Je tu ale jedna věc, která tohoto nevysokého Argentince, všeobecně považovaného za jednoho z nejlepších fotbalistů všech dob, dlouhodobě trápí. Nikdy nevyhrál žádný velký turnaj v modrobílém dresu své vlasti (má zlato z olympiády v Pekingu a z MS hráčů do dvaceti let, to ale v kopané nejsou ty nejprestižnější akce). Fotbalem posedlá Argentina chce od Messiho víc.

„Znovu jsme prohráli. Další ztracené finále. Už to není pro mě, neměl bych tu dál být,“ hlesl Messi zdrceně, když před třemi lety coby kapitán argentinské reprezentace prohrál ve finále mistrovství Jižní Ameriky. V rozstřelu proti Chile neproměnil penaltu a svalila se na něj obří lavina kritiky. Pokolikáté už?

Geniální kanonýr tehdy jaksi neoficiálně ukončil reprezentační kariéru, později se ale dal přesvědčit k návratu. Jenže na loňském mistrovství světa vypadla Argentina v osmifinále. Fanatičtí fanoušci žádali Messiho hlavu, obzvlášť poté, co se hvězda Barcelony (spolu s dalšími oporami) neobtěžovala vrátit do vlasti.

„Musíme se už s tou starší generací rozloučit. Vždyť se letadlo vrátilo domů s jediným hráčem. To je neakceptovatelné. Kapitán má přece povinnost vysvětlit lidem, co se stalo,“ zlobil se tehdy Nicolás Russo, jeden z předních funkcionářů argentinského svazu.

Ruská revoluce

Messi hraje za seniorskou reprezentaci od sedmnácti let. Dnes je mu jednatřicet a od svých kritiků si za tu dobu vyslechl všechno možné. Že je příliš sobecký. Že nezpívá státní hymnu. Že se straní spoluhráčů. Že neposlouchá trenéry a dělá si co chce. Že nestřílí dost gólů. Že neustojí tlak.

Na klubové úrovni přitom Messi předvádí neskutečné kousky. O to víc mu Argentinci zazlívají, že to nedokáže přenést i do reprezentace. Srovnávají ho s Diegem Maradonou, který v roce 1986 pro svou zemi skoro sám vyhrál světový šampionát. Ano, sice konzumoval kokain po kilech, byl závislý na alkoholu a kamarádil se s Fidelem Castrem, velké zlato mu už ale nikdo neodpáře.

Fakt je, že Messi se v nároďáku nechová pokaždé jako ten introvertní slušňák, známý z Evropy. Na MS v Rusku prý stál v čele hráčské revolty, namířené proti trenérovi Sampaolimu a jeho poněkud zmatenému hledání sestavy. Hráči pak ignorovali koučovy příkazy a v osmifinále padli (v nádherném mači) 3:4 s Francií.

Nová naděje

To vše je teď (po)zapomenuto. Argentinu trénuje nový muž Lionel Scaloni. Pomáhá mu bývalý výborný záložník Pablo Aimar, kdysi Messiho idol a chlapík, k němuž má barcelonský kouzelník blízký vztah. Ředitelem národního týmu byl jmenován César Menotti, další dlouholetý Messiho spojenec (a trenér argentinských mistrů světa v roce 1978).

Odhodlání ukončit Messiho éru tak zjevně opadlo, místo toho se funkcionáři snažili vytvořit pro svůj klenot co nejkomfortnější podmínky. Cíl je jasný: vyhrát Copu Américu.

Jihoamerický šampionát odstartoval v noci na dnešek a kromě Messiho se do mužstva vrátili i další členové té tolik kritizované „staré gardy“ z MS v Rusku třeba Ángel di María a Sergio Agüero. „Chci vyhrát víc pro Lea než pro sebe. Hraje za Argentinu už tak dlouho a hodně si toho vytrpěl. Modlíme se, aby mu to konečně vyšlo,“ prohlásil Agüero před začátkem turnaje, který hostí Brazílie.

Je vlastně obdivuhodné, že to Messi, po vší kritice a posměšcích, nezabalil. Pořád věří, že Argentinu dovede jako lídr k vysněnému zlatu. Že se i doma dočká úcty.

Katar v Americe
I jedinci, kteří ve škole neexcelovali v zeměpise, asi vědí, že Katar rozhodně není v Jižní Americe. Fotbalová reprezentace tohoto emirátu v Perském zálivu se přesto účastní letošní Copy Américy. Jihoamerická federace má totiž jen deset členů a tak na svůj šampionát tradičně zve i hosty z jiných (sub)kontinentů. Nejčastěji Mexiko. Letos ale dostali šanci Katar a Japonsko. Hlavně pro Katařany, mistry Asie, se jedná o vítanou přípravu na MS, které za tři roky hostí. Ve skupině se utkají mj. s Argentinou.