Účast ve vyšší soutěži jsme si vybojovali teprve na jaře tohoto roku. V pralese náš tým nebyl na nejvyšší příčce, ale postup byl klubu nabídnut dodatečně. Přijal se. Z pozice hráče mi to nevadilo. Hraješ fotbal, abys vyhrával a postupoval, ne abys vydařenou sezonu hodil za hlavu a pokračoval ve stejné soutěži. Ostatně – pokud hraješ s lepšími týmy, přirozeně se lepšíš i ty.

Naše zázemí procházelo na podzim velkou rekonstrukcí, proto jsme hráli všechno venku. Už to s nezkušeným nováčkem zamává. Naše hřiště je specifické a body často děláme i díky němu. My teď ale každý víkend po dobu třinácti týdnů jezdili k soupeřům. A tomu odpovídá i postavení v tabulce.

Vše začalo 19. srpna v Mlékojedech proti Litoměřicku D. V podstatě je mi jedno, na jakém postu hraji, jdu tam, kam mi řekne trenér, abych šel. Většinou nastupuji v obraně, vyjma výjimečných výkyvů. Jenže ten přišel už právě s Litoměřickem. V klubové hierarchii jsem na rozmezí pozic třetího – čtvrtého brankáře. A vzhledem k tomu, že na první mistrák nebyl gólman, do kasy jsem šel já. Výsledek? Prohra 2:7. Super začátek sezony!

Házenkářské utkání Strabag Rail Extraligy mezi celky HK FCC Město Lovosice  a HC Dukla Praha 8. září v Lovosicích. S míčem Matěj Klíma vs. Václav Franc.
Venku opět bez bodu. Lovosice padly i na Dukle

V druhém duelu v Třebívlicích byla naše hra o poznání lepší. Se soupeřem jsme hráli vyrovnanou partii. Bohužel nás zradily dvě individuální chyby, kvůli kterým tým prohrál 0:2. Zde jsem si ale říkal, že by to nemuselo být ve vyšší soutěži úplně bez šance. Jenže přestože se mužstvo prezentovalo i v dalších kláních obstojně, body nebyly. Padlo se s Vchynicemi 1:3, s Býčkovicemi 1:4 i s Podsedicemi 2:4.

V šestém kole nás čekalo derby v Libochovanech. Oba kluby v podstatě dělí jen řeka Labe. Vzájemné zápasy mají šťávu, vždycky se na ně těším. Já se však při jednom tréninku právě před tímto kláním zranil a natrhl si vazy v kotníku. Ortéza a několikatýdenní pauza? Možná tak v myšlenkách doktora. Já chtěl hrát! No a tak jsem nastoupil. Moc dobře vím, že šlo o nezodpovědný krok. Ale bylo nás málo - a byť nejsem hráč, na kterém by stála hra týmu - nechtěl jsem v tom kluky nechat. Láska k fotbalu je zkrátka někdy silnější než rozum.

V derby jsem šel vzhledem k absenci obou brankářů opět do branky a po prvním zákroku jsem myslel, že umřu, nějak jsem si překroutil právě tu zraněnou nohu. Myslel jsem, že je vymalováno. Fotbalový bůh při mně ale tentokrát stál a já zápas nějak dochytal. Prohráli jsme 1:4. Další utkání jsem sledoval zpoza lajny, pauza už byla nutná. Dostali jsme bůra v Terezíně. Přišla prohra s Velemínem (1:3) a debakl 0:4 v Úpohlavech.  

Basketbalový zápas Litoměřice - Košíře
FOTO: Basketbalisté Litoměřic slaví sedmou letošní výhru

Do konce podzimu zbývala čtyři kola. Hrstka hráčů už apaticky vyhlašovala, že skončíme s nulou na kontě. Ale přišel náš nejsvětlejší moment, brali jsme bod v Trávčicích! Přitom jsme se obrali o výhru sami. Vedlo se 1:0 a náš první brankář předváděl neuvěřitelné zákroky, chytal jako bůh. Jenže chvilku před koncem vyhodil míč na spoluhráče, který se otočil zády a běžel dopředu. Špatná komunikace vyústila v jednoduchý gól, soupeř dával míč do prázdné branky. Tohle prostě bylo k nas…ní! Navíc jsme nezvládli ani naši dlouholetou bolavou nohu – penalty. Z tří bodů tak byl jenom jeden. Upřímně - i za něj se nám ale v šatně pěkně ulevilo.

V dalším kole nám přišel do cesty jeden z nejsilnějších celků soutěže – Lovosice B. Dostali jsme devítku, to byl totální výbuch. Kolega z redakce navíc dostal úžasný nápad – napsat do Litoměřického deníku právě report z tohoto duelu. Výtečnou ideu vyšperkoval přidáním mojí fotky.

Utkání Litoměřic (v modrém) s Kadaní
A zase ten Fin! Litoměřice doma válí, přesvědčivě porazily kadaňské Trhače

Poslední dvě střetnutí také nedopadla podle našich představ. Přišla prohra s Křesínem 2:5, na kterou navázala porážka 0:2 od Čížkovic. Podzim tak končíme poslední, s jedním bodem na kontě a s pětibodovou ztrátou na předposledního. Důvod? Nezkušenost. Mladý kádr by potřeboval zklidnit, aby nelítal po celém place jako smyslů zbavený. Soupeři za námi chodili se slovy uznání, že jsme se rvali do poslední chvíle. Jenže bohužel, bodů je i přes tato vlídná slova proklatě málo.  

Nedělám si iluze, že na jaře všechno vyhrajeme a udržíme se. Přijde reorganizace soutěží a asi jen zázrak by nás udržel ve III. třídě. Ke všem duelům nastoupíme na domácí půdě, a když pětkrát vyhrajeme, budu spokojený. Ať tak či onak, fotbal u nás děláme s láskou. A já osobně se moc těším na to, až soupeři na jaře prubnou zbrusu nové zázemí, které má fotbalový oddíl v Prackovicích od minulého týdne k dispozici. Jsem rád, že i my přispíváme nějakou měrou do fotbalového života v Česku. Žijeme i přes prohry!  

Ilustrační foto
Ústecký kraj podpoří dotací sportovce z Lovosic