeněk Bečka angažmá v Albánii užívá, jenže ve Skenderbeu je bez rodiny. „To je nepříjemné, rodina mi moc chybí. O to více bych chtěl poděkovat manželce Ireně, která situaci doma s dětmi úspěšně zvládá," chválí svoji drahou polovičku.

„Neměla to vůbec jednoduché, na konci dubna jí zemřel otec a já bohužel kvůli povinnostem v klubu nemohl přijet na pohřeb. Proto bych chtěl titul mistra ligy věnovat tchánovi, manželce, rodičům a svým třem synům," říká s dojetím v hlase Zdeněk Bečka.

V těchto dnech si naplno užívá rodiny. I když doma je jen na skok. Devátého června se vrací do Albánie a už za další dva dny v klubu začíná letní příprava. Albánského mistra totiž čeká druhé předkolo Ligy mistrů.

Vše ovšem nasvědčuje tomu, že se Zdeněk Bečka v polovině června do České republiky vrátí. „Jsme domluveni s majitelem klubu, že kondiční soustředění absolvujeme v Čechách, místo zatím není určené. V Albánii totiž v té době panují čtyřicetistupňová vedra," připomíná Zdeněk Bečka, který držel palce Viktorii Plzeň v boji o titul. „Klukům jsem to přál, na druhé straně jsme si se Standou oddechli, protože na Plzeň bychom v předkole Ligy mistrů narazit nechtěli. Viktoria má kvalitní a zkušené mužstvo. Kdyby nám los přisoudil Liberec, měli bychom větší šanci," míní Zdeněk Bečka.

Zdeněk Bečka
Narozen: 20. 6. 1970 v Plzni. Ženatý, synové Zdeněk (19), Patrik (4) a Daniel (1). Jako hráč oblékal v nejvyšší soutěži dresy Viktorie Plzeň, Viktorie Žižkov a Opavy. V Gambrinus lize nasbíral 196 startů a vstřelil v nich 13 gólů. Jako trenér vedl ligový dorost Viktorie Plzeň, v roli asistenta trenéra Stanislava Levého působil ve Viktorii Plzeň a ve Zlíně a před odchodem do Albánie byl asistentem trenéra Zdeňka Michálka v třetiligových Domažlicích. Jako hlavní kouč vedl také divizní Tachov.