„Chtěl jsem jít zpátky domů a jsem v Plzni rád. I když po fotbalové stránce to není ono. Po dobrém začátku se to zaseklo. Ale nejdůležitější je, že děláme všichni maximum pro to, aby se to zase otočilo k lepšímu,“ hledí reprezentační útočník Zdeněk Ondrášek do budoucnosti s optimismem.

Do české ligy se vrátil po osmi letech strávených v Norsku, Polsku a naposledy ve Spojených státech. A zdá se, jako by se kruh uzavřel. První fotbalové krůčky totiž dělal v západočeském Stříbře. „Když se naši rozvedli, bydlel jsem tam s mamkou, párkrát jsem si ve Stříbře kopnul v přípravce. Ale pak jsem chtěl zpátky za tátou do Kadova,“ zavzpomínal 32letý fotbalista.

Teď ale neprožíváte s plzeňskou Viktorií úspěšné období. Vybavíte si nějakou podobnou mizernou sérii?

To víte, že jo. Třeba v Budějovicích nebo jeden rok v norském Trömso. Ale to nebyly tak ambiciózní kluby jako Viktorka.

Střelecky se nedaří ani vám, naposledy jste se trefil proti Spartě. Připomínají vám to spoluhráči?

To ne, ale já to dobře vím! Snažím se na tom pracovat každý den. Právě po zápase se Spartou se to nějak zlomilo, po reprezentační pauze se nám přestalo dařit a nikdo neví proč. Ale tým rozhodně má kvalitu, musíme společně zabrat a dostat se z toho.

Říkal jste, že děláte všechno, aby se to otočilo k lepšímu. Můžete to nějak přiblížit?

Makáme na tréninku, rozebíráme hru u videa. A snažíme se si z toho vzít to dobré, protože ne všechny zápasy byly hrůzostrašné. Ale to špatné nesmíme opakovat. Všichni pro nás dělají maximum, ale otočit to musíme my na hřišti. Je potřeba, abychom zabrali.

Čelo tabulky se vám pořád vzdaluje, teď zabrala i Sparta. Dotáhla se na druhý Jablonec a na tyhle týmy ztrácíte jedenáct bodů. Co s tím?

Nesmíme to vzdávat, musíme pořád věřit. Když budeme poctivě makat každý den, vrátí se nám to. Je před námi ještě 19 zápasů, ve hře jsou mraky bodů, nic není ztraceno. My se musíme rvát do poslední chvíle.

Cítíte, že tlak okolí vzrůstá?

To je pochopitelné, tak to má být, takový je fotbal. Bez presu by to nebylo ono. Já to zažil už v Krakově, kde na nás hráče byl taky velký tlak. Teď je velké minus, že nemůžou diváci do hledišť. Bez nich je sport divný, lidi fotbal milují a nás dokážou vyhecovat k lepším výkonům.

I bez diváků v hledišti jsou vaše výkony a výsledky v Doosan Areně o poznání lepší. V čem je nyní kouzlo domácího prostředí?

Doma je doma. Pro mě je dobré, že v Plzni pouštějí kulisu aspoň z reproduktorů, i to pomáhá. Když je pak někde ticho jako v hrobě, je to hrozné… Ale my máme bodů hrozně málo, potřebujeme je vozit i z venku.

Teď v neděli přijede nováček z Pardubic. Nepřekvapilo vás po návratu z ciziny, že jsou v první lize?

Neřekl bych, já jsem český fotbal sledoval i za mořem. A musím říct, že jsem rád, když se objeví někdo nový, takže to kvituji. Ve většině lig se účastníci točí pořád dokola, padají a postupují ty samé týmy. Takže Pardubice beru jako příjemné oživení. A oni to potvrzují svými dobrými výkony a výsledky.

Takže víte, co od nich čekat?

Určitě budou bojovat, aby nám vzali body. Tak jako každý, nic nového. Ale náš cíl je jasný. Jít zápas od zápasu a sbírat body.