Kliknutím zvětšíte
Bylo to v prvním kole ročníku 2003/2004, do kterého Viktoria vstoupila v roli nováčka. „Za trenéra Františka Cipra v derby proti žižkovské Viktorce jsem nastoupil v základní sestavě ve stoperské dvojici vedle zkušeného Luboše Kozla. Prohráli jsme bohužel 0:2, ale pro mne to byl ohromný zážitek. Zahrát si poprvé v životě prvoligový zápas, to vám v paměti utkví navždy,“ vybavuje si svoji premiéru v nejvyšší soutěži Petr Knakal, který se dvě kola poté zapsal poprvé také mezi ligové střelce.
VÍTĚZNÝ GÓL SLAVII A PŘÍSPĚVEK DO KASY
A byl to jeho životní gól. Do Štruncových sadů přijela favorizovaná Slavia Praha, kterou Plzeň předtím už dlouhých pětadvacet let neporazila. „Za stavu 1:1 se ke mně po standardce Milana Bartesky dostal ve velkém vápně míč a já ho napálil přímo do šibenice. Vyhráli jsme 2:1, stálo mě to dva tisíce do hráčské kasy, ale radost to byla veliká,“ usmívá se 191 centimetrů vysoký obránce, který skóroval i v následujícím kole proti Blšanům, kdy Plzeň znovu brala tři body po výhře 2:1. „Pamatuji si, že zápas se hrál v Příbrami, protože stadion v Blšanech tehdy nesplňoval požadované parametry. Dával jsem gól, trefil jsem se hlavou po rohovém kopu. Více gólů v první lize už jsem nedal, takže oba góly v první lize jsem vstřelil během jednoho týdne,“ připomíná Petr, který premiéru i góly v nejvyšší soutěži zvládl ve dvaceti letech.
Do áčka se posunul už rok předtím z ligového dorostu, kde ho vedl trenér Zdeněk Michálek. „Byl to trenér, který nejvíce ovlivnil moji kariéru. Náročný, přísný, hodně dbal na kondici, ale přitom byl lidský, hráčům jako bývalý ligový fotbalista rozuměl,“ chválí legendu Viktorie.
Na rok 2003 vzpomíná Petr Knakal rád. Nejenže debutoval v první lize a vstřelil v ní i dva ligové góly, ale na jeho konci se zúčastnil mistrovství světa do 20 let ve Spojených arabských emirátech. Na šampionátu nastoupil ve všech třech zápasech české reprezentace, kterou vedl trenér Pavel Vrba. Ve skupině Češi remizovali s Austrálií (1:1), Brazílií (1:1) a po porážce s Kanadou 0:1 nepostoupili ze skupiny a byli vyřazeni. „Měli jsme tehdy výborné mužstvo, hrál jsem ve stoperské dvojici s Romanem Hubníkem. V týmu, který vedl trenér Pavel Vrba, byli také Martin Latka, Tomáš Sivok, Milan Petržela, Michal Daněk, Pavel Fořt a moji tři spoluhráči z Viktorky, David Limberský, Petr Šíma a Vašek Procházka. Zápasy se hrály až večer od osmi hodin, ale i tak bylo velké horko a dusno. Nerad vzpomínám na poslední zápas s Kanadou, kdy jsem byl v 60. minutě vyloučen. Jinak to byl obrovský zážitek, třeba gól Davida Limberského proti Brazílii obletěl tenkrát celý svět,“ vzpomíná vytáhlý stoper, kterého zdobily důraz, bojovnost a výborná hra hlavou.
Ve Viktorii působil až do roku 2008, kdy přestoupil do druholigového Baníku Sokolov, obráceným směrem putoval sokolovský dlouhán Tomáš Hájovský. „V Sokolově bylo výborné mužstvo a kvalitní trenéři, Martin Hašek, Radoslav Látal, Standa Purkart. Rád na angažmá v Baníku vzpomínám,“ svěřuje se Petr Knakal, který poté krátce působil ve druhé lize v Sezimově Ústí (dnešní Táborsko) a pak zamířil do týmu druhé maďarské ligy FC Egri.
„Prožil jsem tam necelé dva roky, ale stály za to. Hned první sezonu jsme jako nováček postoupili do první ligy a já se stal kapitánem. Což bylo velice nezvyklé, že by cizinec po tak krátké době nosil kapitánskou pásku. Se spoluhráči a trenéry jsem se domlouval německy nebo anglicky a občas jsem tam zamíchal maďarské slovíčko, při hře hlavně nějaké ty hrubší výrazy, které mě maďarští spoluhráči naučili,“ směje se.
„Z klubu ale po roztržce s vedením města kvůli stadionu odešel hlavní sponzor a s ním i peníze, a já se stěhoval do Švýcarska do klubu čtvrté ligy FC Linth. Fotbal jsem ale hrál až po práci, dělal jsem pomocné práce na stavbě. Trénovalo se třikrát týdně od osmi večer, ráno jsem vstával v půl šesté do práce. Bylo to tvrdé živit se rukama a k tomu hrát ještě čtyřikrát v týdnu fotbal. Postavilo mě to však pevně nohama na zem, zocelilo mě to. O to více si dnes vážím současného zaměstnání. Dělám obchodního zástupce v jedné plzeňské firmě, která se zabývá prodejem a servisem akumulátorů. Práce mě baví, firmě se daří, máme skvělou partu. Na tu jsem sázel i ve fotbale, tam je dobrá parta podle mne nejvíc,“ říká Petr, který s manželkou Andreou vychovává jedenáctiletou Adélku a o tři roky mladšího Péťu.
KONEC V DIVIZI ZA DOUBRAVKU
Po návratu ze Švýcarska hrál Petr za divizní Doubravku, kde před dvěma roky skončil a fotbal hraje už jen v neděli dopoledne s partou kamarádů ve Štěnovickém Borku, kde s rodinou žije.
Viktorii Plzeň samozřejmě fandí dál, s bratrem Martinem, rovněž bývalým hráčem Viktorie, a s dalším bratrem házenkářem Lubošem a také s otcem se střídají o permanentky. „I když se Viktorce teď nedaří tak jako v předchozích letech, věřím, že se do Plzně zase brzy vrátí evropské poháry,“ přeje si osmatřicetiletý Petr Knakal.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
