Nebudu teď, když na všechny sparťany v republice působím jako červený hadr na rozzuřeného býka, tvrdit, že moje roční angažmá v rudém dresu byl velký úlet.

I když teď bych tuhle etapu samozřejmě nejradši vymazal ze svého životopisu. Jenže já tam odcházel v létě 2007.

V době, kdy se Plzeň toulala uprostřed tabulky, častěji ještě níž, a žádná rivalita se Spartou neexistovala.

Oni hráli o titul, my jsme byli někde daleko pod nimi. Nevzít v tu chvíli nabídku z Letné, to by udělal jen blázen. Jasně, šlo také o peníze, a to ne žádné drobné.

Ve Viktorce jsem v tu dobu bral nějakých pětadvacet tisíc. A podpisem Spartě si tuhle částku vynásobte skoro osmkrát. Jo, osmkrát!

Páni, vždyť já měl najednou brát skoro dvě stě litrů!

No neberte to… Plzeň a Sparta, to tehdy byly dva úplně rozdílné světy.

Obal knihy David Limberský - Byla to jízda.Obal knihy David Limberský - Byla to jízda.Zdroj: Repro/Starý most

Všechno začalo u trenéra Michala Bílka. V létě 2006 přišel k nám do Plzně. Sedlo si to, sezonu jsme začali výborně, mě navíc pan Bílek určil kapitánem, přestože mi v té době bylo teprve 23 let.

Jenže po pár zápasech Sparta vyhodila kouče Stanislava Grigu a hned hodila laso Bílkovi. Ten jako letenský srdcař neváhal a hned si s sebou vzal do Prahy i Honzu Rezka. A nezapomněl ani na mě. V průběhu jara 2007 mi několikrát volal, jestli bych měl zájem. Později se na mě v Plzni byl podívat i s majitelem Sparty Danielem Křetínským. Pak už nebylo moc na co čekat a v létě jsem se stěhoval na Letnou i já.

Ale nemám na tenhle rok ve Spartě nejlepší vzpomínky. Podzim byl z mojí strany ještě obstojný, ale jaro jsem si protrpěl, odehrál jsem jen šest minut proti Zlínu.

A konec sezony jsem si vyšperkoval jedním průšvihem. Z domácího zápasu s Mostem (3:0) jsem odjel ještě před koncem. Když mě trenér Bílek nechal rozcvičovat, ale v závěru poslal na hřiště jiného hráče z lavičky, sebral jsem se a odjel do Plzně. Už nadobro.