Třiapadesátiletý zkušený fotbalový funkcionář, který vedle tlumačovského klubu dlouhá léta působil jako místopředseda Výkonného výboru Okresního fotbalového svazu Domažlice a předseda Disciplinární komise OFS, si zahrál aktivně fotbal jen v mládí a z důvodu nemoci se od roku 1985 věnoval v Tlumačově práci s dětmi a od roku 1989 doposud i roli jednatele a sekretáře klubu. „Posledních dvacet let jsem i ve vedení okresu a jak říká moje manželka, jsem prostě rozený bafuňář. Moc jí děkuji za podporu a za to, že mi to všechno trpí,“ říká od soboty nový první muž fotbalu na okrese Domažlice.

Jaké jsou vaše první dojmy po zvolení předsedou OFS?

Mám dobrý pocit z velké důvěry hlasujících klubů a s tím zároveň samozřejmě přichází i velká zodpovědnost za chod OFS Domažlice.

Čekal jste to, cítil jste se favoritem?

S druhým kandidátem, Oldou Timurou, jsme do volby nešli jako soupeři. Díky společné práci s mládeží jsme přátelé a byl jsem rád, že mám protikandidáta a volba nebude jen o jednom člověku. Byli jsme i domluveni, že ať volba dopadne jakkoliv, budeme nadále pro fotbal v okrese spolupracovat. Ale abych odpověděl na otázku. Ano, díky dlouholeté práci ve výkonném výboru jsem měl určitě proti Oldovi výhodu. Na druhou stranu jsem mohl být považován za „starou strukturu“ a Olda za novou tvář.

Navážete na svoji dosavadní práci ve výkonném výboru nebo chcete realizovat změny v okresním fotbale?

Dlouhá léta jsem působil jako předseda disciplinární komise a poslední čtyři i jako místopředseda výkonného výboru. V hlavě jsem měl myšlenku, kdo mě, v případě zvolení, v disciplinárce nahradí. Ale to už máme hned po prvním jednání nově zvoleného výboru vyřešeno. Klubům jsem po volbě slíbil, že chci zlepšit komunikaci s nimi. Hlavními cíli je práce s mládeží, získávání nových rozhodčích a popularizace fotbalu. Třeba ve spolupráci se školami a médii. Když soutěže fungují, pokud fungují, ne jako nyní kvůli covidu, tak se na první pohled zdá, že probíhají bez větších problémů. Není tomu ale tak. Velmi nás trápí právě úbytek mládežnických družstev a velký nedostatek rozhodčích.

Jak jste spokojen s novým složením výkonného výboru a revizní komise okresního fotbalového svazu?

Velmi. Jak už jsem řekl, hned po skončení valné hromady výkonný výbor zasedl a byli zvoleni předsedové všech komisí a v podstatě i jejich členové. Mám opravdu dobrý pocit, jak zvolení členové k práci ve výboru okamžitě přistoupili. Například plány na oživení mládeže ihned začali spřádat členové příslušné komise.

Je pro Vás nějaké jméno v novém vedení OFS překvapením?

Měl jsem samozřejmě svoji ideální představu o složení výboru tak, jak jsem kandidáty znal. A z deseti mých „ideálních“ kandidátů bylo zvoleno osm. Mrzí mě, že neprošel Josef Ulrych, o kterém jsem si myslel, že za mě převezme disciplinárku. Každopádně už jsme domluveni, že v ní bude působit i nadále pod její novou předsedkyní Pavlínou Királovou. Takže si myslím, že i genderové studie z nás budou mít radost (úsměv).

Aféra ´Berbr´ v českém fotbale vytáhla fotbalové kostlivce ze skříní na všech úrovních, zejména korupci a ovlivňování zápasů rozhodčími. Jak po této stránce vnímáte okres Domažlice a cítíte potřebu v této oblasti něco zásadně změnit?

Jsem moc rád, že se fotbal aférou ´Berbr´ provětral a pevně věřím, že atmosféra strachu a obav, kdo ke komu patří, kdo koho podporuje, kdo komu jde na ruku, se nebude opakovat. Už v polovině listopadu jsem na nastalou situaci reagoval a vyzval jsme osobním dopisem kluby, aby nezůstaly lhostejné a navrhovaly schopné kandidáty do nastávajících okresních voleb. A byl jsem velmi rád, že do voleb se následně zaregistroval dvojnásobek kandidátů. Co se okresu týče jsem přesvědčený, že na Domažlicku se v minulosti žádné špinavosti neděly. Myslím, že to potvrzuje zvolení mé i bývalého předsedy Karla Sladkého do výkonného výboru. Ještě se musím zmínit k rozhodčím. Na valné hromadě jsem kluby požádal, aby k rozhodčím nepřistupovaly jako k nepřátelům, ale jako k partnerům. Totéž podle mě platí i všeobecně. Rozhodčí, jak se nyní ukazuje, rozhodovali pod velkým tlakem, který na ně byl vyvíjen. Především ve vyšších soutěžích. Věřím, že i ti, kteří tlaku podlehli i proto, že u pískání chtěli zůstat a fotbal mají rádi, by neměli být jednou provždy zatraceni.

Vaše zvolení přišlo na konci nouzového stavu při očekávání uvolnění protikoronavirových opatření a nadějí opět legálně trénovat s vidinou brzkého restartu amatérských fotbalových soutěží. Jenže v den voleb ministr zdravotnictví obrátil o 180 stupňů a prohlásil, že požádá vládu o omezení shromažďování venku maximálně na dvě osoby. Co na to říkáte?

Jsem z toho smutný. Patřím k lidem, kteří epidemická omezení akceptují a chápou, i když ne vždy souhlasím s formou, jakou tato opatření současná vláda realizuje, prezentuje, nařizuje a druhý den třeba zase ruší. Lidé sport, aktivity a vzájemné kontakty potřebují. Obávám se, jak bude stále odkládaný návrat ke sportu vypadat. Kolik sportovců, dospělých i dětí se, třeba, už vůbec na sportoviště nevrátí.

Věříte v dohrání letošní sezony v amatérském fotbale?

Ještě včera bych na základě prohlášení ministra zdravotnictví řekl, že je dohrání poloviny plus jednoho utkání soutěží pořád reálné. Dnes (neděle 11. dubna) se už obávám, že to reálné není.

Deník v dubnu pořádá veřejnou anketu o nejpopulárnějšího aktivního fotbalistu okresu. Koho byste volil?

Nemůžu být nestranný (smích). Můj hlas má srdcař na hřišti i v kabině Startu Tlumačov, Radek Šindelář. Minulý týden, když jsem na klubový WhatsApp poslal fotku nádherně zeleného posekaného hřiště, přišla mi od něj reakce: „Paráda, díky covidu si o rok prodloužím kariéru!“. Bylo by fajn, kdyby anketu vyhrál a jeho fotka se objevila v Deníku. Do kasy by pak, podle pokutového řádu, přibyl tučný vklad (smích).

Jaké máte největší fotbalové přání nebo sen pro okres?

Nedávám si žádné nesplnitelné cíle. Jsem realista. I když teď, před všemi velkými volbami je zdání, že okresy jsou nejdůležitější, obávám se, že po volbách bude okresní fotbal zase na chvostu zájmu. Pokud se mýlím, budu rád. Chci, aby fungoval fotbal i v té nejmenší vesnici, kde doposud funguje. Aby fotbal zaručoval, spolu s hasiči a dalšími spolky, tu poslední kulturu, která na vesnicích je. Aby si mohli lidé zajít na fotbal, pivo a klobásu, a třeba se i trochu vykřičet. To k tomu patří. Aby si děti šly zakopat po návratu ze školy, a když jich bude dost, aby si fotbal zahrály i organizovaně. Nesouhlasím ale s tím, aby malý vesnický klub, který nemá základní školu v obci, platil fotbalové asociaci pokutu při účasti dospělých ve vyšší soutěži, když není schopen dát dohromady požadovaný počet mládežnických družstev. Jsem pro motivaci, ne pro sankci. Mám přání, aby se vedení okresu a kluby dokázaly slušně domluvit, i když se třeba v něčem neshodnou.