Na okrese Domažlice jsou minimálně tři taková, která potkal tento osud.

První z nich je ve vesničce Ždánov, kde svůj fotbalový život prožíval klub ze sousední obce Draženov. Ten na ždánovském pažitu hrál své domácí utkání od roku 1964 přesně do soboty 21. června 2014. To byl sehrán poslední oficiální zápas SG SK Draženov proti SG Jiskry Domažlice a po něm následovalo vyhlášení nejvýznamnějších hráčů celé klubové éry. Po čase byly odstraněny branky a zábradlí kolem hřiště, v kabinách vypnut přívod vody i elektrické energie. Část kabin si převzal místní svaz chovatelů ke své činnosti. Hřiště bylo předáno původnímu majiteli, možná bude zastavěno, momentálně je to louka. Tak krutý osud zasáhl do té doby jedno se stabilních mužstev okresního přeboru. Oficiálně byla jeho činnost ukončena z důvodu malého počtu hráčů.

Potvrzuje to i jeden z pilířů SK Draženov Jiří Steinbach: „Samozřejmě mě konec fotbalového klubu mrzí. Jak kvůli fotbalu, tak kvůli partě, která tu byla skvělá“ vzpomíná. „Odehrál jsem tady spousty let a na to, jaký jsme byli malý klub, jsme si v rámci okresního přeboru vedli docela dobře,“ zamýšlí se Steinbach. Zároveň analyzuje příčinu zániku fotbalu v místě, kde řadu let fungovalo i mužské béčko: „Myslím si, že konec klubu úplně nesouvisí s tím, že část hřiště byla v soukromém vlastnictví. Konec klubu přičítám tomu, že skončila generace nás starších hráčů pro zdravotní nebo jiné důvody. Tuto generaci se nepovedlo nahradit, protože jsme neměli žáky ani dorost a nemohli jsme si tak hráče sami vychovat. Proto byli naši funkcionáři nuceni nakupovat v okolí a ti hráči, kteří přišli, nedokázali nahrazovat dlouholeté místní hráče. To byla alfa a omega konce tradičního klubu. Na zápasy jsme v posledním roce mnohdy jeli i v nedůstojném počtu osmi statečných,“ smutní klubový patriot.

Proto se už klub do sezony 2014/15 nepřihlásil. Nezbývá, než si přát, aby se někdy v budoucnu fotbal v Draženově, respektive ve Ždánově zase obnovil. SK Draženov by si to vzhledem k padesátileté historii zasloužil. Vždyť hráčů spojených s Draženovem na okrese hraje dost. Nejznámějším klubovým odchovancem je asi hráč druholigové Jihlavy Jakub Selnar.

Druhé z opuštěných hřišť je vzdáleno od Domažlic necelých pět kilometrů ve vesničce Stráž. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let na něm hrávala místní Dukla Stráž. V roce 1972 byly postaveny nové kabiny. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se klub sloučil se sousedním Startem Tlumačov a ve Stráži hrála až zhruba do přelomu milénia tlumačovská rezerva. Pokus o vzkříšení hřiště učinila parta fotbalových nadšenců kolem Zdeňka Izáka mladšího v letech 2008-10. Už byl i zaregistrován nový klub ze staronovým názvem RH Domažlice, který měla podporovat místní buňka KSČM. Uskutečnilo se dokonce několik tréninků, ale nakonec se do amatérských soutěží řízených svazem nepřihlásil. Důvody brzkého zániku klubu byly prosté. Zdeněk Izák se odstěhoval do Prahy a nenašel se v nově vznikajícím klubu nikdo, kdo by si starosti kolem něj vzal na svá bedra. Jestli se někdy fotbal do Stráže vrátí, to je ve hvězdách, Moc nadějně to ale nevypadá. Tlumačovské béčko hraje svá utkání v domácím areálu, kde se dokončuje pod hlavním i druhé travnaté tréninkové hřiště. Navíc hřiště ve Stráži má několik vlastníků, kterým nic nebrání rozparcelovat je třeba na pozemky pod chaty…

Třetí hřiště, které by mohlo vyprávět o časech, kdy se na něm odehrávaly nesmlouvavé soutěžní fotbalové a na sklonku kariéry stejně jako na předchozích dvou i futsalové duely, leží v Nemanicích.

Autor: Jiří Pojar, Robert Babor