Před revolucí byl Josef Chval technickým ředitelem Závodů těžkého strojírenství plzeňské Škodovky. Stavěl továrny po celém světě. Vlastně jen porevoluční změny způsobily, že neusedl do čela celé slavné fabriky. Po revoluci dlouho podnikal, spolupracoval i se Západočeskou univerzitou. Díky jeho péči a pomoci získalo mnoho studentů v regionu inženýrský titul. Rady jim udílel nezištně ještě v covidové distanční výuce.

Ke sportu to Josefa Chvala táhlo celý život, aktivně hrál třeba českou házenou. Když ale odešel na odpočinek na únějovický mlýn, nadšeně se vrhl na pomoc fotbalu. Stál u myšlenky spojení vesnických klubů, které mělo zajistit fungování fotbalu na malých vesnicích. I díky němu tak vznikla spolupráce mezi Únějovicemi, Kolovčem a Chudenicemi. Nejprve byl ve fotbalovém výboru pokladníkem, dlouhá léta pak úspěšným předsedou. Mimo jiné trénoval i dorostenecký tým. Nechyběl na většině zápasů kolovečského béčka i áčka, nenechal si ujít ani zápasy Chudenic. Hráče z obou týmů rád za předváděné výkony chválil. „Bez fotbalu by na vesnicích nebyl život,“ říkával. Teď budou milá slova fotbalistům v regionu chybět. Veřejnost se s ním rozloučí v sobotu 16. října ve 14 hodin ve smuteční síni na hřbitově v Domažlicích.