Vy a stolní tenis. Pojďme hezky od začátku. Kdy jste s tímto sportem začínal?

Se stolním tenisem jsem začal už ve svých pěti letech, kdy mě trénoval můj táta. To on mě k němu přivedl.

Jakými kluby jste si ve své kariéře prošel?

Začínal jsem v TJ Sokol Pocinovice, kde jsem i bydlel se svými rodiči a sestrou. Další kluby, kterými jsem prošel, byly nejprve na střídavý start Přeštice, tam jsem si občas zahrál krajský přebor 1. třídy. Potom jsem měl střídavý start tady v Klatovech. Poté jsem přestoupil do Boru u Tachova a před návratem zpět sem do Klatov jsem hrál ještě za Domažlice.

Jakou nejvyšší soutěž jste si v životě zahrál?

No, v Domažlicích jsem měl možnost zahrát si druhou ligu…

Kdo je vaším sportovním vzorem? A proč?

Ve stolním tenise nejspíše Timo Boll a všeobecně fotbalista Frank Lampard, toho jsem vždycky obdivoval.

Zmínil jste Lamparda, bývalého fotbalistu a současného trenéra londýnské Chelsea. Máte rád fotbal?

Ano, mám. Dokonce hraji fotbal za TJ Sokol Pocinovice.

A co další sporty?

Baví mě hlavně kolektivní sporty, ale rád si ještě zahraji třeba kulečník.

Pojďme ale zpátky ke stolnímu tenisu. Jak byste zhodnotil letošní sezonu divize? Chybělo vám dohrát jen dva zápasy…

Letošní sezona byla skvělá. Opravdu jsem si ji moc užil, a to hlavně díky svým parťákům z týmu, se kterými jsme si sedli ve všech směrech. Od prvního zápasu jsme si šli za postupem a nakonec jsme to dokázali. Odehráli jsme všichni mnoho těžkých zápasů, ať už se šťastným koncem nebo smutným, ale to k tomu samozřejmě patří. Bohužel nám chyběly ještě dva zápasy, které jsme chtěli odehrát, ale já jsem rád, že to byly „pouze“ dva zápasy. Kdyby koronavirus přišel dřív, mohli jsme mít odehranou třeba jen polovinu sezony. To by bylo o poznání horší (úsměv).

Miroslav Jehlík.Zdroj: archiv KST Klatovy

Věříte, že kdyby se o vašem postupu nerozhodlo „od stolu“, že byste postoupili i tak na základě výsledků zbývajících dvou zápasů s Domažlicemi?

Věřím, že bychom Domažlice porazili a postoupili i tak, ačkoliv by to byl určitě hodně těžký zápas, hlavně s domažlickým áčkem.

Za Domažlice jste si už zahrál. Byl by pro vás souboj s tímto chodským týmem v něčem pikantní?

V Domažlicích jsem působil ještě minulý ročník, takže by to byly opravdu těžké zápasy s bývalými spoluhráči. Vědí, jaké mám přednosti, ale i jaké mám slabiny. Mrzí mě, že jsem si s nimi nemohl zahrát. Určitě bych se díky tomu, že jsem tam ještě vloni působil, vyhecoval k nejlepšímu výkonu (úsměv).

Jak byste zhodnotil vaše letošní divizní výkony ve dvouhře (bilance 26:19)?

S výkony jsem byl i nebyl spokojený. Myslím si, že tato bilance je ale spravedlivá. Vím, že je ve mně ještě víc, ale vzhledem k tomu, že jsem trénoval tak, jak jsem trénoval, jsem spokojený (úsměv).

Jak naopak hodnotíte čtyřhru? V ní jste měl bilanci sedmi výher a šesti porážek.

Čtyřhra byla letos pro mě celkem náročná, jelikož jsem neměl stálého parťáka. Pořád jsme se nějak střídali, ať už to bylo kvůli marodce nebo taktice kapitána.

Ano, to jsem chtěl zmínit. Ve čtyřhře jste si zahrál se všemi čtyřmi spoluhráči. Povězte ale, s kým vám to jde u zeleného stolu nejlépe?

Se všemi čtyřmi mě čtyřhry opravdu bavily, i když jsme třeba prohráli. Nejlépe mi to jde asi s naším nejzkušenějším Danem Javorským. Nicméně u stolu v hospodě mi to jde se všemi spoluhráči (smích).

V žebříčku koeficientu ELO jste skončil na 23. místě. Jste s tímto spokojený?

Tento žebříček ani nijak nesleduji, takže asi jsem spokojený, ale jak se říká – vždycky to může být lepší (úsměv).

Jaký herní prvek stolního tenisu považujete za svou silnou a slabou stránku?

Myslím si, že mám dobrý bekhend a tvrdé spiny jsou také mou silnou stránkou. Slabina je určitě můj příjem a v delších výměnách mi chybí více trpělivosti…

Co očekáváte od třetí ligy? A jak moc se těšíte?

Očekávám řadu těžkých zápasů a doufám, že se nám podaří ve třetí lize zůstat i další roky. Jelikož jsem si už třetí ligu zahrál, tak se na ni těším normálně. Jako na každou jinou sezonu i soutěž.

V ženském výběru KST Klatovy hraje vaše sestra Petra. Probíráte s ní tenis i doma?

Ano, ale většinou jen po mistrovských zápasech. Bavíme se o našich výkonech a jak jsme kdo bodovali.

Kdyby došlo na netradiční zápas, kdo by koho porazil? Vy sestru, nebo ona vás?

Určitě by to bylo velmi vyrovnané, jelikož sestra hraje opravdu výborně, ale díky tomu, že spolu i často trénujeme, si myslím, že bych ji zvládl porazit (úsměv).

Prozradíte našim čtenářům, čím se živíte?

Jezdím vysokozdvižným vozíkem v jedné firmě u sousedů v Německu.

Když nepracujete, nehrajete stolní tenis nebo neválíte s větší „kuličkou“ za Pocinovice, co rád děláte ve svém volném čase?

Rád trávím čas se svojí přítelkyní, jezdím občas na kole, kolečkových bruslích nebo se jedu projet na motorce.

Odlehčená otázka na závěr: Kdo je největším manekýnem ve vašem týmu?

Tak to bude určitě náš kapitán Lukáš Zahradník (smích). Vždy chodí dobře upravený, hlavně tedy co se týče vlasů. Žádný vlásek mu nesmí nikde trčet. Když sedíme v hospodě, většinou přichází déle než ostatní, jelikož si musí krásně uhladit všechny vlasy (smích).