Teď už se útočník Michael Krmenčík s národním týmem chystá v Glasgow na úvodní zápas na fotbalovém Euru proti domácímu Skotsku, ale ještě před odletem odpovídal v Praze novinářům na otázky týkající se nejen šampionátu, ale také jeho budoucnosti.

„S manželkou jsme se shodli, že se chceme vrátit do Česka,“ přiznal bývalý hráč Viktorie Plzeň, odkud odešel v lednu 2020 do Brugg.

S nimi se na konci sezony radoval z belgického titulu, ale pak ztratil místo v sestavě a šel hostovat do PAOK Soluň. Na závěr sezony pomohl svému týmu gólem k triumfu v řeckém poháru.

Na sraz jste tedy přijel v dobrém rozpoložení. Zvedl vám ten úspěch sebevědomí? Jak jste si vítězství v řeckém poháru užil?

Přiznám se, že jsem nahoře. Je to pro mě první velká trofej v zahraničí. Byla to obrovská událost, v Řecku lidi fotbalem žijou, ani nedokážu odhadnout, kolik tisíc slavilo v centru Soluně. Bylo to nádherné, lidi tam fotbalisty milujou. Do dneška mi chodí děkovné zprávy. Neříkám, že mě mají za boha, ale někdy mi to tak připadá. Můžu dát i příklad.

Tak sem s ním…

Po vítězném zápase mi volala manželka, že děti ještě nespí, přestože je půlnoc. Před barákem asi sto lidí a skandovali moje jméno a zapalovali světlice. To svědčí o tom, že Řekové jsou fanatici do fotbalu. Já musím říct, že ten půlrok jsem si tam neskutečně užíval.

Ale hostování v Soluni vám končí, vracíte se do Brugg, mluví se i o zájmu Sparty. Už víte, co s vámi bude po Euru?

Abych vám řekl pravdu, tak do Brugg už se nikdy nechci vracet. I s manželkou jsme se dohodli, že bychom se chtěli vrátit zpátky do Česka. Přiznávám, že jsem v kontaktu se Spartou i se Slavií. Ale Bruggy zatím nechtějí přijmout jakoukoliv nabídku, o částkách tady nebudu mluvit. Uvidíme, co bude dál, ale já se chci vrátit do Česka a vyhrát tady hodně trofejí.

Tak pojďme k Euru. První zápas vás čeká až v pondělí proti domácímu Skotsku, ale už na vás dýchla atmosféra šampionátu?

Už když jsme s klukama na pokoji koukali na zahajovací zápas, užili jsme si to. Je to můj první velký turnaj, takže já tím žiju na maximum. Přijeli jsme sem udělat nějaký úspěch. Myslím, že kvalitu na to máme, a půjdeme si za svým. Za sebe můžu říct, že jsem se trošku bál testů na covid, protože nikdy nevíte, jestli nevyjdete pozitivní. Ale taková je doba… I když jsme v bublině, všechno je v pohodě, jsme profesionálové, víme, proč tady jsme.

Krátce před šampionátem vás potkala velká nepříjemnost, měnili jste základní kemp. Nebude v plánovaném Edinburghu, ale na ostravy bude létat z Prahy. Jak moc velká komplikace je to?

Když budu mluvit za sebe, tak je to takhle mnohem lepší. Jsme v Praze, v domácích podmínkách a do Skotska to není daleko, letadlem ani ne dvě hodiny. Myslím, že to nikomu nevadí, spíš jsme rádi.

Ještě jedna věc se vás osobně dotýká. V nominaci je hned pět útočníků, což je při hře na jeden hrot poměrně hodně. Vnímáte nějakou hierarchii? Jak to snášíte?

Hlavní slovo budou mít trenéři, kteří rozhodnou, kdo půjde na hřiště. Já za sebe říkám, že jsem připravený na jakoukoliv roli. Vím, že můžu zápasy rozhodovat, i když budu hrát kratší úsek. Doufám, že zažiju podobný zápas jako teď v Soluni ve finále poháru proti Olympiakosu. Třeba rozhodnu v posledních minutách.

Proti Skotsku to bude asi jiné než v Řecku, jak se těšíte na souboje s jejich urputnou obranou?

Víme, že Skoťáci budou hrát od podlahy. Ale já jsem připravený na souboje s těma chasníkama, nikdy jsem z nich neuhýbal, proto hraju fotbal. Jsem připravený. Doufám, že to spíš bude bolet je. I když je mi jasné, že nám nedarují ani metr. Ale měli jsme dostatek videorozborů, trenéři nás dobře připravili.

Berete i vzhledem k síle dalších týmů ve skupině Chorvatska a Anglie, úvodní souboj za klíčový z hlediska dalších nadějí?

Každý cítíme, že se Skotskem máme šanci vyhrát. Myslím, že to bude alfa a omega úspěchu. První zápas je vždy důležitý. Když ho zvládneme, můžeme pomýšlet na něco krásného.

A kdyby to se Skotskem nevyšlo, je v silách týmu potom ještě uhrát postup?

Takhle nepřemýšlím, že bychom měli třeba remizovat. Trenér nás připravuje, abychom získali tři body. A já to mám v sobě odjakživa nastavené, že když jdu na zápas, chci ho vyhrát. Když vidím odhodlání a natěšení těch starších kluků, třeba Vládi Daridy, s nímž se znám dlouho, tak nemám strach. Samozřejmě nemůžu slíbit vítězství, ale na hřišti uděláme maximum a doufám, že vyhrajeme.

Můžete trápit i takové velikány, jako je Chorvatsko a Anglie?

Proč ne? Je to fotbal. Jsme schopní hrát i s takovými týmy, Anglii už jsme dokonce i porazili. Když budeme makat na sto procent a každý necháme na hřišti všechno, jsme schopní je potrápit.

Koho řadíte mezi největší favority v turnaji?

Když jsem viděl v úvodním zápase Itálii… Potvrdili i s Tureckem, stejně jako v přáteláku proti nám, že mají takticky vyspělý mančaft. Jsou dobře připravení, mají výborné individuality. Takže jestli si můžu tipnout, budeme ve finále s Itálií.