Jaroslav Ticháček, prezident Jiskry Domažlice: „S trenérem Zdeňkem Michálkem jsme se domluvili na ukončení spolupráce. Bylo to po vzájemné dohodě. Nebylo to narychlo, tento krok jsme měli už nějaký čas v hlavách a obě strany o tom věděly. Vše proběhlo bez emocí. K ukončení spolupráce došlo po výhře v derby s Viktorií Plzeň B, takže výsledky důvodem nejsou. Dohoda s trenérem Michálkem by stejně skončila v létě, domnívali jsme se, že nyní nastala vhodná doba ke změně, protože v létě nebude tolik času, aby se nový trenér s týmem seznámil. Ani pro mě to není snadné. Uvědomuji si, kolik toho pan Michálek pro Domažlice udělal. Svým příchodem vnesl do týmu potřebnou rozvahu, klid a taktiku, zlepšili jsme se ve standardních situacích, ale i hráči začali na fotbal pohlížet trochu jinak. Za vše mu děkuji.“

Zdeněk Michálek, ex – trenér Jiskry Domažlice: „Dříve nebo později k tomu muselo dojít. Ale pravdou je, že jsem to spíše čekal po třech úvodních zápasech, které jsme prohráli, i když jsme dvě z těchto utkání hráli venku. A v Pardubicích i v Ovčárech málokdo vyhrává. Nálada pak nebyla příznivá. Rozešli jsme se po vzájemné dohodě. Na působení v Domažlicích se dívám pozitivně, přišel jsem k mužstvu, které tehdy v podstatě hrálo o záchranu v divizi. Povedlo se nám zachránit a po určité výměně hráčů se po roce podařilo vybojovat postup do České fotbalové ligy, což pokládám za velký úspěch. Podzim ve třetí lize jsme sehráli nad poměry, protože postoupit a skončit na pátém místě po podzimu bylo nad očekávání. Nikdo nemohl čekat víc. Kádr se zkvalitnil, Jiskra může hrát střed třetí ligy.“

Petr Mužík, záložník Jiskry Domažlice: „V Jiskře jsem zažil trenéry Dejmka, Žáka a Michálka. Za tu dobu, co nás vedl pan Michálek, mě pochválil snad jen čtyřikrát. Měřil mě jiným metrem. Pořád mi říkal, že mám na víc a snažil se ze mne pokaždé dostat to nejlepší. Svými zkušenostmi mi hodně dal, budu na něj vzpomínat v dobrém. Samozřejmě se bude dobře vzpomínat na společně vybojovaný postup z divize i první podzim ve třetí lize. Pan Michálek hodně dbal na standardky, stále se snažil vymýšlet neobvyklé věci, abychom soupeře překvapili nějakým rohem, centrem, rozehrávkou, dlouhým autem a podobně. Tohle měl opravdu vychytané. Když se vyhrávalo, byla s ním i sranda a svými hláškami dokázal rozesmát celou kabinu. Když se ale nedařilo, jako letos v úvodu jarní části soutěže, dával nám to znát. Po výhře s Viktorií B jsem ale nečekal, že to takhle dopadne. Hráli jsme lépe, chtěli jsme dokázat, že pokuta byla zbytečná a že fotbal hrát umíme.“