Ale když vstřelil Papadopulos ve 38. minutě vítězný gól soupeře, Kopic už u toho nebyl. Po půlhodině hry musel střídat, praskl mu totiž vnitřní postranní vaz pravého kolena. „Už na hřišti jsem poznal, že to asi nebude jenom na týden. Byla to bolest, kterou jsem ještě necítil,“ vzpomínal 30letý fotbalista v rozhovoru na webu Viktorie.

Ještě ten večer šel na magnetickou rezonanci, brzy pak následovala operace. Teď už se připravuje na návrat.

„Jsem dva a půl měsíce po operaci, takže hlavně běhám. Můžu dělat víceméně všechno, akorát jsem ještě nebyl na hřišti s míčem. Cítím se dobře. Teď bude záležet na tom koleni, jestli mi dovolí, abych se začal chystat s týmem,“ popisoval Jan Kopic, známý jako velká hračička.

Však se také s míčem polaská aspoň při rehabilitačním tréninku. Vždycky zkusí aspoň pár nožiček…

„Takhle dlouho jsem bez balonu nebyl od doby, co jsem začal hrát fotbal jako malý kluk. Je to strašné, když z toho člověk vypadne,“ pokračoval krajní záložník Viktorie v rozhovoru.

Těší ho tak aspoň, že rehabilitace běží zatím podle plánu. „Musím to zaklepat,“ nechce nic zakřiknout. „Jsem v zátěži, posiluji, dělám dřepy, běhám a koleno neotéká, nebolí,“ popisuje Kopic s tím, že nechce nic uspěchat.

„Fyzioterapeuti mě radši brzdí. Já se cítím dobře, chtěl bych zkusit už alespoň přihrávková cvičení, ale radši jsme si řekli, že ještě týden budu nabírat sílu a stabilitu do kolena. Pak začnu trénovat s týmem,“ potvrdil.

Datum návratu do sestavy si vůbec netroufá odhadnout. „Bavím se o tom s doktorem, je to individuální. Někdo se vrátí po dvou měsících, někdo za půl roku, někdo za rok,“ pokrčí rameny. A tak při zápasech trpí na tribuně nebo u televize. „Radši bych byl na hřišti. Ale nedá se nic dělat… Věřím, že bych do toho mohl brzy naskočit. Musím vydržet posledních pár týdnů a budu zpátky,“ doufá Jan Kopic.